Checkotay - Brána (2.)

Z Herbert's dune
Verze z 29. 3. 2008, 18:54, kterou vytvořil >Historik (New page: <small>''„Bene Gesserit se drží u moci díky své obratné genetické politice, Kosmická gilda má svůj monopol. Velkorody jsou sdruženy v landsraadu a v CHOAM, což jim zajišťuje...)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

„Bene Gesserit se drží u moci díky své obratné genetické politice, Kosmická gilda má svůj monopol. Velkorody jsou sdruženy v landsraadu a v CHOAM, což jim zajišťuje dostatečný vliv na dění v Impériu. Iks a Riches jsou technické planety a jako takové jsou nepostradatelné pro mocné tohoto světa jako nástroje pro vedení assassinských válek. Avšak Bene Tleilax byl vždy utlačován, neboť Mentati se školí relativně lehce a o gholy většinou nikdo nestojí. Ale nyní má šanci. Nyní se musí vzchopit.“

Úvod tajného posudku o situaci v impériu odevzdaný nejvyšší Radě bene Tleilaxu roku 10 191 Po Gildě


„Harkonnenský nákupčí mající za úkol získat náhradu za mrtvého Pitera de Vreise, byl odvolán a vrací se na Giedi Primu zítřejším trailerem Gildy.“ To byl obsah depeše, kterou si právě četl Tleilaxanský zmocněnec pro projekt Brány, jistý Omar Taren. Položil šigafil na stůl, na kterém ležel také malý kufřík. Kufřík za miliony solarisů. Kufřík Tleilaxanské (banky?) obsahující akcie Brány. Poklad, který Tleilaxu mohl přinést zkázu, pokud jej náležitě nevyužije. A jak se zdá, asi nevyužije. Omar Taren přemýšlel nad zprávami svých agentů. Lišily se jen mírně, všechny poukazovaly na nebezpečí, které z Brány plyne pro Tleilax. Toho projektu nám byl šajtán dlužen!! Problém byl v tom, že Tleilax byl právě nyní sledován samotným pádišáhem imperátorem, kvůli nějakým podvodům s „křivými“ mentaty a na nějaké využití potenciálu Brány mohl zapomenout. To by totiž nešlo utajit. Biologický výzkum se tají velmi špatně! pomyslel si Omar. A to ještě můžeme být rádi, že nikdo neodhalil tajemství našich regeneračních nádrží! Iks nebo Gilda na bráně vydělají, a jak znám Bene Gesserit, ten také nepřijde naprázdno. Jen my jsme chyceni v pasti! Jediná šance je ty proklaté akcie prodat někomu dalšímu, což ovšem Iks nedovolí, neboť by to vyžadovalo zasvětit do projektu další stranu. A to se zdá Achenbu Šau´ri příliš nebezpečné! Jednoho z nás nechal zabít, to mi nikdo nevymluví. A nade mnou se také stahují mraky. Omar aktivoval mnemonický zesilovač a vybavil si úplnou mapku traileru, který zítra přiletí. Plánoval trasu, na které by se vyhnul assassinům a přitom by se dostal do kajuty Harkonnenského nákupčího. Protože prodat ten kufřík Harkonnenům je jediná možnost, jak z imperiální oprátky vyklouznout beze ztrát!


„Důstojník Hvězdné flotily nesmí nikdy, za žádných okolností ani pomyslet na možnost, že by se vzdal. Jeho posláním je bojovat.“

Kapitán Kirk při slavnostním spouštění lodi NCC-1701B


Očko se poklidně vznášelo ve výšce asi jednoho tisíce metrů, bedlivě sledováno piloty ostatních strojů i pískařů z harvesteru. Všichni ze zatajeným dechem sledovali pád očka „červený dvě“, jeho prudký obrat, náraz a svíčku, kterou se stroj opětovně vynesl do nebe. V okamžiku, kdy pilot prudce změnil směr letu z kolmého pádu do téměř kolmého stoupání a kdy malá toptéra urazila svůj muší podvozek o vrcholek duny, musela plastocelová konstrukce vydržet ohromné přetížení. Otázkou bylo, zda ono přetížení vydržel i pilot.

Chekotay otevřel oči a zahleděl se na podivný zelenožlutočervený mrak, který mu zabíral celé zorné pole. Teprve po chvíli si uvědomil, že to jsou zvratky smíchané s krví. Pomalu se napřímil. Letěl v očku asi kilometr nad zemí. To byla dobrá zpráva. Ta horší byla, že se cítil jako zastřelený a převálcovaný harvesterem, nemluvě o četných tržných ránách po celém těle. Zkontroloval přístroje. Ručička gravimetru se zarazila na patnácti gé tak prudce, že z číselníku sloupla barvu. Chekotay věděl, že Duna má menší gravitační sílu než Země, ale i tak, tohle nemusel přežít. Podíval se z kabiny a uviděl, jak kolem něj létají další očka. Zdálo se mu divné, že nic nevysílají, ale pak si všiml, že se vysílačka vyrvala z lože a nyní sdílí pravé křeslo s fremetou a kufříkem první pomoci. To komandérovi připomnělo jed. Tak si myslím, že jsem to zvládl. Díky, doktore. Opravil vysílačku, přičemž si všiml něčeho na obzoru. Z reproduktorů se začaly ozývat ostatní piloti.

„Chekotayi, jsi v pořádku?!“

„Ozvi se!!“ Chekotay se pomalu natáhl k mikrofonu.

„Tady červený dvě. Červí stopa na třech hodinách, kolizní kurs, vzdálenost tisíc pět set.“