Frank Herbert´s Children of Dune - Scenáre k filmu
Deti Duny - scenár, I.dejstvo
ROZETMÍT
EXTERIÉR. BOJIŠTĚ ... NĚKDE VE VESMÍRU - VEČER
Zapadá špinavé slunce. Svým děsivým svitem zalévá...
Krajinu po bitvě. Nekonečný obraz zkázy. Jako bitva u Gettysburgu na vzdálené planetě NARÁDŽ.
HLAS
"Dvanáct let války. Dvanáct let od doby, co byl poražen imperátor Shaddam IV. a divocí Fremeni Paula Muad'Diba se rozptýlili do celého vesmíru..."
KAMERA PŘEJEDE přes vražedná pole. Podle vzdálených výbuchů a křiku to vypadá, že se někde ještě bojuje.
HLAS
"...a zlikvidovali vše, co ze starých imperiálních armád ještě zbylo, na hlavu porazili sjednocené síly velkorodů... pod jeho jménem kolonizovali planety celého známého vesmíru jednu po druhé."
Všude se válejí těla. Mrtví a umírající. Jednotky sardaukarů bývalého corrinského imperátora Shaddama. Tisíce vojáků ozbrojených sil nějakého neznámého národa.
KAMERA ZABERE...
Skupinku fremenských jednotek z planety Arrakis.
Vítězně provolávají slávu pod vlajkou RODU ATREIDŮ.
HLAS
"Tam, kde kdysi stával chlapec, stojí dnes Imperátor. Kde kdysi stával muž, stojí nyní bůh."
KAMERA ZABERE... FAROKA. Velitele Fremenů. Přehlíží ta jatka. Výraz v jeho tváři je tvrdý. Záhadný.
Přichází fremenský poručík. Doprovází ho...
KNĚZ působící dojmem dravce. Na sobě má typické obřadní roucho jasné barvy příslušníka všemocné náboženské třídy, Kvizarátu.
PORUČÍK
"Plukovníka Sardaukarů jsme chytili a popravili. Oblastní guvernér žádá kapitulaci. Podmínky budou doručeny... "
KNĚZ Č. 1
"A už dochází k obrácením. Kdokoliv bude odmítat Muad'Dibův mír, bude popraven. Stojí psáno..."
Farok pohlédne s opovržením na kněze.
PORUČÍK
"Pane... váš... syn."
Farok se otočí.
PORUČÍK (POKR.)
"Byl raněn."
Nyní poprvé se výraz ve Farokově tváři zlomí.
Z JINÉHO ÚHLU...
ZAJATCI poražených jsou vyrovnáni v řadě na kolenou. Jeden po druhém jsou popravováni. Zatímco NEDALEKO ODSUD...
Na krví zbrocené zemi leží na břiše jiná skupina poražených VOJÁKŮ a kvizarátští kněží nad nimi dělají dramatická rituální gesta.
KNĚŽÍ
(zpívají)
"Budiž Muad'Dibovi sláva. Budiž sláva orákulu a moudrosti, kterou udílí. Požehnán buď pokoj Muad'Dibův..."
Farok projde rychle kolem, ale spomalí, když...
Přiblíží se k malé skupince fremenských bojovníků. A...
MLADÍK. Snad osmnáctiletý. Svíjí se v bolestech na zemi. Pokouší se dotknout své tváře, ale jeho druhové mu v tom brání.
MLADÍK
"Mé oči... mé oči...!!"
Konečně odtáhne ruce, takže to Farok spatří. Mladík má vypálené oči.
Farok zaúpí. Poklekne a vezme ho do náručí.
MLADÍK
"Jsem slepý! Otče...! JSEM SLEPÝ!!!"
A Farok ho přitáhne k sobě. Pevně ho svírá. Snaží se potlačit jeho i svoje chvění.
MLADÍK
"Nedávej mě poušti, otče! Prosím...!"
Farok už se nedokáže dál ovládat. Zakloní hlavu a vykřikne...
FAROK
"MUAD'DIBE...!!!!!"
Jako prokletí. A právě tehdy...
Zajatci v řetězech zapřažení do KÁRY vrchovatě naložené mrtvolami projedou před KAMEROU.
HLAS
"Pokud nám historie dává vůbec nějaké poučení, pak je to toto: každá revoluce už v sobě nese sémě své vlastní destrukce. A impéria, která povstanou... se jednoho dne zhroutí."
Z vozu vypadne lidská LEBKA. Nikdo se ani nepokusí ji sebrat.
Ale KAMERA JI SLEDUJE, jak se kutálí a poskakuje po kamenité zemi. Nakonec se zastaví... v kaluži.
U nohou... NĚJAKÉHO ČLOVĚKA.
KAMERA JEDE VZHŮRU A VIDÍME, ŽE TO JE...
EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - VEČER
POUŠTNÍ FREMEN. Zaprášený a ošlehaný větrem, jako kdyby právě dorazil po dlouhé cestě přes duny. Jeho tvář, drsná a ošlehaná, je z větší části skryta pod maskou filtršatů a pod pouštním oděvem. Ale na těch očích je něco... ty tmavomodré, pronikavé oči. Ty jsou nám povědomé. Jsou to oči...
PAULA ATREIDA. Muad'Diba. Shlíží na tu lebku, když tu náhle...
Po lebce chňapne ruka. KUPEC. Otře z ní prach.
KUPEC
"Promiň, muži pouště. Vypadla mi z mého krámu. Tedy, nic ve zlém..."
(pozvedne lebku)
"Kacíř z Geidi Prima, co? Odmítl Muad'Dibův mír."
Běží zpět k MALÉMU KIOSKU na kraji ulice. Na jeho policích jsou úhledně vystaveny řady LIDSKÝCH LEBEK.
KUPEC
"Nechtěl byste jednu? Suvenýr ze své cesty sem, do posvátného hlavního města Arrakénu? Prodávám je levně..."
Paul neodpovídá. Ale přistoupí blíž. Prohlíží si zboží, které kupec prodává. A mezitím...
Za ním po ulici projde pár KVIZARÁTSKÝCH KNĚŽÍ. Kupec se servilně ukloní. Poníženě gestikuluje.
Paul si toho poníženého projevu povšimne. Ale jakmile kněží zmizí...
Kupec se odvrátí. Uplivne si na zem. Zachytí Paulův pohled. Už je zase samý úsměv.
KUPEC
"Tak třeba něco jiného, muži pouště? Vyložit tarot? Požehnání z Knihy Aliiny?"
Ale pozornost obou upoutá pronikavý zvuk ZVONŮ V DÁLCE.
KAMERA POODJEDE A ZABERE...
MĚSTO ARRAKÉN. Chaotický bazar, kde se mísí jinozemci s domorodci. Náboženští fanatici s drobnými obchodníky. Žebráci a kupci. V tomhle lidském guláši se spolu nežije snadno.
Jasnovidci veřejně nabízejí výklad tarotu. Podomní obchodníci prodávají melanžové pivo a jídlo. A poutníci, kteří hledají Muad'Dibův pokoj, se valí ulicemi a uličkami až na...
EXTERIÉR. NÁMĚSTÍ PŘED PALÁCEM - VEČER
Obrovské nekryté náměstí. Na jedné straně ho uzavírá kolosální KRÁLOVSKÁ PEVNOST. A na druhé straně...
Hrozivá SVATYNĚ... z jejíchž věží se ozývá muezzinský zpěv, který přivolává dav lidí proudící na náměstí... aniž by si povšimnuli, že...
Mezi nimi kráčí i Paul, atreidský imperátor. Vše přejíždí svým ostřížím zrakem. A zatím...
Každý jeho pohyb je střežen fedajkinskými STRÁŽCI. Dají se poznat jen podle rukou přichystaných na rukojetích krispelů a podle...
Paulova občasného němého souhlasného pokývnutí.
VE SVATYNI...
Gigantické dveře se otevřou a na terasu vyjde procesí kněží a akolytů. Na náměstí to zašumí, když...
Z chrámu se vynoří mladá ŽENA v královském rouchu. Bez námahy proklouzne mezi kněžími a akolyty, kteří, když je míjí, padají na kolena.
HLASY V DAVU
(tlumeně, s posvátnou bázní)
"To je ona! Svatá sestra... Alia... Alia... Alia..."
Dojde na kraj terasy. Shlíží na dav lidí. Je jí sotva 16 let, ale vyzařuje z ní duševní rovnováha ženy dvakrát tak staré a sebejistota plynoucí ze zkušenosti několika životů.
Po dlouhou chvíli se nic neděje. Nikdo se nehýbá. A potom...
ALIA
"Na počátku jsme byli zaostalí."
DAV
(jednohlasně)
"Nic jsme neznali."
ALIA
"Neznali jsme, že Moc je všudypřítomná..."
DAV
"A po všechny časy."
ALIA
"On je ta Moc... která probouzí duši."
DAV
"Radost nám nese."
Někde začne hrát hudba. Odněkud zazní skandování.
ZÁBĚR NA PAULA... Sleduje dav, který se kolem něj vlní.
DAV (POKR.)
(skanduje)
"Muad'Dib..."
"Muad'Dib..."
"Muad'Dib..."
INTERIÉR. CHODBY...KRÁLOVSKÁ PEVNOST...POZDĚJI - POZDĚ VEČER
Paul... doprovázen svou tělesnou stráží... prochází nekonečnou chodbou. Za chůze si svléká pouštní oděv. Uvolňuje si přezky svých filtršatů, když tu...
Se náhle po jeho boku zjeví STILGAR - jeho věrný učitel ze dnů strávených v poušti.
STILGAR
"Doufám, že víte, že je nezbytně nutné, abyste mě o těchto procházkách informoval..."
PAUL
"Akorát by ses mi v tom pokoušel zabránit. Zase."
Stilgara doprovází KORBA. Bývalý fremen ze Síče Tabr. Nyní se obléká do roucha velekněze Kvizarátu.
STILGAR
"Ulice jsou nebezpečné, Muad'Dibe..."
PAUL
"Pravda se nachází na ulicích, Stile. Nikoliv v průvodech patolízalů, kteří se motají kolem paláce se svými nic neříkajícími statistikami a prázdnými rituály."
KORBA
"Rituál je jako prut, skrze který lidé docházejí osvícení, Muad'Dibe."
Paul se zastaví. Zpraží Korbu přísným pohledem.
PAUL
"Pověz mi, Korbo, kdypak ses to proměnil z fremenského fedajkina na náboženského fanatika?"
KORBA
"V ten den, kdy jste porazil imperátora Shaddama a jeho armádu, Muad'Dibe. V ten den jsem spatřil svou budoucnost."
Paul nepřestává na Korbu zírat. Těžko říct, jestli jen ve výrazu jeho tváře lítost... nebo soucit.
STILGAR
"Tohle město je plné dobrodruhů, Muad'Dibe. Nemluvě o Gildě, Bene Gesseritu, bývalé imperátorské rodině."
PAUL
"Ti by jistě dali dohromady něco trochu elegantnějšího než vraždu na ulici v Arrakénu."
Nakonec opět vykročí. Jde dál chodbou.
STILGAR
"Jste zranitelný, Muad'Dibe. A můžete být třeba sebemocnější. Před touto prostou pravdou se neskryjete."
A Paul se konečně zastaví. Otočí se na Stilgara.
PAUL
"V jedné věci máš pravdu, Stile. Neskryju se."
A beze slova odchází. Ale nemůže si NEVŠIMNOUT...
PRINCEZNY IRULÁN. Shlíží na něj dolů z balkónu nad chodbou. Nádherná. Svůdná. Ale...
Paul se tváří chladně a bezvýrazně. Pokračuje opačným směrem. Sotva si její přítomnosti povšimne.
INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY...POZDĚJI - VEČER
ILUMINAČNÍ KOULE osvětlují relativně prázdný prostor a jednoduché vybavení. Vypadá to spíš jako soukromý příbytek v pouštním síči než jako ložnice imperátora.
Jemné zasyčení vzduchového zámku a odsune se dveřní panel, za kterým se OBJEVÍ...
Paul. Tiše vejde do místnosti. Zamíří k...
CHANI. Ke své milované konkubíně. Leží v jejich posteli. Za průhledným gázovým závěsem.
Chvíli na ni hledí. Jen se na ni podívá, a již se tváří vlídněji. Ale pak...
CHANI
"Já nespím."
Paul odhrne závěsy. Posadí se vedle ní. Pohladí ji po vlasech.
PAUL
"Myslel jsem, že doktoři říkali, že máš být v klidu."
CHANI
"Dokud budeš trvat na tom, že se budeš procházet po městě jako nějaký jinozemský poutník, nikdy nebudu moct být v klidu."
PAUL
"Tak i ty mi budeš dělat kázání?"
Chani neodpoví. Jen vstane a zamíří na druhý konec místnosti k čajovému servisu.
PAUL (POKR.)
"Jak jsem se procházel, šlápnul jsem do louže. Nekrytá kaluž vody. Na ulici..."
CHANI
"Říká se, že Muad'Dib přinesl lidu Arrakis nejeden div."
Teď vstane Paul. Jde k oknu, odkud VIDÍ...
Město Arrakén se rozprostírá přes celé údolí. Je o tolik větší než bývalo. O tolik víc zalidněné.
Ale to není všechno. Všude je vidět... ZELEŇ. Stromy. Zahrady. Dokonce i sady.
PAUL
"Muad'Dib plýtvá vodou jako šílenec." To říkají, Chani. Staří fremeni. Slyším je. Na ulicích... když se procházím. "Budeme z té vody oteklí," říkají. Zazlívají my ty "zázraky", které jsem jim v poušti zavedl."
Chani mu přinese malý šálek horkého čaje.
PAUL (POKR.)
"Víš, čím bych musel zaplatit za to, abych ty války ukončil? Abych se oprostil od toho proklatého mýtu, jímž jsem se sám stal?"
CHANI
"Co ti v tom může zabránit? Nařiď to. Koneckonců, jsi přece Imperátor..."
PAUL
"Spíš výmluva. To jsem já. Pro fanatické kněze a neschopné byrokraty. I kdybych zítra zmizel..."
(odmlčí se)
"...revoluce by v mém duchu pokračovala dál."
Zavládne stísněné ticho. Naslouchají večernímu volání k modlitbám, které se rozléhá nad městem.
CHANI
"Tohle není čisté místo, Muad'Dibe. Je načase vrátit se na poušť."
Paul se k ní otočí. Přivine ji k sobě.
CHANI
"Tam jsme byli šťastni. Před tím..."
(rozhlédne se)
"...vším tady. Měli jsme čas. Čas na sebe... a..."
(odvrátí zrak)
"...a na svého syna."
Paul se k ní rychle skloní. Pokusí se ji utišit polibkem. Ale ona se odtáhne.
PAUL
"Za to ty nemůžeš, Chani."
CHANI
"Je to už tak dlouho. Možná až příliš dlouho."
PAUL
"Zase to tak bude. Až na to bude vhodná doba..."
(odmlčí se)
"...až na to bude vhodná doba..."
CHANI
"A kdy to bude?"
Paul neodpovídá.
CHANI
"Proč se bojíš, Muad'Dibe?"
(komentuje jeho pohled)
"Kdykoliv se o tom bavíme, odtáhneš se."
Paul neodpovídá. Je ale vidět, že uvnitř cosi prožívá. Něco, co by jí rád pověděl... ale nedokáže to.
NĚKDE V DÁLI... se ozve hlas. Jako modlitba. Nebo... volání.
VZDÁLENÝ HLAS
"Muad'Dibe..."
Opravdu to bylo slyšet? Nebo to byl jen vítr?
CHANI
"Kmeny čekají, že se k nim vrátíš, Muad'Dibe. Jsi naší součástí..."
PAUL
"Já jsem součástí... vidiny..."
Přitáhne ji k sobě. Pevně ji svírá a...
Hledí z okna ven. Oči dokořán, nemrká. Hledí na něco, co vidí jen on sám. Na něco za Štítovým valem, který obklopuje město.
Do okna vrazí prudký poryv větru. Místnost potemní. Všechno se najednou vypaří! Místnost. Chani.
Rozplyne se a změní v...
EXTERIÉR. POUŠŤ - NOC
Zalitá modrým a zeleným světlem dvou arrakisských měsíců. Nekonečný oceán dun...
...se úžasnou rychlostí žene kolem Paula. Jako kdyby se kolem něj a skrz něj prohnal čas a prostor. Obklopuje ho rozmazaná krajina. A v té změti...
HLASY. Podivné, spletité hlasy. Disonance slov. Prchavé, odhmotněné... čím dál tím víc nabírají na hlasitosti...
V dáli se objeví HORY. Přikrčený skalní hřeben. Usazený samotný uprostřed pustiny. Nevzhledná, ošklivá pevnost. Vyrůstá z obzoru jako nějaký zhoubný nádor. Roste a roste a...
Ty hlasy sílí a sílí, až...
CHLAPECKÝ HLAS
"Otče..."
OSTRÝ STŘIH:
INTERIÉR. CHODBY V SÍČI - NOC
Tmavé. Prázdné. Tlumeně osvětlené ze zdroje, který nevidíme. Opuštěné. Síč duchů...
Paul je právě uvnitř. Neuvěřitelnou rychlostí se proplétá tím bludištěm. Zazní hlas... šeptá.
CHLAPECKÝ HLAS
"Čekám..."
Paul jde z chodby do chodby. Je to nekonečná cesta. Nikam nevede. Až najednou...
Tam... v dálce... z nějaké neviděné místnosti se do chodby line tlumené světlo iluminační koule.
CHLAPECKÝ HLAS (POKR.)
"Jsem připraven..."
A Paul se náhle zastaví před malými dveřmi, za kterými...
Sedí dospívající chlapec. V meditační pozici. Upírá na Paula pronikavý pohled.
CHLAPEC
"Znát budoucnost znamená chytit se do její pasti..."
Paul vejde do té malé místnosti. Přistoupí k chlapci blíž.
CHLAPEC
"Ale vědět, že to je past, je prvním krokem k tomu, abys tomu ušel... tím prvním krokem po..."
Silný poryv větru skučí mezi skalami.
CHLAPEC
"...Zlaté stezce."
Paul se snaží promluvit. Otevírá ústa. Ale ven nevyjde ani slovo.
CHLAPEC
"Neboj se, otče. Odpověď sedí přímo před tebou."
...a chlapec se začíná rozplývat ve větru...
CHLAPEC
"Já jsem ta odpověď. A jsem připraven... Otče..."
Síč se vytratí pod dalším náporem větru.
OBJEVÍ SE...
INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY/PALÁCOVÁ PEVNOST - STEJNÝ ČAS
Paul vzlykne. Jako kdyby lapal po dechu. Oči má otevřené... ale nejsou zaostřeny. Pomalu si začíná uvědomovat, kde se nachází.
Leží v posteli. Vedle něj spí Chani.
Vítr už přestává kvílet. Přechází do vánku, který rozechvívá záclony v místnosti.
Paul má sucho v ústech. V očích má obavy.
STŘIH:
INTERIÉR. CITADELA CORRINŮ/SALUSA SECUNDUS - DEN
Monochromatické barvy. Funkční nábytek. Nenajdou se tu žádné umělecké předměty a žádné pohodlí.
Bydliště ve... vyhnanství.
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Ať se hneme kamkoliv, musíme čelit jeho moci, Když si člověk myslí, že už ho nabodnul, zjistí, že je bez zranění."
Ctihodná Matka je už starší, ale stále je to ten dravec jako vždycky. Její panovačné chování s věkem nevymizelo.
PRINCEZNA WENSICIA
"Máme co do činění s Mesiášem!"
Před Ctihodnou Matku předstoupí další žena.
PRINCEZNA WENSICIA (POKR.)
(překypuje sarkasmem)
"Na Mesiáše nemůžete frontálně zaútočit. I když zvítězíte, zůstane v paměti jako mučedník."
Je to drobná, štíhlá žena. Ale s chladným, krutým pohledem, kterému nic neunikne. Na první pohled někoho připomíná. Protože...
Je z rodu Corrinů. Dcera svrženého Imperátora Shaddama. Tvrdší verze své sestry Irulán. A vedle ní...
EDRIC
"Takže co navrhujete, princezno?"
Je to kormidelník Vesmírné Gildy. Vznáší se v průhledném oblaku oranžového melanžového plynu. Mutant bez vlasů. Ještě pořád je to člověk, ale už upravený, takže má ploutvovité nohy a na krku průduchy, které připomínají... rybí žábry.
PRINCEZNA WENSICIA
"Něco delikátního. Něco... neočekávaného."
SCYTALE
"Třeba ducha..."
Všichni se obrátí a SPATŘÍ...
Nevýrazného MUŽE S KULATÝM OBLIČEJEM. Nepříliš vysokého. Nepříliš malého. Vlastně na něm není vůbec nic výrazného. V davu by byl téměř neviditelný. Vypadá jako... Jako téměř kdokoliv.
SCYTALE
"Tak už to nabírá konkrétní tvar..."
Náhle se zarazí. Nemůže se pomoci, aby se svému vtipu nezasmál...
SCYTALE
"Řekl jsem "tvar"? Promiňte. Prostě mi ta slovní hříčka nějak uklouzla..."
Ostatní se tím nebaví.
SCYTALE
"Takže... když tu situaci pragmaticky zhodnotíme. Imperátor Muad'Dib má velkou moc... velký majetek..."
EDRIC
"Kdo ovládá melanž, ovládá celý vesmír."
PRINCEZNA WENSICIA
"Ale je to člověk. A protože to je člověk, má své slabé stránky."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Vrať se zpátky k podstatě věci, Wensicie. Netrmácela jsem se až sem na kraj vesmíru, neriskovala jsem, že mě odhalí Muad'Dibovi špehové proto, abych tu diskutovala o filozofických nesmyslech s nějakým..."
(pohlédne na Scytalea)
"...s nějakým Tvarovým tanečníkem."
Ani se v tónu svého hlasu nesnaží zastřít znechucení.
PRINCEZNA WENSICIA
"Vážila jste celou tu cestu, protože Bene Gesserit zoufale touží znovu řídit celou Muad'Dibovu pokrevní rodovou linii..."
(otočí se ke kormidelníkovi)
"...a ta zdánlivě nestranná Vesmírná Gilda chce narušit jeho monopol na Koření."
EDRIC
"Protože bez něj nedokážeme ve vesmíru navigovat. Bez něj by Bene Gesserit přišel o svou schopnost vycítit pravdu. Bez něj by miliardy občanů Impéria zemřely na abstinenční příznaky..."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Dokud ovládá Arrakis, má pod sebou výrobu koření. A my jsme mu vydáni na milost."
PRINCEZNA WENSICIA
"A já chci tu jeho nadvládu zlikvidovat... a navrátit trůn Impéria na planetu Kaitain a do rukou rodu Corrino... KAM TAKÉ PRÁVEM NÁLEŽÍ!"
Musí se zhluboka nadechnout, aby se zase zklidnila.
EDRIC
"A toho chcete dosáhnout za pomoci... ducha?"
PRINCEZNA WENSICIA
"Velmi zvláštního ducha."
INTERIÉR. PODZEMNÍ MÍSTNOST/SALUSA SECUNDUS... CHVÍLI POTÉ - DEN
Tmavá. Nevzhledná. Až na...
Jedinou AXOLOTLOVOU NÁDRŽ. Lesklá kovová umělá děloha. Upevněná na závěsech uprostřed místnosti.
Wensicia přivede do místnosti Ctihodnou Matku a Edrika. Ctihodná Matka s Edrikem se opatrně blíží. Scytale přistoupí k nádrži.
SCYTALEŮV HLAS
"Tvaroví tanečníci, sexuální hračky, technici, hudebníci..."
Nádrž jako kdyby nepřirozeně zářila. A UVNITŘ je...
LIDSKÁ BYTOST. V bezvědomí. Místy i deformovaná. Ale nicméně lidská.
SCYTALE
"...co si kdo přeje, to mu dodáme."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Co to má společného s posláním zbavit lidstvo kletby Muad'Diba?"
Scytale se otočí na Wensicii... a ta souhlasně pokývne.
Scytale položí ruku na ovládací panel po straně nádrže. Téměř v tentýž okamžik...
Nádrž se odlepí od podlahy.
Narovnává se, až stojí svisle, její skleněné víko se pomalu vyjasňuje a my VIDÍME...
...že UVNITŘ JE TĚLO. MUŽ! Je nám nějak povědomý. Jak se sklo vyjasňuje, dá se čím dál tím lépe poznat.
CTIHODNÁ MATKA MOHIANOVÁ
"Dobří bohové..."
SCYTALE
"Spíš dobří chemici."
A nyní už jasně vidíme mužovu TVÁŘ... a poznáváme ji.
EDRIC
"Duncan Idaho!"
PRINCEZNA WENSICIA
"Jeden z nejdůvěryhodnějších rádců vévody Leta Atreida. Jeden z nejoblíbenějších přátel a učitelů Paula Muad'Diba."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Ale Duncan Idaho je mrtvý. Zabili ho sardaukaři vašeho otce."
PRINCEZNA WENSICIA
"Ani když jsou poraženi, nepřicházejí mužové mého otce o rozum, Ctihodná matko. Pár cenných kousků z Idahova zničeného těla se zachovalo. Ve skrytu pak čekaly na ten pravý čas a místo."
SCYTALE
"Byla to těžká práce, ale teď se můžete pokochat výsledkem."
PRINCEZNA WENSICIA
"Dokonalý duplikát, dokonalý ghola..."
Ctihodná Matka je fascinována i zhnusena. Nemůže odolat, aby se nedotkla skla před gholou.
EDRIC
"Má to... vědomí?"
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Spíš jestli to má... paměť?"
SCYTALE
"Jen takovou, jakou jsme mu povolili."
SCYTALE (POKR.)
"Nepamatuje si nic z toho, kým byl předtím..."
(spíš k sobě)
"...bohužel."
PRINCEZNA WENSICIA
"Dokonalý dárek pro osamělého Imperátora. Časovaná bomba. Čeká jen na roznětku, která ji spustí."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Vy chcete... zabít Atreida?"
PRINCEZNA WENSICIA
"Až toho parchanta odklidíme, dojde k boji o moc."
EDRIC
"Ale to... bude znamenat chaos. Dojde k přerušení produkce koření."
PRINCEZNA WENSICIA
"PŘESNĚ TAK!!!"
V místnosti to užasle zašumí.
PRINCEZNA WENSICIA
"Poučte se z toho, co můj otec nebral na vědomí. Ne ten, kdo ovládá výrobu koření, ale ten, kdo výrobu koření dokáže PŘERUŠIT, ovládá vesmír."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Ale to budete... vy."
Wensicia se místo odpovědi jen lehce usměje.
Edric se Ctihodnou matkou na sebe nervózně pohlédnou. Wensicia jim nabízí něco skutku radikálního. A nebezpečného.
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"Pak je tedy jasné, co máme na práci..."
SCYTALE
"A je to také temné..."
EDRIC
"Proč si myslíte, že Muad'Dib takový dar vůbec přijme?"
PRINCEZNA WENSICIA
"Myslím, že to svěříme vám a Vesmírné Gildě, abyste se o to postarali."
CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ
"A co ta... "roznětka"? To zařízení, které tu bombu odpálí?"
Wensicia se obrátí na Scytalea.
SCYTALE
"To nechte na mně."
A jak KAMERA NAJÍŽDÍ NA... Idahova gholu...
ZATMÍT
Deti Duny - scenár, II.dejstvo
ROZETMÍT
EXTERIÉR. POUŠŤ - VEČER
Širá a hrozivá. Písčitá pokrývka se táhne až tam, kde končí obloha. Krvavé šmouhy zapadajícího slunce se lomí o kraje temných černých mraků, které táhnou nad přesýpajícími se dunami.
TUP, TUP, TUP
Ticho prolomí monotónní tlukot TOPTÉRY, která vpluje do záběru. Letí nízko nad...nečekanými kamennými útvary, kterými je krajina poseta. Zastřešují větrolapy, které napájejí žíly zavlažovacích kanálů, díky nimž dole vznikají oázy zeleně. Občasné ostrůvky života...
INTERIÉR. TOPTÉRA - STEJNÝ ČAS
Vepředu sedí Chani. Její jemné rysy hyzdí temná nálada.
CHANIN HLAS
"Puchýře na písku..."
Vedle ní sedí jeden z jejích fedajkinských tělesných strážců. Pilotuje stroj.
FEDAJKINSKÝ PILOT
"Někteří lidé jen těžko přijímají změny."
Na Chani je vidět, že ani ona tu změnu nepřijala snadno.
INTERIÉR. SOUKROMÝ PŘÍBYTEK/SÍČ - STEJNÝ ČAS
Uprostřed místnosti je Chani. Sedí na lůžku z polštářů.
CHANI
"...jeden test za druhým a pořád... nic. Jsem zdravá, silná. Ať doktoři dělají cokoliv, nedokáží najít důvod, proč nejsem schopna počít..."
Má už slzy na krajíčku... vzhlédne ke...STARÉ ŽENĚ na druhém konci místnosti. Křehoučké a maličké. Ale s přísným, ledovým pohledem. Nezdolná osobnost. Bezpochyby fremenská Ctihodná matka.
Stařena je stále netečná. Nekompromisní. Sleduje Chani. Jako matka s dítětem.
CTIHODNÁ MATKA
"Co na to Muad'Dib?"
CHANI
"Má strach... Má strach kvůli mně... jestli budu mít další dítě. Cítím to."
Výraz v tváři Ctihodné matky se poněkud zjemní. Přestane se vyjadřovat tělem... částečně.
CTIHODNÁ MATKA
"Možná se bojí právem..."
Jde a přisedne si k Chani.
CTIHODNÁ MATKA
"Někdo ti podává... jed..."
Chani se vyděsí.
CTIHODNÁ MATKA
"To je ta jediná možnost, co ještě zbývá."
CHANI
"Ale doktoři nikdy nenašli důkazy..."
CTIHODNÁ MATKA
"Ani by nemohli. Stopy po něm jsou sotva patrné, mlhavé. Je to produkt té nejvypracovanější chemie. Je to nad jejich znalosti..." (odmlčí se) "Určitě to pochází z jiné planety..."
Chani stále mlčí. Význam těch slov jí otřásl.
CTIHODNÁ MATKA (POKR.)
"Existují léky..."
Chani opětuje její pohled. S nadějí.
CTIHODNÁ MATKA (POKR.)
"Stará fremenská dieta, která dokáže překonat účinek té antikoncepce. Ale bude to nebezpečné. Bude potřeba, abys jedla čím dál větší množství melanže. Jestli počneš, urychlí to tvé těhotenství..." Nedopoví to.
CHANI
"Mám na vybranou?"
Po chvíli...
CTIHODNÁ MATKA
"Ne."
Chani je zticha. Vyrovnává se s tím. Probírá si možné následky. A nakonec...
CTIHODNÁ MATKA (POKR.)
"Ale jedna otázka je ještě nezodpovězena. Kdo ti mohl tu antikoncepci tak dlouho podávat?"
Chanin pohled ztvrdne. Ví kdo.
EXTERIÉR. NÁMĚSTÍ PŘED PALÁCEM... ARRAKÉN - VEČER
Z věží Svatyně zní zpívané modlitby. Ze všech ulic se na náměstí valí záplava poutníků.
KAMERA PŘEJEDE PŘES NÁMĚSTÍ směrem k Paláci. Nahoru po jeho kolosálních hradbách až tam...
INTERIÉR. KOMNATY IMPERIÁLNÍ RADY) - STEJNÝ ČAS
...kde stojí na balkóně IRULÁN. Vysoko nad davem lidí. Shlíží dolů na zástupy, které se pohybují jako armáda mravenců. Za ní projde Stilgar. Nese složku s oficiálními listinami ke stolu Rady. kde... ...sedí Alia. S Korbou.
STILGAR
"...velkorody i nadále požadují, aby na pořadu dalšího shromáždění Landsraadu byla ústava..."
ALIA
"To je jenom úskok. Intrika nepřátel rodu Atreidů, která má zastřít mnohem zlověstnější důvody."
KORBA
"Naši velitelé tvrdí, že volání po takovém zákoně se už ozývá i z těch nejvzdálenějších oblastí Impéria..."
ALIA
"Prostě chtějí zákonně omezit imperiální úsilí. Chtějí uzavřít Muad'Dibovu moc do klece právních kliček..."
STILGAR
"Ať je to, jak je... je to záležitost, kterou už nemůžeme nadále ignorovat."
IRULÁN
"Možná bychom mohli navrhnout jakoby ústavu."
Všichni se otočí k té, která se opět vrátila na jednání. Její připomínka je překvapila.
IRULÁN
"Něco slavnostního. Nemusí to být doopravdy." (odmlčí se, pak zareaguje na jejich pohledy) "Lest je koneckonců legitimním nástrojem státnické dovednosti."
Alia se nahlas zasměje.
ALIA
"Bravo, sestřenko. Sama bych to neřekla lépe." Opovržení v Aliině hlase není ani trochu zastírané.
KORBA
"Ano, možná něco na místní úrovni. Něco neškodného. Skutečně bezvýznamného..."
ALIA
"Ne! Moc Atreidů se nikdy nesmí kvůli chaosu demokracie ocitnout na vedlejší koleji!" (otočí se na Irulán) "Ani kvůli jejímu "zdání"!" Všechny její razance překvapila. Není ještě dospělá. Ale už není nevinná.
ALIA
"Můj bratr s tím zajisté souhlasí..."
Všichni se otočí na...PAULA. Na druhém konci místnosti. Moc ho to nezajímá. Jen stojí u okna. Dívá se za město k horám Štítového valu... a k poušti, jež se rozkládá za nimi.
Oknem dovnitř vlétne štiplavý vítr. Přehluší hlasy v místnosti za ním. A nyní mizí i ta místnost samotná. Muad'Dib zůstává sám...
EXTERIÉR. POUŠŤ - NOC
...sleduje ten nekonečný oceán dun, které se pod ním v závratné rychlosti míhají až...se zase v dáli objeví to ošklivé přikrčené pohoří, které viděl ve své poslední vizi.
OSTRÝ STŘIH: INTERIÉR. CHODBY SÍČE - NOC
CHLAPCŮV HLAS
"Nemůžeš vyčkávat, otče..." Síč duchů. Paul je nyní uvnitř. Neuvěřitelnou rychlostí se proplétá tím bludištěm. Až...se náhle zastaví před malou místností, kde... sedí dospívající chlapec. V meditační pozici.
CHLAPEC
"Neboj se. Tu odpověď máš přímo před sebou." Paul se snaží promluvit. Otevírá ústa. Ale ven nevyjde ani slovo.
CHLAPEC (POKR.)
"Ale musíš se rozhodnout..." A náhle se místnost rozmaže. Chlapec se rozplyne...
HLAS
"Muad'Dibe..." A náhle... je Paul zase zpátky v...
INTERIÉR.KOMNATY IMPERIÁLNÍ RADY - DEN
A všichni na něj zírají.
STILGAR
"...musíš se rozhodnout, Muad'Dibe."
Konečně...
PAUL
"Alia ví, co si o tom myslím. Ústavu zakazuji. Rozhodnutí Rady, dnešní datum, atd., atd. Zapisuješ to, Irulán?"
IRULÁN
"Ano, můj pane." Její hlas je chladný díky nelibosti, s jakou nese to, že jí byla přidělena služebná práce. Ale dělá si pečlivě poznámky do velkého diáře.
PAUL
"Oficiální prohlášení předneseme, až..." (otočí se k nim) "...velvyslanec Gildy přijde předložit své pověřovací listiny."
V místnosti to náhle zašumí. Hlavy se otáčejí. Ruce si nervózně pohrávají. Nikdo nic neříká. Všichni jsou tím rozhodnutím natolik zaskočeni, že k němu nic nepoznamenají.
PAUL
"Takže... jestli už nemáte nic jiného..." A všichni se dají na rychlý odchod z komnat. Všichni až na...Stilgara.
STILGAR
"Velvyslanectví Gildy, Muad'Dibe? Tady, na Arrakis?"
PAUL
"Dávné národy říkali... drž si své přátele u sebe, ale své nepřátele ještě blíž."
STILGAR
"Tohle se Radě Naíbů líbit nebude, Muad'Dibe. Dobře si pamatujeme, jak sem Gilda poslala ty, kdo nás utiskovali. Jak nás prostřednictvím melanže vydírali, protože jsme si chtěli uchovat svá tajemství před svými nepřáteli..."
PAUL
"Ty myslíš, že jsem na to zapomněl, Stile?"
Stilgar se zachmuří.
STILGAR
"To rozhodnutí mne znepokojuje, Muad'Dibe. Působí na mě takovým... neuváženým dojmem."
Paul se k němu nakloní. Jemně položí Stilgarovi ruku na rameno.
PAUL
"Nikoliv neuvážené, Stile. Nezbytné. Dost brzy poznáš proč. Věřím ti, že přesvědčíš Naíby o tom, že to bylo moudré."
Stilgar ví, že je už pozdě se v té věci přít. Ukloní se a zanechá Paula o samotě... ...ten hledí ven na zmatek, jenž způsobil.
HLAS IRULÁN
"Velvyslanec Gildy... tady na Arrakis. Některým lidem přijde Muad'Dibovo rozhodnutí záhadné... dokonce až nebezpečné."
INTERIÉR. IRULÁNINY KOMNATY/KRÁLOVSKÁ PEVNOST - NOC
Irulán sedí sama ve svém pokoji u psacího stolu. Vypadá to, že už je připravena jít do postele. Má rozpuštěné vlasy. Na sobě má delikátní, dalo by se říct až sexy noční oděv. Ale...Je ztělesněním samoty. Pečlivě si něco píše do diáře z jemného papíru se zlatou ořízkou.
HLAS IRULÁN
"Ale nic z toho, co Muad'Dib rozhodne, není ani trochu záhadné. Dokonce i jeho dech působí vypočítaně. "
HLAS IRULÁN
"To jen my, pouzí smrtelníci, se musíme potýkat s tím... "proč?"
Najednou jí někdo chytí za vlasy a zvrátí hlavu dozadu. Chani.
CHANI
"Měla bych prolít tvou vodu do písku za to, cos provedla." Přiloží svůj krispel Irulán k hrdlu.
CHANI
"Vím, žes to byla ty, Irulán. Ty jediná jsi mohla ukrýt ten jed..." Chvíli se neděje nic. Irulán vzdorovitě mlčí.
CHANI
"Nelži! Neurážej mě tím, že budeš lhát."
IRULÁN
"Já mám právo porodit dědice trůnu!"
IRULÁN
"Ty máš právo hrát svou roli. Nic víc."
IRULÁN
"JSEM JEHO MANŽELKA!"
CHANI
"Máš jeho jméno! Já jsem ta, kterou má za manželku."
IRULÁN
"Myslíš si, že jsi ta jediná žena, která ho doopravdy miluje?"
Chani si svou sokyni pozorně prohlíží. Uznává, že Irulán své pocity popsala s hořkou upřímností. Její nenávist se zmírní... trošku. Potom nechá ruku s nožem poklesnout.
CHANI
"Ne." (po chvíli) "Ale jsem ta jediná žena, kterou miluje on."
A tohle tne Irulán do živého. Rty se jí chvějí z pocitu křivdy a ponížení.
IRULÁN
"Mohla bych mu nasadit parohy. Jen ať mě zkusí odhalit..."
CHANI
"Parohy mu nasazuj, jak chceš. On se tě nezřekne. Ale žádné děti, Irulán. Nikdy!"
Irulániny oči se zalévají slzami. Beznadějnost její situace je nepochybná. Protože, konec konců...
IRULÁN
"Já nechci jiné muže..."
Irulán nedokáže snášet Chanin neústupný fremenský pohled. Zavládne dlouhé ticho... až pak...
CHANI
"To je škoda. Vy cizinci tomu říkáte... ironie.. Ty jsi dokonalá žena pro Imperátora, Irulán. "
CHANI (POKR.)
"Nádherná. Vzdělaná. Vtipná a oduševnělá. Víc než by si většina mužů mohla od ženy vůbec slibovat."
IRULÁN
"Ale přesto... méně než by si jeden muž mohl kdy přát." (odmlčí se, pak se odvrátí) "Kdysi Imperátorova dcera. Nyní nic než jen... vyhovující věc..."
Chani se obrní proti lítosti, která se jí nad toto ubohou osamělou ženou zmocňuje.
CHANI
"Mí doktoři jsou velice chytří, Irulán. Až je příště navštívím, budou v mé krvi hledat stopy tvé špinavé práce. Jestli něco najdou, proliju tvou krev tady na tu podlahu dřív, než vyjde druhý měsíc." A vyběhne ven z komnaty. Irulán zanechá v jejím obvyklém stavu. Samotnou.
PROLNOUT:
EXTERIÉR. CVIČIŠTĚ/SALUSA SECUNDUS - DEN
Na první pohled vojenský tábor. Spartánský a primitivní.
V TRÉNINKOVÉ OHRADĚ... skupina sardaukarských bojovníků. Cvičí a trénují. Mezi nimi je...MALÝ CHLAPEC. FARAD'N. Tak asi pětiletý. Oblečený jako ostatní. Stojí u trenéra, zatímco ostatní trénují. Nevypadá to, že by z toho, že tu je, měl chlapec bůhvíjakou radost. Viditelně sebou cukne pokaždé, když někdo z mužů dostane ránu. A toužebně vyhlíží...PRINCEZNU WENSICII......která sedí ve stínu KRÁLOVSKÉHO ALTÁNU. Obklopena svými tajemníky a sloužícími. Pečlivě pročítá listiny. Tváří se chladně, zkoumavě. Ožije pouze tehdy, když vzhlédne a SPATŘÍ...Malého Farad'na, kterého Trenér vede doprostřed ohrady.
WENSICIA
"Co tomu říkáš, Tyekaniku? Má v sobě můj malý princ to, co je třeba, aby jednou mohl vést armádu sardaukarů?"
Kapitán sardaukarů přistoupí k princezně. Spolu s ní sleduje, jak se chlapec snaží nacvičovat se svým trenérem. Pohybuje se nemotorně, nejistě. Jedním slovem... je bázlivý.
TYEKANIK
"Je mnoho způsobů, jak můžete vést armádu, princezno. Stát se válečníkem je jenom jeden z nich. A ne nezbytně ten nejlepší."
WENSICIA
"Samozřejmě, člověk potřebuje mít armádu, aby jí mohl vést..."
Otočí se a SPATŘÍ...SILUETU MUŽE. Hledí z okna prosté kamenné citadely v dálce. Sleduje ty nevelké vojenské jednotky, které tu na cvičišti procházejí výcvikem. To bude jistě bývalý Imperátor, SHADDAM...který v tom velkém okně vypadá celkem malý. Opuštěný, politováníhodný zjev... Přichází pobočník, odvede ho a zatáhne závěsy.
TYEKANIK
"Muad'Dibovo rozhodnutí přijmout velvyslance Gildy vyvolalo na Arrakis mnohé nepokoje..."
WENSICIA
(s potěšením) "Což jsme tušili..."
TYEKANIK
"Mezi některými z pouštních fremenů se šíří nesouhlasné postoje. Naši špehové mají dobře zmapováno mezi kterými."
WENSICIA
"Dobře. Zajistěte, aby Tvarový tanečník předal ta jména našemu "malému příteli" v Arakénu."
WENSICIA (POKR.)
"A ten až se vetře do Muad'Dibova paláce, zažehneme roznětku. Idahův ghola vykoná svou práci..."
TYEKANIK
"Tohle je choulostivá záležitost, má paní. Muad'Dib je ten nejlepší hráč šachů ve vesmíru. Nikdy si nemůžeme být jisti, o kolik tahů je před námi."
Než Wensicia stačí odpovědět...Vyruší ji PLÁČ. Je to ten chlapec. Běží přes pole ke stanu.
FARAD'N
"Mami... Mami..." A vrhne se Wensicii do náručí. Nedokáže zadržet pláč.
WENSICIA
"Copak se stalo?"
TRENÉR (přichází) "Omlouvám se, princezno. Učili jsme ho obranný cvik..."
Wensicia ho pokynem ruky přeruší. Hrubým pohybem zvedne Farad'novi hlavu. Z nosu mu teče krev.
WENSICIA
"Pláčeš? Budoucí Imperátor pláče?"
FARAD'N
"Já nechci být imperátor. Ať to dělá někdo jiný..."
WENSICIA
"Nesmysl! Utři si obličej." Hodí mu kapesník.
WENSICIA
"Vrať se zpátky k mužstvu. Chceš, aby si o tobě mysleli, že jsi slaboch? Chceš, aby se ti smáli?"
FARAD'N
"Mně je to jedno."
WENSICIA
"Ale mně ne."
(k trenérovi) "Odveďte ho zpátky. Ať to tentokrát udělá pořádně."
Vezme syna za ramena a otočí ho. Přistrčí ho k trenérovi. Hoch váhavě odchází. Ohlíží se. Pohledem matku snažně prosí. Ale...Ta už se zase otočila a kráčí se svou svitou směrem k citadele. Za svým synem se už ani jednou neotočí.
EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - NOC
Všude plno lidí. Po době, kdy byli skryti před denním žárem, se opět vracejí do ulic. A mezi nimi se proplétá...SCYTALE. Tleilaxanský tvarový tanečník.
INTERIÉR. MALÝ PŘÍBYTEK...POZDĚJI - NOC
Venku někdo naléhavě klepe. FAROK... ten fedajkinský velitel z bitvy na planetě Narádž přichází chodbou ke dveřím. Mírně je pootevře a SPATŘÍ...SCYTALEA. Zase ve své původní podobě.
SCYTALE
"Farok... ze síče Tabr?"
Farok nic neříká.
SCYTALE
"Ctím obyčeje otců..." Řekne to jako heslo. Farokovi se rozjasní oči. Otevře dveře dokořán.
FAROK
"Pospěš si. "Muad'Dibovy oči" jsou všude."
INTERIÉR. FAROKŮV OBÝVACÍ POKOJ...POZDĚJI - SOUMRAK
Těsný. Zbytečný. Nízké stropy. Stěny blízko u sebe. Scytale sedí na polštářích v rohu místnosti a Farok mu přináší jídlo a pití.
FAROK
"Na těchto polštářích kdysi v síči sedával Muad'Dib. V oněch dnech, kdy nás učil arkánové cviky..."
SCYTALE
"Nějaký čas už uplynul od doby, cos ho viděl naposledy?"
FAROK
"Myslím, že už zapomněl i to, že jsem někdy existoval." A v jeho slovech zřetelně cítíme bolest.
Někde... začne hrát HUDBA. Jemná, příjemná hudba. Baliseta. Scytale se otočí a SPATŘÍ...Mladého muže ve vedlejším pokoji. Hraje. Nemá oči! FAROKŮV SYN. Tentýž mladík, který byl na Narádži zraněn.
SCYTALE (o mladíkovi) "On je... slepý."
FAROK (přikývne) "V bitvě o Narádž." (odmlčí se) "Rád bych věděl, jestli Muad'Dib tuší, kolik jich bylo jeho jménem zmrzačeno..."
Právě v ten okamžik přistoupí k Farokovu synovi MLADÁ ŽENA. Otírá mu obličej. Zvláště kolem očí.
SCYTALE
"A to je... Otheymova dcera."
FAROK
"Lichna. Jestli ji zavedeš k Muad'Dibovi, určitě setkání s ní neodmítne."
Scytale přikývne a usměje se. Očividně chtěl právě tohle slyšet. Pečlivě si ji prohlíží. Každý pohyb bedlivě sleduje. Jako kdyby se ji učil nazpaměť...všechno o ní. V jejích pohybech je něco pomalého a nepřirozeného. A když se podívá přes místnost, prozradí nám ten důvod oči zabarvené od narkotik.
FAROK (POKR.)
"Je závislá na semútě...Žádná jiná žena ze síče by si mého syna nevzala takového, jaký je. Ale já ho nemohu nechat poušti. I když jsem tak porušil starodávné zákony."
SCYTALE
"Ty lidské zákony už neplatí. Nahradily je božské zákony."
Farok si zhluboka povzdechne.
FAROK
"Kdysi jsme patřili k šlechtě. Měli jsme bohatý síč. Měl jsem krispel. svůj podíl na koření..." (odmlčí se) "...a pak přišel Mahdí. Se svou matkou, s tou čarodějnicí. A slíbil, že naplní Lietovo proroctví. A my jsme šli za ním. A poušť se změnila."
SCYTALE
"A vy jste se přidal k jeho džihádu..."
FAROK
"A víte proč? Slyšel jsem že existuje něco, čemu se říká... moře. Z Muad'Dibových válek se vraceli muži a říkali, že to viděli."
SCYTALE
"A našel jste to svoje moře?"
FAROK (přikývne) "To mě vyléčilo z džihádu. Teď jsem připraven pomoci, aby se vesmír zbavil té rakoviny, která si říká Muad'Dib."
Mladá žena ve vedlejším pokoji začne zpívat za doprovodu balisety. Jemné altové sténání. Cituplné. Hypnotické.
SCYTALE
"Už se stalo."
FAROK (přikývne) "Určitě ve svém paláci rád přivítá dceru svého starého přítele..."
Beze slova pozvedne paži. Z rukávu mu vystřelí tenká blyštivá JEHLA. Dříve než Farok stačí zareagovat...Jehla mu trčí z krku. Farok jen zamrká. Ústa se mu rozevřou dokořán. Už je mrtvý. Scytale zamíří do vedlejší místnosti. K Farokovu synovi. A k Otheymově dceři.
PROLNOUT:
ZATMÍT
