Frank Herbert´s Children of Dune - Scenáre k filmu

Deti Duny - scenár, I.dejstvo

ROZETMÍT

EXTERIÉR. BOJIŠTĚ ... NĚKDE VE VESMÍRU - VEČER

Zapadá špinavé slunce. Svým děsivým svitem zalévá...

Krajinu po bitvě. Nekonečný obraz zkázy. Jako bitva u Gettysburgu na vzdálené planetě NARÁDŽ.

HLAS

"Dvanáct let války. Dvanáct let od doby, co byl poražen imperátor Shaddam IV. a divocí Fremeni Paula Muad'Diba se rozptýlili do celého vesmíru..."

KAMERA PŘEJEDE přes vražedná pole. Podle vzdálených výbuchů a křiku to vypadá, že se někde ještě bojuje.

HLAS

"...a zlikvidovali vše, co ze starých imperiálních armád ještě zbylo, na hlavu porazili sjednocené síly velkorodů... pod jeho jménem kolonizovali planety celého známého vesmíru jednu po druhé."

Všude se válejí těla. Mrtví a umírající. Jednotky sardaukarů bývalého corrinského imperátora Shaddama. Tisíce vojáků ozbrojených sil nějakého neznámého národa.

KAMERA ZABERE...

Skupinku fremenských jednotek z planety Arrakis.

Vítězně provolávají slávu pod vlajkou RODU ATREIDŮ.

HLAS

"Tam, kde kdysi stával chlapec, stojí dnes Imperátor. Kde kdysi stával muž, stojí nyní bůh."

KAMERA ZABERE... FAROKA. Velitele Fremenů. Přehlíží ta jatka. Výraz v jeho tváři je tvrdý. Záhadný.

Přichází fremenský poručík. Doprovází ho...

KNĚZ působící dojmem dravce. Na sobě má typické obřadní roucho jasné barvy příslušníka všemocné náboženské třídy, Kvizarátu.

PORUČÍK

"Plukovníka Sardaukarů jsme chytili a popravili. Oblastní guvernér žádá kapitulaci. Podmínky budou doručeny... "

KNĚZ Č. 1

"A už dochází k obrácením. Kdokoliv bude odmítat Muad'Dibův mír, bude popraven. Stojí psáno..."

Farok pohlédne s opovržením na kněze.

PORUČÍK

"Pane... váš... syn."

Farok se otočí.

PORUČÍK (POKR.)

"Byl raněn."

Nyní poprvé se výraz ve Farokově tváři zlomí.

Z JINÉHO ÚHLU...

ZAJATCI poražených jsou vyrovnáni v řadě na kolenou. Jeden po druhém jsou popravováni. Zatímco NEDALEKO ODSUD...

Na krví zbrocené zemi leží na břiše jiná skupina poražených VOJÁKŮ a kvizarátští kněží nad nimi dělají dramatická rituální gesta.

KNĚŽÍ

(zpívají)

"Budiž Muad'Dibovi sláva. Budiž sláva orákulu a moudrosti, kterou udílí. Požehnán buď pokoj Muad'Dibův..."

Farok projde rychle kolem, ale spomalí, když...

Přiblíží se k malé skupince fremenských bojovníků. A...

MLADÍK. Snad osmnáctiletý. Svíjí se v bolestech na zemi. Pokouší se dotknout své tváře, ale jeho druhové mu v tom brání.

MLADÍK

"Mé oči... mé oči...!!"

Konečně odtáhne ruce, takže to Farok spatří. Mladík má vypálené oči.

Farok zaúpí. Poklekne a vezme ho do náručí.

MLADÍK

"Jsem slepý! Otče...! JSEM SLEPÝ!!!"

A Farok ho přitáhne k sobě. Pevně ho svírá. Snaží se potlačit jeho i svoje chvění.

MLADÍK

"Nedávej mě poušti, otče! Prosím...!"

Farok už se nedokáže dál ovládat. Zakloní hlavu a vykřikne...

FAROK

"MUAD'DIBE...!!!!!"

Jako prokletí. A právě tehdy...

Zajatci v řetězech zapřažení do KÁRY vrchovatě naložené mrtvolami projedou před KAMEROU.

HLAS

"Pokud nám historie dává vůbec nějaké poučení, pak je to toto: každá revoluce už v sobě nese sémě své vlastní destrukce. A impéria, která povstanou... se jednoho dne zhroutí."

Z vozu vypadne lidská LEBKA. Nikdo se ani nepokusí ji sebrat.

Ale KAMERA JI SLEDUJE, jak se kutálí a poskakuje po kamenité zemi. Nakonec se zastaví... v kaluži.

U nohou... NĚJAKÉHO ČLOVĚKA.

KAMERA JEDE VZHŮRU A VIDÍME, ŽE TO JE...

EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - VEČER

POUŠTNÍ FREMEN. Zaprášený a ošlehaný větrem, jako kdyby právě dorazil po dlouhé cestě přes duny. Jeho tvář, drsná a ošlehaná, je z větší části skryta pod maskou filtršatů a pod pouštním oděvem. Ale na těch očích je něco... ty tmavomodré, pronikavé oči. Ty jsou nám povědomé. Jsou to oči...

PAULA ATREIDA. Muad'Diba. Shlíží na tu lebku, když tu náhle...

Po lebce chňapne ruka. KUPEC. Otře z ní prach.

KUPEC

"Promiň, muži pouště. Vypadla mi z mého krámu. Tedy, nic ve zlém..."

(pozvedne lebku)

"Kacíř z Geidi Prima, co? Odmítl Muad'Dibův mír."

Běží zpět k MALÉMU KIOSKU na kraji ulice. Na jeho policích jsou úhledně vystaveny řady LIDSKÝCH LEBEK.

KUPEC

"Nechtěl byste jednu? Suvenýr ze své cesty sem, do posvátného hlavního města Arrakénu? Prodávám je levně..."

Paul neodpovídá. Ale přistoupí blíž. Prohlíží si zboží, které kupec prodává. A mezitím...

Za ním po ulici projde pár KVIZARÁTSKÝCH KNĚŽÍ. Kupec se servilně ukloní. Poníženě gestikuluje.

Paul si toho poníženého projevu povšimne. Ale jakmile kněží zmizí...

Kupec se odvrátí. Uplivne si na zem. Zachytí Paulův pohled. Už je zase samý úsměv.

KUPEC

"Tak třeba něco jiného, muži pouště? Vyložit tarot? Požehnání z Knihy Aliiny?"

Ale pozornost obou upoutá pronikavý zvuk ZVONŮ V DÁLCE.

KAMERA POODJEDE A ZABERE...

MĚSTO ARRAKÉN. Chaotický bazar, kde se mísí jinozemci s domorodci. Náboženští fanatici s drobnými obchodníky. Žebráci a kupci. V tomhle lidském guláši se spolu nežije snadno.

Jasnovidci veřejně nabízejí výklad tarotu. Podomní obchodníci prodávají melanžové pivo a jídlo. A poutníci, kteří hledají Muad'Dibův pokoj, se valí ulicemi a uličkami až na...

EXTERIÉR. NÁMĚSTÍ PŘED PALÁCEM - VEČER

Obrovské nekryté náměstí. Na jedné straně ho uzavírá kolosální KRÁLOVSKÁ PEVNOST. A na druhé straně...

Hrozivá SVATYNĚ... z jejíchž věží se ozývá muezzinský zpěv, který přivolává dav lidí proudící na náměstí... aniž by si povšimnuli, že...

Mezi nimi kráčí i Paul, atreidský imperátor. Vše přejíždí svým ostřížím zrakem. A zatím...

Každý jeho pohyb je střežen fedajkinskými STRÁŽCI. Dají se poznat jen podle rukou přichystaných na rukojetích krispelů a podle...

Paulova občasného němého souhlasného pokývnutí.

VE SVATYNI...

Gigantické dveře se otevřou a na terasu vyjde procesí kněží a akolytů. Na náměstí to zašumí, když...

Z chrámu se vynoří mladá ŽENA v královském rouchu. Bez námahy proklouzne mezi kněžími a akolyty, kteří, když je míjí, padají na kolena.

HLASY V DAVU

(tlumeně, s posvátnou bázní)

"To je ona! Svatá sestra... Alia... Alia... Alia..."

Dojde na kraj terasy. Shlíží na dav lidí. Je jí sotva 16 let, ale vyzařuje z ní duševní rovnováha ženy dvakrát tak staré a sebejistota plynoucí ze zkušenosti několika životů.

Po dlouhou chvíli se nic neděje. Nikdo se nehýbá. A potom...

ALIA

"Na počátku jsme byli zaostalí."

DAV

(jednohlasně)

"Nic jsme neznali."

ALIA

"Neznali jsme, že Moc je všudypřítomná..."

DAV

"A po všechny časy."

ALIA

"On je ta Moc... která probouzí duši."

DAV

"Radost nám nese."

Někde začne hrát hudba. Odněkud zazní skandování.

ZÁBĚR NA PAULA... Sleduje dav, který se kolem něj vlní.

DAV (POKR.)

(skanduje)

"Muad'Dib..."

"Muad'Dib..."

"Muad'Dib..."

INTERIÉR. CHODBY...KRÁLOVSKÁ PEVNOST...POZDĚJI - POZDĚ VEČER

Paul... doprovázen svou tělesnou stráží... prochází nekonečnou chodbou. Za chůze si svléká pouštní oděv. Uvolňuje si přezky svých filtršatů, když tu...

Se náhle po jeho boku zjeví STILGAR - jeho věrný učitel ze dnů strávených v poušti.

STILGAR

"Doufám, že víte, že je nezbytně nutné, abyste mě o těchto procházkách informoval..."

PAUL

"Akorát by ses mi v tom pokoušel zabránit. Zase."

Stilgara doprovází KORBA. Bývalý fremen ze Síče Tabr. Nyní se obléká do roucha velekněze Kvizarátu.

STILGAR

"Ulice jsou nebezpečné, Muad'Dibe..."

PAUL

"Pravda se nachází na ulicích, Stile. Nikoliv v průvodech patolízalů, kteří se motají kolem paláce se svými nic neříkajícími statistikami a prázdnými rituály."

KORBA

"Rituál je jako prut, skrze který lidé docházejí osvícení, Muad'Dibe."

Paul se zastaví. Zpraží Korbu přísným pohledem.

PAUL

"Pověz mi, Korbo, kdypak ses to proměnil z fremenského fedajkina na náboženského fanatika?"

KORBA

"V ten den, kdy jste porazil imperátora Shaddama a jeho armádu, Muad'Dibe. V ten den jsem spatřil svou budoucnost."

Paul nepřestává na Korbu zírat. Těžko říct, jestli jen ve výrazu jeho tváře lítost... nebo soucit.

STILGAR

"Tohle město je plné dobrodruhů, Muad'Dibe. Nemluvě o Gildě, Bene Gesseritu, bývalé imperátorské rodině."

PAUL

"Ti by jistě dali dohromady něco trochu elegantnějšího než vraždu na ulici v Arrakénu."

Nakonec opět vykročí. Jde dál chodbou.

STILGAR

"Jste zranitelný, Muad'Dibe. A můžete být třeba sebemocnější. Před touto prostou pravdou se neskryjete."

A Paul se konečně zastaví. Otočí se na Stilgara.

PAUL

"V jedné věci máš pravdu, Stile. Neskryju se."

A beze slova odchází. Ale nemůže si NEVŠIMNOUT...

PRINCEZNY IRULÁN. Shlíží na něj dolů z balkónu nad chodbou. Nádherná. Svůdná. Ale...

Paul se tváří chladně a bezvýrazně. Pokračuje opačným směrem. Sotva si její přítomnosti povšimne.

INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY...POZDĚJI - VEČER

ILUMINAČNÍ KOULE osvětlují relativně prázdný prostor a jednoduché vybavení. Vypadá to spíš jako soukromý příbytek v pouštním síči než jako ložnice imperátora.

Jemné zasyčení vzduchového zámku a odsune se dveřní panel, za kterým se OBJEVÍ...

Paul. Tiše vejde do místnosti. Zamíří k...

CHANI. Ke své milované konkubíně. Leží v jejich posteli. Za průhledným gázovým závěsem.

Chvíli na ni hledí. Jen se na ni podívá, a již se tváří vlídněji. Ale pak...

CHANI

"Já nespím."

Paul odhrne závěsy. Posadí se vedle ní. Pohladí ji po vlasech.

PAUL

"Myslel jsem, že doktoři říkali, že máš být v klidu."

CHANI

"Dokud budeš trvat na tom, že se budeš procházet po městě jako nějaký jinozemský poutník, nikdy nebudu moct být v klidu."

PAUL

"Tak i ty mi budeš dělat kázání?"

Chani neodpoví. Jen vstane a zamíří na druhý konec místnosti k čajovému servisu.

PAUL (POKR.)

"Jak jsem se procházel, šlápnul jsem do louže. Nekrytá kaluž vody. Na ulici..."

CHANI

"Říká se, že Muad'Dib přinesl lidu Arrakis nejeden div."

Teď vstane Paul. Jde k oknu, odkud VIDÍ...

Město Arrakén se rozprostírá přes celé údolí. Je o tolik větší než bývalo. O tolik víc zalidněné.

Ale to není všechno. Všude je vidět... ZELEŇ. Stromy. Zahrady. Dokonce i sady.

PAUL

"Muad'Dib plýtvá vodou jako šílenec." To říkají, Chani. Staří fremeni. Slyším je. Na ulicích... když se procházím. "Budeme z té vody oteklí," říkají. Zazlívají my ty "zázraky", které jsem jim v poušti zavedl."

Chani mu přinese malý šálek horkého čaje.

PAUL (POKR.)

"Víš, čím bych musel zaplatit za to, abych ty války ukončil? Abych se oprostil od toho proklatého mýtu, jímž jsem se sám stal?"

CHANI

"Co ti v tom může zabránit? Nařiď to. Koneckonců, jsi přece Imperátor..."

PAUL

"Spíš výmluva. To jsem já. Pro fanatické kněze a neschopné byrokraty. I kdybych zítra zmizel..."

(odmlčí se)

"...revoluce by v mém duchu pokračovala dál."

Zavládne stísněné ticho. Naslouchají večernímu volání k modlitbám, které se rozléhá nad městem.

CHANI

"Tohle není čisté místo, Muad'Dibe. Je načase vrátit se na poušť."

Paul se k ní otočí. Přivine ji k sobě.

CHANI

"Tam jsme byli šťastni. Před tím..."

(rozhlédne se)

"...vším tady. Měli jsme čas. Čas na sebe... a..."

(odvrátí zrak)

"...a na svého syna."

Paul se k ní rychle skloní. Pokusí se ji utišit polibkem. Ale ona se odtáhne.

PAUL

"Za to ty nemůžeš, Chani."

CHANI

"Je to už tak dlouho. Možná až příliš dlouho."

PAUL

"Zase to tak bude. Až na to bude vhodná doba..."

(odmlčí se)

"...až na to bude vhodná doba..."

CHANI

"A kdy to bude?"

Paul neodpovídá.

CHANI

"Proč se bojíš, Muad'Dibe?"

(komentuje jeho pohled)

"Kdykoliv se o tom bavíme, odtáhneš se."

Paul neodpovídá. Je ale vidět, že uvnitř cosi prožívá. Něco, co by jí rád pověděl... ale nedokáže to.

NĚKDE V DÁLI... se ozve hlas. Jako modlitba. Nebo... volání.

VZDÁLENÝ HLAS

"Muad'Dibe..."

Opravdu to bylo slyšet? Nebo to byl jen vítr?

CHANI

"Kmeny čekají, že se k nim vrátíš, Muad'Dibe. Jsi naší součástí..."

PAUL

"Já jsem součástí... vidiny..."

Přitáhne ji k sobě. Pevně ji svírá a...

Hledí z okna ven. Oči dokořán, nemrká. Hledí na něco, co vidí jen on sám. Na něco za Štítovým valem, který obklopuje město.

Do okna vrazí prudký poryv větru. Místnost potemní. Všechno se najednou vypaří! Místnost. Chani.

Rozplyne se a změní v...

EXTERIÉR. POUŠŤ - NOC

Zalitá modrým a zeleným světlem dvou arrakisských měsíců. Nekonečný oceán dun...

...se úžasnou rychlostí žene kolem Paula. Jako kdyby se kolem něj a skrz něj prohnal čas a prostor. Obklopuje ho rozmazaná krajina. A v té změti...

HLASY. Podivné, spletité hlasy. Disonance slov. Prchavé, odhmotněné... čím dál tím víc nabírají na hlasitosti...

V dáli se objeví HORY. Přikrčený skalní hřeben. Usazený samotný uprostřed pustiny. Nevzhledná, ošklivá pevnost. Vyrůstá z obzoru jako nějaký zhoubný nádor. Roste a roste a...

Ty hlasy sílí a sílí, až...

CHLAPECKÝ HLAS

"Otče..."

OSTRÝ STŘIH:

INTERIÉR. CHODBY V SÍČI - NOC

Tmavé. Prázdné. Tlumeně osvětlené ze zdroje, který nevidíme. Opuštěné. Síč duchů...

Paul je právě uvnitř. Neuvěřitelnou rychlostí se proplétá tím bludištěm. Zazní hlas... šeptá.

CHLAPECKÝ HLAS

"Čekám..."

Paul jde z chodby do chodby. Je to nekonečná cesta. Nikam nevede. Až najednou...

Tam... v dálce... z nějaké neviděné místnosti se do chodby line tlumené světlo iluminační koule.

CHLAPECKÝ HLAS (POKR.)

"Jsem připraven..."

A Paul se náhle zastaví před malými dveřmi, za kterými...

Sedí dospívající chlapec. V meditační pozici. Upírá na Paula pronikavý pohled.

CHLAPEC

"Znát budoucnost znamená chytit se do její pasti..."

Paul vejde do té malé místnosti. Přistoupí k chlapci blíž.

CHLAPEC

"Ale vědět, že to je past, je prvním krokem k tomu, abys tomu ušel... tím prvním krokem po..."

Silný poryv větru skučí mezi skalami.

CHLAPEC

"...Zlaté stezce."

Paul se snaží promluvit. Otevírá ústa. Ale ven nevyjde ani slovo.

CHLAPEC

"Neboj se, otče. Odpověď sedí přímo před tebou."

...a chlapec se začíná rozplývat ve větru...

CHLAPEC

"Já jsem ta odpověď. A jsem připraven... Otče..."

Síč se vytratí pod dalším náporem větru.

OBJEVÍ SE...

INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY/PALÁCOVÁ PEVNOST - STEJNÝ ČAS

Paul vzlykne. Jako kdyby lapal po dechu. Oči má otevřené... ale nejsou zaostřeny. Pomalu si začíná uvědomovat, kde se nachází.

Leží v posteli. Vedle něj spí Chani.

Vítr už přestává kvílet. Přechází do vánku, který rozechvívá záclony v místnosti.

Paul má sucho v ústech. V očích má obavy.

STŘIH:

INTERIÉR. CITADELA CORRINŮ/SALUSA SECUNDUS - DEN

Monochromatické barvy. Funkční nábytek. Nenajdou se tu žádné umělecké předměty a žádné pohodlí.

Bydliště ve... vyhnanství.

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Ať se hneme kamkoliv, musíme čelit jeho moci, Když si člověk myslí, že už ho nabodnul, zjistí, že je bez zranění."

Ctihodná Matka je už starší, ale stále je to ten dravec jako vždycky. Její panovačné chování s věkem nevymizelo.

PRINCEZNA WENSICIA

"Máme co do činění s Mesiášem!"

Před Ctihodnou Matku předstoupí další žena.

PRINCEZNA WENSICIA (POKR.)

(překypuje sarkasmem)

"Na Mesiáše nemůžete frontálně zaútočit. I když zvítězíte, zůstane v paměti jako mučedník."

Je to drobná, štíhlá žena. Ale s chladným, krutým pohledem, kterému nic neunikne. Na první pohled někoho připomíná. Protože...

Je z rodu Corrinů. Dcera svrženého Imperátora Shaddama. Tvrdší verze své sestry Irulán. A vedle ní...

EDRIC

"Takže co navrhujete, princezno?"

Je to kormidelník Vesmírné Gildy. Vznáší se v průhledném oblaku oranžového melanžového plynu. Mutant bez vlasů. Ještě pořád je to člověk, ale už upravený, takže má ploutvovité nohy a na krku průduchy, které připomínají... rybí žábry.

PRINCEZNA WENSICIA

"Něco delikátního. Něco... neočekávaného."

SCYTALE

"Třeba ducha..."

Všichni se obrátí a SPATŘÍ...

Nevýrazného MUŽE S KULATÝM OBLIČEJEM. Nepříliš vysokého. Nepříliš malého. Vlastně na něm není vůbec nic výrazného. V davu by byl téměř neviditelný. Vypadá jako... Jako téměř kdokoliv.

SCYTALE

"Tak už to nabírá konkrétní tvar..."

Náhle se zarazí. Nemůže se pomoci, aby se svému vtipu nezasmál...

SCYTALE

"Řekl jsem "tvar"? Promiňte. Prostě mi ta slovní hříčka nějak uklouzla..."

Ostatní se tím nebaví.

SCYTALE

"Takže... když tu situaci pragmaticky zhodnotíme. Imperátor Muad'Dib má velkou moc... velký majetek..."

EDRIC

"Kdo ovládá melanž, ovládá celý vesmír."

PRINCEZNA WENSICIA

"Ale je to člověk. A protože to je člověk, má své slabé stránky."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Vrať se zpátky k podstatě věci, Wensicie. Netrmácela jsem se až sem na kraj vesmíru, neriskovala jsem, že mě odhalí Muad'Dibovi špehové proto, abych tu diskutovala o filozofických nesmyslech s nějakým..."

(pohlédne na Scytalea)

"...s nějakým Tvarovým tanečníkem."

Ani se v tónu svého hlasu nesnaží zastřít znechucení.

PRINCEZNA WENSICIA

"Vážila jste celou tu cestu, protože Bene Gesserit zoufale touží znovu řídit celou Muad'Dibovu pokrevní rodovou linii..."

(otočí se ke kormidelníkovi)

"...a ta zdánlivě nestranná Vesmírná Gilda chce narušit jeho monopol na Koření."

EDRIC

"Protože bez něj nedokážeme ve vesmíru navigovat. Bez něj by Bene Gesserit přišel o svou schopnost vycítit pravdu. Bez něj by miliardy občanů Impéria zemřely na abstinenční příznaky..."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Dokud ovládá Arrakis, má pod sebou výrobu koření. A my jsme mu vydáni na milost."

PRINCEZNA WENSICIA

"A já chci tu jeho nadvládu zlikvidovat... a navrátit trůn Impéria na planetu Kaitain a do rukou rodu Corrino... KAM TAKÉ PRÁVEM NÁLEŽÍ!"

Musí se zhluboka nadechnout, aby se zase zklidnila.

EDRIC

"A toho chcete dosáhnout za pomoci... ducha?"

PRINCEZNA WENSICIA

"Velmi zvláštního ducha."

INTERIÉR. PODZEMNÍ MÍSTNOST/SALUSA SECUNDUS... CHVÍLI POTÉ - DEN

Tmavá. Nevzhledná. Až na...

Jedinou AXOLOTLOVOU NÁDRŽ. Lesklá kovová umělá děloha. Upevněná na závěsech uprostřed místnosti.

Wensicia přivede do místnosti Ctihodnou Matku a Edrika. Ctihodná Matka s Edrikem se opatrně blíží. Scytale přistoupí k nádrži.

SCYTALEŮV HLAS

"Tvaroví tanečníci, sexuální hračky, technici, hudebníci..."

Nádrž jako kdyby nepřirozeně zářila. A UVNITŘ je...

LIDSKÁ BYTOST. V bezvědomí. Místy i deformovaná. Ale nicméně lidská.

SCYTALE

"...co si kdo přeje, to mu dodáme."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Co to má společného s posláním zbavit lidstvo kletby Muad'Diba?"

Scytale se otočí na Wensicii... a ta souhlasně pokývne.

Scytale položí ruku na ovládací panel po straně nádrže. Téměř v tentýž okamžik...

Nádrž se odlepí od podlahy.

Narovnává se, až stojí svisle, její skleněné víko se pomalu vyjasňuje a my VIDÍME...

...že UVNITŘ JE TĚLO. MUŽ! Je nám nějak povědomý. Jak se sklo vyjasňuje, dá se čím dál tím lépe poznat.

CTIHODNÁ MATKA MOHIANOVÁ

"Dobří bohové..."

SCYTALE

"Spíš dobří chemici."

A nyní už jasně vidíme mužovu TVÁŘ... a poznáváme ji.

EDRIC

"Duncan Idaho!"

PRINCEZNA WENSICIA

"Jeden z nejdůvěryhodnějších rádců vévody Leta Atreida. Jeden z nejoblíbenějších přátel a učitelů Paula Muad'Diba."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Ale Duncan Idaho je mrtvý. Zabili ho sardaukaři vašeho otce."

PRINCEZNA WENSICIA

"Ani když jsou poraženi, nepřicházejí mužové mého otce o rozum, Ctihodná matko. Pár cenných kousků z Idahova zničeného těla se zachovalo. Ve skrytu pak čekaly na ten pravý čas a místo."

SCYTALE

"Byla to těžká práce, ale teď se můžete pokochat výsledkem."

PRINCEZNA WENSICIA

"Dokonalý duplikát, dokonalý ghola..."

Ctihodná Matka je fascinována i zhnusena. Nemůže odolat, aby se nedotkla skla před gholou.

EDRIC

"Má to... vědomí?"

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Spíš jestli to má... paměť?"

SCYTALE

"Jen takovou, jakou jsme mu povolili."

SCYTALE (POKR.)

"Nepamatuje si nic z toho, kým byl předtím..."

(spíš k sobě)

"...bohužel."

PRINCEZNA WENSICIA

"Dokonalý dárek pro osamělého Imperátora. Časovaná bomba. Čeká jen na roznětku, která ji spustí."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Vy chcete... zabít Atreida?"

PRINCEZNA WENSICIA

"Až toho parchanta odklidíme, dojde k boji o moc."

EDRIC

"Ale to... bude znamenat chaos. Dojde k přerušení produkce koření."

PRINCEZNA WENSICIA

"PŘESNĚ TAK!!!"

V místnosti to užasle zašumí.

PRINCEZNA WENSICIA

"Poučte se z toho, co můj otec nebral na vědomí. Ne ten, kdo ovládá výrobu koření, ale ten, kdo výrobu koření dokáže PŘERUŠIT, ovládá vesmír."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Ale to budete... vy."

Wensicia se místo odpovědi jen lehce usměje.

Edric se Ctihodnou matkou na sebe nervózně pohlédnou. Wensicia jim nabízí něco skutku radikálního. A nebezpečného.

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Pak je tedy jasné, co máme na práci..."

SCYTALE

"A je to také temné..."

EDRIC

"Proč si myslíte, že Muad'Dib takový dar vůbec přijme?"

PRINCEZNA WENSICIA

"Myslím, že to svěříme vám a Vesmírné Gildě, abyste se o to postarali."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"A co ta... "roznětka"? To zařízení, které tu bombu odpálí?"

Wensicia se obrátí na Scytalea.

SCYTALE

"To nechte na mně."

A jak KAMERA NAJÍŽDÍ NA... Idahova gholu...

ZATMÍT

Deti Duny - scenár, II.dejstvo

ROZETMÍT

EXTERIÉR. POUŠŤ - VEČER

Širá a hrozivá. Písčitá pokrývka se táhne až tam, kde končí obloha. Krvavé šmouhy zapadajícího slunce se lomí o kraje temných černých mraků, které táhnou nad přesýpajícími se dunami.

TUP, TUP, TUP

Ticho prolomí monotónní tlukot TOPTÉRY, která vpluje do záběru. Letí nízko nad...nečekanými kamennými útvary, kterými je krajina poseta. Zastřešují větrolapy, které napájejí žíly zavlažovacích kanálů, díky nimž dole vznikají oázy zeleně. Občasné ostrůvky života...

INTERIÉR. TOPTÉRA - STEJNÝ ČAS

Vepředu sedí Chani. Její jemné rysy hyzdí temná nálada.

CHANIN HLAS

"Puchýře na písku..."

Vedle ní sedí jeden z jejích fedajkinských tělesných strážců. Pilotuje stroj.

FEDAJKINSKÝ PILOT

"Někteří lidé jen těžko přijímají změny."

Na Chani je vidět, že ani ona tu změnu nepřijala snadno.

INTERIÉR. SOUKROMÝ PŘÍBYTEK/SÍČ - STEJNÝ ČAS

Uprostřed místnosti je Chani. Sedí na lůžku z polštářů.

CHANI

"...jeden test za druhým a pořád... nic. Jsem zdravá, silná. Ať doktoři dělají cokoliv, nedokáží najít důvod, proč nejsem schopna počít..."

Má už slzy na krajíčku... vzhlédne ke...STARÉ ŽENĚ na druhém konci místnosti. Křehoučké a maličké. Ale s přísným, ledovým pohledem. Nezdolná osobnost. Bezpochyby fremenská Ctihodná matka.

Stařena je stále netečná. Nekompromisní. Sleduje Chani. Jako matka s dítětem.

CTIHODNÁ MATKA

"Co na to Muad'Dib?"

CHANI

"Má strach... Má strach kvůli mně... jestli budu mít další dítě. Cítím to."

Výraz v tváři Ctihodné matky se poněkud zjemní. Přestane se vyjadřovat tělem... částečně.

CTIHODNÁ MATKA

"Možná se bojí právem..."

Jde a přisedne si k Chani.

CTIHODNÁ MATKA

"Někdo ti podává... jed..."

Chani se vyděsí.

CTIHODNÁ MATKA

"To je ta jediná možnost, co ještě zbývá."

CHANI

"Ale doktoři nikdy nenašli důkazy..."

CTIHODNÁ MATKA

"Ani by nemohli. Stopy po něm jsou sotva patrné, mlhavé. Je to produkt té nejvypracovanější chemie. Je to nad jejich znalosti..." (odmlčí se) "Určitě to pochází z jiné planety..."

Chani stále mlčí. Význam těch slov jí otřásl.

CTIHODNÁ MATKA (POKR.)

"Existují léky..."

Chani opětuje její pohled. S nadějí.

CTIHODNÁ MATKA (POKR.)

"Stará fremenská dieta, která dokáže překonat účinek té antikoncepce. Ale bude to nebezpečné. Bude potřeba, abys jedla čím dál větší množství melanže. Jestli počneš, urychlí to tvé těhotenství..." Nedopoví to.

CHANI

"Mám na vybranou?"

Po chvíli...

CTIHODNÁ MATKA

"Ne."

Chani je zticha. Vyrovnává se s tím. Probírá si možné následky. A nakonec...

CTIHODNÁ MATKA (POKR.)

"Ale jedna otázka je ještě nezodpovězena. Kdo ti mohl tu antikoncepci tak dlouho podávat?"

Chanin pohled ztvrdne. Ví kdo.

EXTERIÉR. NÁMĚSTÍ PŘED PALÁCEM... ARRAKÉN - VEČER

Z věží Svatyně zní zpívané modlitby. Ze všech ulic se na náměstí valí záplava poutníků.

KAMERA PŘEJEDE PŘES NÁMĚSTÍ směrem k Paláci. Nahoru po jeho kolosálních hradbách až tam...

INTERIÉR. KOMNATY IMPERIÁLNÍ RADY) - STEJNÝ ČAS

...kde stojí na balkóně IRULÁN. Vysoko nad davem lidí. Shlíží dolů na zástupy, které se pohybují jako armáda mravenců. Za ní projde Stilgar. Nese složku s oficiálními listinami ke stolu Rady. kde... ...sedí Alia. S Korbou.

STILGAR

"...velkorody i nadále požadují, aby na pořadu dalšího shromáždění Landsraadu byla ústava..."

ALIA

"To je jenom úskok. Intrika nepřátel rodu Atreidů, která má zastřít mnohem zlověstnější důvody."

KORBA

"Naši velitelé tvrdí, že volání po takovém zákoně se už ozývá i z těch nejvzdálenějších oblastí Impéria..."

ALIA

"Prostě chtějí zákonně omezit imperiální úsilí. Chtějí uzavřít Muad'Dibovu moc do klece právních kliček..."

STILGAR

"Ať je to, jak je... je to záležitost, kterou už nemůžeme nadále ignorovat."

IRULÁN

"Možná bychom mohli navrhnout jakoby ústavu."

Všichni se otočí k té, která se opět vrátila na jednání. Její připomínka je překvapila.

IRULÁN

"Něco slavnostního. Nemusí to být doopravdy." (odmlčí se, pak zareaguje na jejich pohledy) "Lest je koneckonců legitimním nástrojem státnické dovednosti."

Alia se nahlas zasměje.

ALIA

"Bravo, sestřenko. Sama bych to neřekla lépe." Opovržení v Aliině hlase není ani trochu zastírané.

KORBA

"Ano, možná něco na místní úrovni. Něco neškodného. Skutečně bezvýznamného..."

ALIA

"Ne! Moc Atreidů se nikdy nesmí kvůli chaosu demokracie ocitnout na vedlejší koleji!" (otočí se na Irulán) "Ani kvůli jejímu "zdání"!" Všechny její razance překvapila. Není ještě dospělá. Ale už není nevinná.

ALIA

"Můj bratr s tím zajisté souhlasí..."

Všichni se otočí na...PAULA. Na druhém konci místnosti. Moc ho to nezajímá. Jen stojí u okna. Dívá se za město k horám Štítového valu... a k poušti, jež se rozkládá za nimi.

Oknem dovnitř vlétne štiplavý vítr. Přehluší hlasy v místnosti za ním. A nyní mizí i ta místnost samotná. Muad'Dib zůstává sám...

EXTERIÉR. POUŠŤ - NOC

...sleduje ten nekonečný oceán dun, které se pod ním v závratné rychlosti míhají až...se zase v dáli objeví to ošklivé přikrčené pohoří, které viděl ve své poslední vizi.

OSTRÝ STŘIH: INTERIÉR. CHODBY SÍČE - NOC

CHLAPCŮV HLAS

"Nemůžeš vyčkávat, otče..." Síč duchů. Paul je nyní uvnitř. Neuvěřitelnou rychlostí se proplétá tím bludištěm. Až...se náhle zastaví před malou místností, kde... sedí dospívající chlapec. V meditační pozici.

CHLAPEC

"Neboj se. Tu odpověď máš přímo před sebou." Paul se snaží promluvit. Otevírá ústa. Ale ven nevyjde ani slovo.

CHLAPEC (POKR.)

"Ale musíš se rozhodnout..." A náhle se místnost rozmaže. Chlapec se rozplyne...

HLAS

"Muad'Dibe..." A náhle... je Paul zase zpátky v...

INTERIÉR.KOMNATY IMPERIÁLNÍ RADY - DEN

A všichni na něj zírají.

STILGAR

"...musíš se rozhodnout, Muad'Dibe."

Konečně...

PAUL

"Alia ví, co si o tom myslím. Ústavu zakazuji. Rozhodnutí Rady, dnešní datum, atd., atd. Zapisuješ to, Irulán?"

IRULÁN

"Ano, můj pane." Její hlas je chladný díky nelibosti, s jakou nese to, že jí byla přidělena služebná práce. Ale dělá si pečlivě poznámky do velkého diáře.

PAUL

"Oficiální prohlášení předneseme, až..." (otočí se k nim) "...velvyslanec Gildy přijde předložit své pověřovací listiny."

V místnosti to náhle zašumí. Hlavy se otáčejí. Ruce si nervózně pohrávají. Nikdo nic neříká. Všichni jsou tím rozhodnutím natolik zaskočeni, že k němu nic nepoznamenají.

PAUL

"Takže... jestli už nemáte nic jiného..." A všichni se dají na rychlý odchod z komnat. Všichni až na...Stilgara.

STILGAR

"Velvyslanectví Gildy, Muad'Dibe? Tady, na Arrakis?"

PAUL

"Dávné národy říkali... drž si své přátele u sebe, ale své nepřátele ještě blíž."

STILGAR

"Tohle se Radě Naíbů líbit nebude, Muad'Dibe. Dobře si pamatujeme, jak sem Gilda poslala ty, kdo nás utiskovali. Jak nás prostřednictvím melanže vydírali, protože jsme si chtěli uchovat svá tajemství před svými nepřáteli..."

PAUL

"Ty myslíš, že jsem na to zapomněl, Stile?"

Stilgar se zachmuří.

STILGAR

"To rozhodnutí mne znepokojuje, Muad'Dibe. Působí na mě takovým... neuváženým dojmem."

Paul se k němu nakloní. Jemně položí Stilgarovi ruku na rameno.

PAUL

"Nikoliv neuvážené, Stile. Nezbytné. Dost brzy poznáš proč. Věřím ti, že přesvědčíš Naíby o tom, že to bylo moudré."

Stilgar ví, že je už pozdě se v té věci přít. Ukloní se a zanechá Paula o samotě... ...ten hledí ven na zmatek, jenž způsobil.

HLAS IRULÁN

"Velvyslanec Gildy... tady na Arrakis. Některým lidem přijde Muad'Dibovo rozhodnutí záhadné... dokonce až nebezpečné."

INTERIÉR. IRULÁNINY KOMNATY/KRÁLOVSKÁ PEVNOST - NOC

Irulán sedí sama ve svém pokoji u psacího stolu. Vypadá to, že už je připravena jít do postele. Má rozpuštěné vlasy. Na sobě má delikátní, dalo by se říct až sexy noční oděv. Ale...Je ztělesněním samoty. Pečlivě si něco píše do diáře z jemného papíru se zlatou ořízkou.

HLAS IRULÁN

"Ale nic z toho, co Muad'Dib rozhodne, není ani trochu záhadné. Dokonce i jeho dech působí vypočítaně. "

HLAS IRULÁN

"To jen my, pouzí smrtelníci, se musíme potýkat s tím... "proč?"

Najednou jí někdo chytí za vlasy a zvrátí hlavu dozadu. Chani.

CHANI

"Měla bych prolít tvou vodu do písku za to, cos provedla." Přiloží svůj krispel Irulán k hrdlu.

CHANI

"Vím, žes to byla ty, Irulán. Ty jediná jsi mohla ukrýt ten jed..." Chvíli se neděje nic. Irulán vzdorovitě mlčí.

CHANI

"Nelži! Neurážej mě tím, že budeš lhát."

IRULÁN

"Já mám právo porodit dědice trůnu!"

IRULÁN

"Ty máš právo hrát svou roli. Nic víc."

IRULÁN

"JSEM JEHO MANŽELKA!"

CHANI

"Máš jeho jméno! Já jsem ta, kterou má za manželku."

IRULÁN

"Myslíš si, že jsi ta jediná žena, která ho doopravdy miluje?"

Chani si svou sokyni pozorně prohlíží. Uznává, že Irulán své pocity popsala s hořkou upřímností. Její nenávist se zmírní... trošku. Potom nechá ruku s nožem poklesnout.

CHANI

"Ne." (po chvíli) "Ale jsem ta jediná žena, kterou miluje on."

A tohle tne Irulán do živého. Rty se jí chvějí z pocitu křivdy a ponížení.

IRULÁN

"Mohla bych mu nasadit parohy. Jen ať mě zkusí odhalit..."

CHANI

"Parohy mu nasazuj, jak chceš. On se tě nezřekne. Ale žádné děti, Irulán. Nikdy!"

Irulániny oči se zalévají slzami. Beznadějnost její situace je nepochybná. Protože, konec konců...

IRULÁN

"Já nechci jiné muže..."

Irulán nedokáže snášet Chanin neústupný fremenský pohled. Zavládne dlouhé ticho... až pak...

CHANI

"To je škoda. Vy cizinci tomu říkáte... ironie.. Ty jsi dokonalá žena pro Imperátora, Irulán. "

CHANI (POKR.)

"Nádherná. Vzdělaná. Vtipná a oduševnělá. Víc než by si většina mužů mohla od ženy vůbec slibovat."

IRULÁN

"Ale přesto... méně než by si jeden muž mohl kdy přát." (odmlčí se, pak se odvrátí) "Kdysi Imperátorova dcera. Nyní nic než jen... vyhovující věc..."

Chani se obrní proti lítosti, která se jí nad toto ubohou osamělou ženou zmocňuje.

CHANI

"Mí doktoři jsou velice chytří, Irulán. Až je příště navštívím, budou v mé krvi hledat stopy tvé špinavé práce. Jestli něco najdou, proliju tvou krev tady na tu podlahu dřív, než vyjde druhý měsíc." A vyběhne ven z komnaty. Irulán zanechá v jejím obvyklém stavu. Samotnou.

PROLNOUT:

EXTERIÉR. CVIČIŠTĚ/SALUSA SECUNDUS - DEN

Na první pohled vojenský tábor. Spartánský a primitivní.

V TRÉNINKOVÉ OHRADĚ... skupina sardaukarských bojovníků. Cvičí a trénují. Mezi nimi je...MALÝ CHLAPEC. FARAD'N. Tak asi pětiletý. Oblečený jako ostatní. Stojí u trenéra, zatímco ostatní trénují. Nevypadá to, že by z toho, že tu je, měl chlapec bůhvíjakou radost. Viditelně sebou cukne pokaždé, když někdo z mužů dostane ránu. A toužebně vyhlíží...PRINCEZNU WENSICII......která sedí ve stínu KRÁLOVSKÉHO ALTÁNU. Obklopena svými tajemníky a sloužícími. Pečlivě pročítá listiny. Tváří se chladně, zkoumavě. Ožije pouze tehdy, když vzhlédne a SPATŘÍ...Malého Farad'na, kterého Trenér vede doprostřed ohrady.

WENSICIA

"Co tomu říkáš, Tyekaniku? Má v sobě můj malý princ to, co je třeba, aby jednou mohl vést armádu sardaukarů?"

Kapitán sardaukarů přistoupí k princezně. Spolu s ní sleduje, jak se chlapec snaží nacvičovat se svým trenérem. Pohybuje se nemotorně, nejistě. Jedním slovem... je bázlivý.

TYEKANIK

"Je mnoho způsobů, jak můžete vést armádu, princezno. Stát se válečníkem je jenom jeden z nich. A ne nezbytně ten nejlepší."

WENSICIA

"Samozřejmě, člověk potřebuje mít armádu, aby jí mohl vést..."

Otočí se a SPATŘÍ...SILUETU MUŽE. Hledí z okna prosté kamenné citadely v dálce. Sleduje ty nevelké vojenské jednotky, které tu na cvičišti procházejí výcvikem. To bude jistě bývalý Imperátor, SHADDAM...který v tom velkém okně vypadá celkem malý. Opuštěný, politováníhodný zjev... Přichází pobočník, odvede ho a zatáhne závěsy.

TYEKANIK

"Muad'Dibovo rozhodnutí přijmout velvyslance Gildy vyvolalo na Arrakis mnohé nepokoje..."

WENSICIA

(s potěšením) "Což jsme tušili..."

TYEKANIK

"Mezi některými z pouštních fremenů se šíří nesouhlasné postoje. Naši špehové mají dobře zmapováno mezi kterými."

WENSICIA

"Dobře. Zajistěte, aby Tvarový tanečník předal ta jména našemu "malému příteli" v Arakénu."

WENSICIA (POKR.)

"A ten až se vetře do Muad'Dibova paláce, zažehneme roznětku. Idahův ghola vykoná svou práci..."

TYEKANIK

"Tohle je choulostivá záležitost, má paní. Muad'Dib je ten nejlepší hráč šachů ve vesmíru. Nikdy si nemůžeme být jisti, o kolik tahů je před námi."

Než Wensicia stačí odpovědět...Vyruší ji PLÁČ. Je to ten chlapec. Běží přes pole ke stanu.

FARAD'N

"Mami... Mami..." A vrhne se Wensicii do náručí. Nedokáže zadržet pláč.

WENSICIA

"Copak se stalo?"

TRENÉR (přichází) "Omlouvám se, princezno. Učili jsme ho obranný cvik..."

Wensicia ho pokynem ruky přeruší. Hrubým pohybem zvedne Farad'novi hlavu. Z nosu mu teče krev.

WENSICIA

"Pláčeš? Budoucí Imperátor pláče?"

FARAD'N

"Já nechci být imperátor. Ať to dělá někdo jiný..."

WENSICIA

"Nesmysl! Utři si obličej." Hodí mu kapesník.

WENSICIA

"Vrať se zpátky k mužstvu. Chceš, aby si o tobě mysleli, že jsi slaboch? Chceš, aby se ti smáli?"

FARAD'N

"Mně je to jedno."

WENSICIA

"Ale mně ne."

(k trenérovi) "Odveďte ho zpátky. Ať to tentokrát udělá pořádně."

Vezme syna za ramena a otočí ho. Přistrčí ho k trenérovi. Hoch váhavě odchází. Ohlíží se. Pohledem matku snažně prosí. Ale...Ta už se zase otočila a kráčí se svou svitou směrem k citadele. Za svým synem se už ani jednou neotočí.

EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - NOC

Všude plno lidí. Po době, kdy byli skryti před denním žárem, se opět vracejí do ulic. A mezi nimi se proplétá...SCYTALE. Tleilaxanský tvarový tanečník.

INTERIÉR. MALÝ PŘÍBYTEK...POZDĚJI - NOC

Venku někdo naléhavě klepe. FAROK... ten fedajkinský velitel z bitvy na planetě Narádž přichází chodbou ke dveřím. Mírně je pootevře a SPATŘÍ...SCYTALEA. Zase ve své původní podobě.

SCYTALE

"Farok... ze síče Tabr?"

Farok nic neříká.

SCYTALE

"Ctím obyčeje otců..." Řekne to jako heslo. Farokovi se rozjasní oči. Otevře dveře dokořán.

FAROK

"Pospěš si. "Muad'Dibovy oči" jsou všude."

INTERIÉR. FAROKŮV OBÝVACÍ POKOJ...POZDĚJI - SOUMRAK

Těsný. Zbytečný. Nízké stropy. Stěny blízko u sebe. Scytale sedí na polštářích v rohu místnosti a Farok mu přináší jídlo a pití.

FAROK

"Na těchto polštářích kdysi v síči sedával Muad'Dib. V oněch dnech, kdy nás učil arkánové cviky..."

SCYTALE

"Nějaký čas už uplynul od doby, cos ho viděl naposledy?"

FAROK

"Myslím, že už zapomněl i to, že jsem někdy existoval." A v jeho slovech zřetelně cítíme bolest.

Někde... začne hrát HUDBA. Jemná, příjemná hudba. Baliseta. Scytale se otočí a SPATŘÍ...Mladého muže ve vedlejším pokoji. Hraje. Nemá oči! FAROKŮV SYN. Tentýž mladík, který byl na Narádži zraněn.

SCYTALE (o mladíkovi) "On je... slepý."

FAROK (přikývne) "V bitvě o Narádž." (odmlčí se) "Rád bych věděl, jestli Muad'Dib tuší, kolik jich bylo jeho jménem zmrzačeno..."

Právě v ten okamžik přistoupí k Farokovu synovi MLADÁ ŽENA. Otírá mu obličej. Zvláště kolem očí.

SCYTALE

"A to je... Otheymova dcera."

FAROK

"Lichna. Jestli ji zavedeš k Muad'Dibovi, určitě setkání s ní neodmítne."

Scytale přikývne a usměje se. Očividně chtěl právě tohle slyšet. Pečlivě si ji prohlíží. Každý pohyb bedlivě sleduje. Jako kdyby se ji učil nazpaměť...všechno o ní. V jejích pohybech je něco pomalého a nepřirozeného. A když se podívá přes místnost, prozradí nám ten důvod oči zabarvené od narkotik.

FAROK (POKR.)

"Je závislá na semútě...Žádná jiná žena ze síče by si mého syna nevzala takového, jaký je. Ale já ho nemohu nechat poušti. I když jsem tak porušil starodávné zákony."

SCYTALE

"Ty lidské zákony už neplatí. Nahradily je božské zákony."

Farok si zhluboka povzdechne.

FAROK

"Kdysi jsme patřili k šlechtě. Měli jsme bohatý síč. Měl jsem krispel. svůj podíl na koření..." (odmlčí se) "...a pak přišel Mahdí. Se svou matkou, s tou čarodějnicí. A slíbil, že naplní Lietovo proroctví. A my jsme šli za ním. A poušť se změnila."

SCYTALE

"A vy jste se přidal k jeho džihádu..."

FAROK

"A víte proč? Slyšel jsem že existuje něco, čemu se říká... moře. Z Muad'Dibových válek se vraceli muži a říkali, že to viděli."

SCYTALE

"A našel jste to svoje moře?"

FAROK (přikývne) "To mě vyléčilo z džihádu. Teď jsem připraven pomoci, aby se vesmír zbavil té rakoviny, která si říká Muad'Dib."

Mladá žena ve vedlejším pokoji začne zpívat za doprovodu balisety. Jemné altové sténání. Cituplné. Hypnotické.

SCYTALE

"Už se stalo."

FAROK (přikývne) "Určitě ve svém paláci rád přivítá dceru svého starého přítele..."

Beze slova pozvedne paži. Z rukávu mu vystřelí tenká blyštivá JEHLA. Dříve než Farok stačí zareagovat...Jehla mu trčí z krku. Farok jen zamrká. Ústa se mu rozevřou dokořán. Už je mrtvý. Scytale zamíří do vedlejší místnosti. K Farokovu synovi. A k Otheymově dceři.

PROLNOUT:

ZATMÍT

Deti Duny - scenár, III.dejstvo

ROZETMÍT

EXTERIÉR. VESMÍRNÝ PROSTOR NAD ARRAKIS

Maxitrajler Gildy se usadil na oběžné dráze kolem planety. Lodě kyvadlové přepravy, nákladní lodě a lodě Atreidovské - vojenské i doprovodné - se kolem něj rojí jako včely před úlem.

INTERIÉR. FREGATA BENE GESSERITU – VE STEJNOU DOBU

Soukromé komnaty Ctihodné matky Mohiamové. Je pohroužena do nějaké hluboké benegesseritské meditace, když... Odsunou se dveře a dovnitř vběhne několik novicek.

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ (procitne; podrážděná)

"Co má tohle znamenat?"

Novicky nestačí ani odpovědět. Protože... Do místnosti vejde jednotka fedajkinů. Neohlášená a nepozvaná. A za nimi... Holohlavý kněz Kvizarátu. Přísný. Všetečný. Arogantní.

KNĚZ Č. 2 *

"Heleno Gaius Mohiamová z Bene Gesseritu..."

Ctihodná matka neodpovídá.

KNĚZ Č. 2 (POKR.) *

"Porušila jste Muad'Dibův věčný zákaz vstupu na Arrakis."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Já nejsem na Arrakis. Jsem ve volném vesmíru."

VELITEL FEDAJKINŮ

"Tam, kde vládne Muad'Dib, nic takového jako volný vesmír neexistuje."

A pokyne ostatním, aby stařenu zatkli.

INTERIÉR. TRŮNNÍ KOMNATA/KRÁLOVSKÁ PEVNOST – DEN

Na trůnu sedí Paul. Vedle něj Alia. Z druhé strany Chani. Irulán pod ním po jeho pravé straně. Stilgar stojí vepředu. Všichni upřeně sledují... Průvod AGENTŮ GILDY. Obklopují kormidelníkův vůz. V rituálním seskupení míjejí... Kněze Kvizarátu. Je mezi nimi i Korba. Úředníky. Služebníky. A... všudypřítomné fedajkinské tělesné strážce.

Kormidelníkův vůz se zasyčením zastaví několik metrů před Paulovým trůnem. Oranžový plyn uvnitř se trochu rozplyne a UVIDÍME... EDRIKA. Mutantského velvyslance Gildy.

EDRIC

"Poníženě se klaním před Imperátorem."

PAUL

"Prý se jmenujete Edric."

EDRIC

"Uctivě žádám o dovolení předložit vám své pověřovací listiny..."

Jeden z agentů Gildy předstoupí. Nese zdobenou destičku. Ozdobenou zlatým listem. Pokrytou drobnými drahokamy. Korba vystoupí ze skupiny kněží. Převezme tu knihu.

PAUL

"Vítáme vás u našeho dvora, Edriku z Vesmírné Gildy... a máme radost z naší nové vzájemné dohody."

EDRIC

"Dovolte mi, prosím, tu čest, abych mohl vašemu veličenstvu předat jako výraz naší úcty malý dar."

Agenti Gildy ustoupí stranou a OBJEVÍ SE... MUŽ v dlouhém černém rouchu. Vykročí mezi ně. Kápě sklouzne na záda. Je to tleilaxanský ghola. IDAHO. V celé komnatě to jednohlasně zašumí. Ale Paul se tváří dál nevyzpytatelně. Dívá se gholovi do neproniknutelných chladných KOVOVÝCH OČÍ.

EDRIC

"Podle našich zpravodajců byl zabit tady na Arrakis. Tělo se zregenerovalo během onoho nešťastného konfliktu mezi rody Atreidů a Harkonnenů. Ta strašná zranění vyžadovala mnohoměsíční obnovu za péče tleilaxanských techniků. Pořídili jsme ho jako vhodný dar pro Imperátora..."

PAUL

"Myslím, že si ještě vzpomínám na starodávnou báji o trójském koni..."

EDRIC

"Tento dar je věnován jen s tím nejvlídnějším úmyslem, Veličenstvo. Aby potěšil vaši paměť."

Paulovu tvář zčeří náznak úsměvu. PAUL

"Jak se jmenuješ, gholo?"

IDAHO/GHOLA

"Říkají, že prý Duncan Idaho."

Stilgar se náhle otočí na Paula. Tvář má zkřivenou znechucením. STILGAR

"Idaho je mrtvý, můj pane. Tahle... věc je příšerná. Pošlete to pryč."

Ale Paul ho jemným pokynutím ruky zarazí. PAUL (ke gholovi)

"A líbí se ti to jméno?"

IDAHO/GHOLA

"Vzbuzuje to ve mně pocity zvědavosti..."

PAUL

"Ty nevíš, kdo jsi?"

IDAHO/GHOLA

"Já nevím nic o své minulosti, pane."

Ghola se jen s obtížemi dívá Paulovi do očí. Jeho pohled každou chvíli zabloudí k... Alii. A zdá se, že její zvědavost se ubírá stejným směrem. Paul si toho chtě nechtě povšimne.

PAUL (k Edrikovi)

"Jak ho vycvičili?"

EDRIC

"Na Tleilaxu se bavili tím, že z něj udělali... mentata."

STILGAR

"Můj pane, uctivě vás prosím, abyste mi povolil, abych se postaral o jeho vodu."

Ale Paul si ho nevšímá. Ve velkém sále nastane napjaté ticho. Všichni čekají, jak se Paul rozhodne ohledně té zvláštnosti, která před ním stojí. Nakonec...

PAUL

"Najdi tomu gholovi v Pevnosti bydlení, Stile. Přijímáme tento dar v tom duchu, ve kterém byl darován."

A provrtává velvyslance Gildy tím svým hrozivým zrakem. Velvyslanec se svíjí. EDRIC

"Veličenstvo... ještě je tu ta záležitost Ctihodné matky Mohiamové. Byla odvedena z našeho maxitrajleru vašimi agenty, kteří tak narušili naši neutralitu..."

ALIA

"Dávejte si pozor, pane velvyslanče. Být neutrální znamená být nestranný. Udělali byste dobře, kdybyste se distancovali od těch, kteří dokázali, že takoví nejsou."

Edric se třese tak, že až rozvíří svůj melanžový plyn. Aliina drzost ho znervózňuje.

PAUL (pobaveně)

"Jak se časem poučíte, pane velvyslanče, má sestra udržuje dvůr v chodu. To byste měl vědět."

ZÁBĚR NA ALII... nedává pozor. Až příliš je uchvácena... Idahovým gholou. Který zůstává stát na svém místě. A hledí na ni svýma ocelovýma očima.

INTERIÉR. VĚZEŇSKÁ MÍSTNOST/KRÁLOVSKÁ PEVNOST... POZDĚJI

Uprostřed této nevzhledné místnosti stojí klec, která vypadá jako cela. Poblíž jsou rozmístěni fedajkinští strážní. A v ní... Sedí Ctihodná matka Mohiamová. Na lavičce. Sama. Vykládá si tarot.

NA DRUHÉ STRANĚ MÍSTNOSTI... se objeví Irulán. Strážní uctivě ustoupí stranou. Otevřou dvířka do klece, aby mohla Irulán vejít. A když je uvnitř...

IRULÁN

"Ctihodná matko, děsí mě, že vás vidím za takových okolností."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Už jsem se ocitla i v horších."

A jemným pohybem prstů Irulán pokyne. Irulán jí také pokyne... a posadí se na stoličku stojící vedle.

VENKU... strážní sledují obě ženy. Naslouchají každému jejich slovu.

IRULÁN (o tarotu)

"Dostala jste odpověď na své otázky?"

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Odpovědi pouze plodí další otázky."

IRULÁN

"Důležité je, jak se mezi tím vším člověk dokáže zorientovat."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Takže jsi nezapomněla všechno to, co jsme tě naučily."

Bezvýznamný rozhovor. Ale ve skutečnosti Ctihodná matka živě gestikuluje prsty. Hovoří znaky, které dokáží pochopit pouze benegesseriťanky.

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ (znakovou řečí)

"Ví Imperátor, že tu jsi?"

IRULÁN (znakovou řečí odpovídá)

"Ovšem. Své „oči" má všude."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Takže nemáme příliš mnoho času. Dozvěděly jsme se, že ta konkubína tu antikoncepci odhalila."

IRULÁN

"Změnila složení stravy, aby se přizpůsobila."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Tak se musíme přizpůsobit i my." (po chvíli) "Jestli ta konkubína počne, nasadíš jí, hned jak to bude možné, abortivum..."

IRULÁN

"Chcete, abych to... dítě zabila?"

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Nemůžeme riskovat, že se do naší pokrevní linie dostane fremenské plemeno."

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ (POKR.)

"Za každou cenu musíme zabránit tomu, aby měl dědic trůnu takový původ."

IRULÁN

"Tak... kdo?"

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Ta sestra...."

IRULÁN

"Alia?!"

CTIHODNÁ MATKA MOHIAMOVÁ

"Pokud vím, je na to ta dívka již zralá. Musíme to všechno uvážit... dříve, než se jí to začne hnusit."

Irulán se ve tváři mihne zděšený, úzkostný výraz. Zjevně ji něco takového vůbec ani nenapadlo.

OSTRÝ STŘIH: INTERIÉR. TĚLOCVIČNA/KRÁLOVSKÁ PEVNOST – DEN

Je tu Alia. Prakticky nahá. Zalitá potem. Nacvičuje boj s... Bojovým droidem. Je lesklý, hranatý, točí se jako derviš, posetý blikajícími světly a v nečekaných chvílích z něj vystřelují z nečekaných míst meče ostré jako břitva. Některé jsou doopravdové, některé jsou jen klam. Alia dokonale vykrývá droidovy výpady. Jeho pohybům čelí s lehkostí, zkušeně. Ale výpad od výpadu... Droid zvyšuje rychlost, se kterou se přemisťuje. Zbraně se objevují rychlejším tempem. Tohle není pouhá hra. Tady má chybný krok cenu života. Několikrát je Alia zatlačena do defenzívy... vyvedena z rovnováhy... její obranné kroky sotva stačí vykrývat droidovy útoky... až pak... Vrátí útok s neobyčejnou obratností a šikovností. Uskakuje před těmi skutečnými droidovými zbraněmi. Proklouzává mezi těmi falešnými, a pak se...Trefí do smrtelného terče.

Droidova světla se zběsile rozblikají... a pak pohasnou. Stáhne se do pokojné pozice. A právě tehdy si... Alia uvědomí, že je tu Paul. Stojí ve dveřích. Upřeně na ni hledí. S vyčerpaným a napjatým výrazem ve tváři. Je s ním i Stilgar. A také... Idahův ghola.

PAUL

"Víš, jak to bylo nebezpečné?"

ALIA

"Jedenáct světel! Jedenáct! Ani ti nejlepší šermíři z celého Impéria nikdy nešli proti více než devíti."

Paul vrazí do místnosti. Popadne Aliino roucho, které leží na židli. Hodí jí ho. Ta si ho natáhne na své lesklé tělo a neubrání se tomu, aby se vulgárně nezasmála při představě, jak to těm mužům muselo být nepříjemné.

ALIA

"Nechtěli byste mi říct, proč jste takovým způsobem narušili mé soukromí?"

STILGAR

"Sběrači koření našli v poušti tělo mladé ženy. Fremenky."

ALIA

"Fremenky?"

PAUL

"Bez hlavy. A měla useknuté i ruce."

To Alii zaujme.

ALIA

"Někdo měl strach, že by mohla být nalezena dřív, než na ní zapracuje poušť."

STILGAR

"A nechtěli, aby jí bylo možné identifikovat."

PAUL

"Chci to místo prozkoumat tím způsobem, jaký nás učila naše matka. Moje toptéra už čeká."

A okamžitě se má k odchodu.

PAUL

"Toho mentatského gholu si vezmi s sebou."

(škádlivě) "Předpokládám, že s ním umíš zacházet.."

Než stačí Alia cokoliv namítnout, je už Paul pryč. Nechá tam svou sestru stát. Ještě z té námahy zhluboka oddychuje. A také... ...z toho, jak ji ghola spaluje pohledem. Stojí ve dveřích. Bez výrazu. Nevyzpytatelný. Vůbec z ní ty své kovové oči nespouští. Alia má poprvé nepříjemný pocit, že je středem pozornosti.

INTERIÉR. CHODBY PŘED TĚLOCVIČNOU... CHVÍLI POTÉ

Stilgar odchází po Paulově boku z tělocvičny.

STILGAR

"Mohu mluvit upřímně, Muad'Dibe?"

PAUL

"Až se jednou začneš vyjadřovat umírněně, Stile, přestane melanž proudit..."

PAUL

"Potřebuje někoho k sobě, Muad'Dibe. To přece vidíš sám..."

PAUL

"No, já to vidím, Stile."

STILGAR

"To bude mrzutost, jestli se neprovdá. A brzy."

PAUL

"Máš někoho konkrétního na mysli?"

STILGAR (odmlčí se, potom...)

"Někoho, kdo má spoustu trpělivosti..."

Oba dva tam chvíli jen tak stojí a uvažují o tom. Ale pak... se začnou usmívat. A za chvíli už se smějí nahlas.

EXTERIÉR. POUŠŤ – VEČER

Alia ve filtršatech klečí u TĚLA. Bez hlavy. Bez rukou. Ale zjevně je to ŽENSKÉ TĚLO. Alia se na tělo jen upřeně dívá. Téměř se nehýbá. Je tak nějak podivně zasněná, snaží se vytušit, co se tu vlastně stalo.

POBLÍŽ... stojí několik toptér. Stráže jsou v pohotovosti. Kolem se procházejí lékaři a pomocníci a sledují ji.

Ghola, Idaho, od ní stojí jen pár metrů. Prohlíží si Alii... až pak...

IDAHO/GHOLA

"Otrávená."

ALIA

"Jak to poznáš?"

Alia vzhlédne. Zahledí se do těch studených kovových očí. Idaho si k ní přiklekne. Pozvedne mrtvole paži.

IDAHO/GHOLA

"Tady ta místa na pokožce. Zjevně následek rychlé neurologické atrofie. Specialita z Tleilaxu."

Ghola si prohlíží tělo a Alia si prohlíží jeho. Sleduje každý odstín jeho výrazu, každou nuanci v jeho gestech. Upoutal její zájem.

ALIA

"Z Tleilaxu? Tvaroví tanečníci?"

IDAHO/GHOLA

"Tohle je mrtvá fremenská dívka, má paní. Co když ale mezi fremeny nejsou žádné pohřešované ženy hlášeny?"

A z Aliina pohledu...

PROLNOUT: INTERIÉR. MUAD'DIBOVY KANCELÁŘE/KRÁLOVSKÁ PEVNOST – NOC

Je tu sám. Tupě hledí z okna, když náhle... Za ním se otevřou dveře. Vejde Stilgar. S fedajkinem. A s... Mladou ŽENOU. Je to Lichna. Otheymova dcera! Akorát že je na ní něco divného. Něco sotva patrného. Zdá se, že není... pod vlivem drog.

STILGAR

"Otheymova dcera, můj pane."

Paul se k ní otočí tváří v tvář. Ona přistoupí blíž, aby si ji mohl prohlédnout. Paul si ji pečlivě prohlíží. Ale mladá dívka se ani nehne.

PAUL

"To už je let, co jsem tě naposledy viděl..."

LICHNA

"A mého otce."

Paul smutně přikývne.

LICHNA

"Musím požádat Muad'Diba za odpuštění, že jsem sem tak vtrhla, ale... jsem dým, který nedává v noci spát."

Paul se Stilgarem na sebe pohlédnou. Okamžitě jim je jasné, co to znamená.

PAUL (vede ji k pohovce)

"Tak se tedy posaď a sděl nám své varování."

LICHNA

"Musíte navštívit mého otce. Jak jen to bude možné, můj pane. Chystá se proti vám spiknutí..."

PAUL

"Proti mně se chystá spousta spiknutí..."

LICHNA

"Tohle je fremenské spiknutí, vaše výsosti. Můj otec má pro vás informace. Ale sám je slabý. Je nemocný. Budete ho muset navštívit sám, aby vám to mohl říct."

Paul se Stilgarem na sebe opět pohlédnou. PAUL

"A proč to tedy neřekl tobě, abys mi to mohla povědět?"

LICHNA

"Měl strach, že mě chytí dřív, než se s vámi setkám. Když nic nevím, nemohu ani nic vyzradit. A on zůstane naživu, takže se o to bude moct pokusit znovu."

Paul si Lichnu prohlíží pozorněji. Tuší, že se jedná o podvrh? Ale po chvíli...

PAUL (ke Stilovi)

"Ještě dnes večer vyrazíme k Otheymovi."

Lichna se náhle nakloní k Paulovi. Fedajkin k ní přiskočí. Ale... Paul mu pokyne, ať toho nechá. Protože... Dívka jen uchopí jeho ruku a políbí ji.

LICHNA

"Otheymovi se po jeho dávném příteli stýskalo..."

A Paul jí vezme za ruku. Nepouští ji. Chvíli to trvá. Jako kdyby oba věděli něco hrozného, ale nechtěli to říct. A poté dívka vstane. Fedajkin odvádí Lichnu z pokoje. Jakmile odejdou...

PAUL *

"Tvarový tanečník."

Stilgara to překvapí.

PAUL (POKR.) *

"A dobrý. Až do poslední chvíle jsem si ani já nebyl jistý."

STILGAR (chce vyrazit)

"Řeknu jim, ať mu vezmou vodu."

PAUL

"Ne, Stile! Tohle se musí dohrát až do konce... tak, jak jsem to viděl."

A Stilgar se neubrání dlouhému, fatalistickému povzdechu. Ví, že nemá cenu se o to hádat

EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU – VEČER

Odněkud... zazní ty muezzínské zpěvy ze Svatyně. A ty rituální zvony, které svolávají věřící.

EXTERIÉR. JINÁ ULICE... POZDĚJI – VEČER

Tato je tišší. V obytné části. Vzduch je hustý pouštním pískem. Jediné osvětlení tu tvoří osamocená veřejná iluminační koule na konci ulice. Z jednoho z domů je slyšet hádka...

ŽENSKÝ HLAS

"...všude je tu prach. Ty si myslíš, že snad voda padá z nebe? Když se sem dostane prach, vlhkost se vytratí..."

Náhle se ta žena objeví v okně domu za Paulem. Vykloní se ven, aby přitáhla okenici. A VŠIMNE SI Paula, který má na sobě opět filtršaty a pláštěnku. Jejich pohledy se setkají. Poznala ho?

ŽENA (rozzlobeně)

"Někteří z nás ještě na staré zvyky nezapomněli...!"

A s těmito slovy okenici přibouchne. Nadoraz. Paulův pohled trochu zjihne. Jako kdyby se pod svou maskou usmíval. A pak... ...otočí se a všimne si dvou fedajkinských tělesných strážců. Ti si VŮBEC NEPOVŠIMNOU... KORBY. Toho horlivého kněze. Který je sleduje ze stínu. Otočí se na nějakého chlapce. Tomu může být tak deset let. Kvizarátský akolyta.

KORBA

"Pověz o tom ostatním, Džávide. Muad'Dib je v ulicích. Sám."

Chlapec přikývne. Rychle vyrazí, zatímco se Korba dívá, jak... Paul přejde k dalšímu domu a tiše zaklepe na dveře. Ty se po chvíli otevřou. Vykoukne malý TRPASLÍK.

TRPASLÍK/BIJÁZ

"No... tak jste přišli."

INTERIÉR. OTHEYMŮV DŮM – VEČER

Paul kráčí chodbou za trpaslíkem. Je to tu potemnělé a stísněné. Není tu nic, jen na stěnách jsou háky a tyče v místech, kde kdysi visely obrazy.

V OBÝVACÍM POKOJI... sedí v tlumeném světle muž na polštářích. Je to OTHEYM. Muad'Dibův starý přítel ze síče Tabr. Nyní je to jen pouhý odlesk toho, kým dřív býval. Tvář má zbrázděnou jizvami z bitev. Je u něj i jeho žena. Podává mu jídlo a pití. Když trpaslík Paula uvede...

OTHEYM (oči se mu rozjasní)

"Tak tě zase vidím, Muad'Dibe."

PAUL "Odpovídám na výzvu fedajkina."

A přistoupí k němu, aby svého starého přítele objal.

PAUL

"Nesu tvůj vodní úděl, Otheyme. Přikazuj."

Otheym uchopí svého dávného přítele za ruce. Slzy mu kanou s očí, ale pak... Zachvátí ho kašel. Paul ustoupí a žena Otheymovi přidrží u úst mísu. Čeká, až se kašel zklidní.

OTHEYM

"Na Tarahellu jsem dostal pukavou nemoc. Kmen už brzy dostane zpátky mou vodu..."

PAUL

"Povolám své doktory."

ŽENA

"Doktory jsme tu měli. Stejně dobré, jaké by nám mohl poslat Muad'Dib..."

Otheym ji vzteklým gestem umlčí. Na tohle teď zjevně není čas.

OTHEYM

"Zradili tě, Muad'Dibe. Stydím se ti to říct. Fremenské spiknutí proti tobě. Chtějí, aby se čas zastavil. Chtějí, aby svět býval takový jako dřív..."

ŽENA

"Otheym připustil, aby si mysleli, že jejich pocity sdílí..."

OTHEYM

"Bijáz mi pověděl jejich jména." (pokývne směrem na trpaslíka)

"Dostal jsem ho jako dar po našem vítězství na Tarahellu."

TRPASLÍK/BIJÁZ

"Já jsem osobnost a ne žádný dar. Svaly mám slabé, ale ústa silná. Snadno je nakrmíte, těžko zavřete. Čerpejte ze mě, jak chcete, pane."

OTHEYM

"Pořád takhle tlachá. Ale je to dobrý špeh. Musíte si ho vzít s sebou ještě dnes. Naši nepřátelé si prostě budou myslet, že vám ho prodávám... protože potřebuji peníze..." Přemůže ho další záchvat kašle.

BIJÁZ (k Paulovi)

"Vždycky je čas věci ukončit... a často se mu říká začátek. Takže začněme odcházet."

ŽENA

"Na tvoje hloupé hádanky teď nemáme čas."

BIJÁZ

"Ve mně se přece hádají rčení, ne? Být pryč znamená stát se minulostí. A co bylo, bylo. A Bijáz s Muad'Dibem teď musejí hned pryč."

OTHEYM

"To má pravdu, Muad'Dibe. Není to tu pro vás bezpečné."

PAUL

"Tohle jsou neklidné časy, starý brachu."

OTHEYM

"Fremeni vědí, co dělat v neklidných časech, Muad'Dibe."

(po chvíli)

"Ale bývalo to lepší, když jsme v poušti byli sami. A měli jsme za nepřátele jen Harkonneny."

Paul se naposledy dotkne tváře svého starého přítele. Pak se otočí a odchází chodbou pryč. Trpaslík jde za ním.

BIJÁZ

"Mezi přítelem a nepřítelem je jen tenká hranice. Tam, kde ta hranice končí, není ani začátek ani konec..."

EXTERIÉR. ULICE PŘED OTHEYMOVÝM DOMEM – NOC

Paul vyjde ze dveří. Trpaslík v závěsu za ním. Rychle kráčejí ulicí...

BIJÁZ

"Co bylo, to bylo. Nějak bylo, nějak bude. Dneska je ta špína všude..."

Ale Paul se náhle zastaví. Rozhlíží se. Nikde ani živáčka. Vůbec nikdo. A... Po jeho tělesných strážcích ani stopy. Vůbec nikde! Ulice jsou liduprázdné. Uličkami sviští děsivý strašidelný vítr.

BIJÁZ

"V tom větru je slyšet démony..."

PAUL

"Tohle není ten vítr..."

A má pravdu. V tom větru je slyšet jiný, sílící zvuk. Podivné, znepokojivé BZUČENÍ. Takový nějaký skřípot. Je slyšet čím dál víc nahlas... už to není pouhé bzučení. Teď je to kvílivé skřípání. Domy kolem nich ze začínají otřásat. Země se najednou chvěje.

BIJÁZ (ječí)

"SPALOVAČ KAMENE!!!!!!!"

Paul trpaslíka popadne. Strhne ho k zemi. Zalehne ho, a v tom okamžiku... Odněkud zblízka vytryskne oslepující OHNIVÝ SLOUP. Razí si cestu ulicemi a tyčí se do výšky desítek metrů. S OHLUŠUJÍCÍM BURÁCENÍM, které snad nikdy neskončí.

Na zlomek vteřiny vše ustrne. Obraz se změní na negativ. A pak...Všechno zbělá.

Deti Duny - scenár, IV.dejstvo

ROZETMÍT

EXTERIÉR. MĚSTO ARRAKÉN - NOC

Ohnivý trychtýř tyčící se k nebesům je vidět až z hor Štítového valu. Země plive oheň. Zdá se, že je pohlceno celé okolí. Ječí sirény a... Ze všech směrů se sem slétají toptéry. Oblohu nad městem křižují světla reflektorů.

EXTERIÉR. ULICE ARRAKÉNU - V TOMTÉŽ ČASE

Ulicemi se valí vojenské transporty. Ozbrojené jednotky se rozprostírají po okolí.

Z JINÉHO ÚHLU...

V prostředku ulice dosedne toptéra. Vystoupí fedajkinové. Vytasené zbraně. Poskytují ochranu...Stilgarovi... jenž rychle přistoupí k Veliteli a k dalším fedajkinům, kteří již budují zátaras, aby se nikdo nedostal dovnitř ani ven z daného prostoru.

VELITEL FEDAJKÍNU

(vidí Stilgara přicházet)

"Bylo to ve staré čtvrti. Určitě to byl Spalovač kamene..."

STILGAR

(naléhavě)

"Muad’Dib. A co Muad’Dib?"

VELITEL FEDAJKÍNU

"Právě se chystáme vstoupit do prostoru."

Dříve, než velitel stačí říct cokoliv dalšího... Stilgar a jeho muži překročí zátaras a vejdou do nebezpečné zóny.

EXTERIÉR. OTHEYMOVA ULICE - V TUTÉŽ DOBU

Všude je oheň a kouř. Lidé křičí.

KAMERA ZABERE...

Paula. Pod nějakými sutinami. Dobývá se ven. Trpaslík Bijáz je pod ním. Kvičí jako zvíře.

HLAS

(znedaleka)

"MOJE OČI... MOJE OČI... JÁ NEVIDÍM... JÁ JSEM SLEPÝ... PŘIPRAVILI MĚ O OČI!!!!"

PAUL

(volá; hovoří k HLASU)

"ZŮSTAŇ, KDE JSI. VÁM VŠEM, KDO MĚ SLYŠÍTE... NEHÝBEJTE SE! POMOC UŽ JE NA CESTĚ."

Nyní se ozve další hlas.

HLAS 2

"MŮJ PANE... JSTE TO VY!!!???"

PAUL

"TADY... TADY JSEM..."

Nyní se nocí rozlehne dusot nohou. A z prachu a kouře... se vynoří jednotka fedajkinů. Je s nimi i Stilgar a...V mžiku obklopí Paula s trpaslíkem.

PAUL

(k jednomu z fedajkinů)

"Vezměte ho a odneste ho ihned do Pevnosti."

Myslí tím toho trpaslíka. Ale fedajkinský velitel stojí jako zařezaný. S hrůzyplným výrazem zírá na Paula.

PAUL

"Dělej, fedajkine! Dělej rychle!"

Fedajkin je v šoku. Ale několika svým mužům dá pokyn, aby zůstali s Paulem, a sám...Popadne trpaslíka a odkráčí ulicí pryč. A právě v tu chvíli...

STILGAR

"Můj pane... vaše oči..."

A Paul k němu přistoupí. Nyní poprvé vidíme jeho tvář i přes ten kouř naprosto zřetelně. Oči má... vypálené!

PAUL

"Přišel jsem o oči, Stile."

STILGAR

"Muad’Dibe... ach, bohové, Muad’Dibe..."

PAUL

(jemně)

"Uklidni se, Stile. Oslepili mé tělo. Ale mé vnitřní vidění nikoliv..."

Pak se otočí...

OKOLÍ (Z PAULOVA POHLEDU)

...téměř jako z infračerveného dalekohledu. Je vidět každý detail. Zničené budovy. Zranění a zmrzačení. Fedajkinové... kteří se sem valí odevšad.

Ale to co vidíme, je jen PAULOVA JASNOZŘIVOST. Není to jeho pohled.

PAUL

(volá na fedajkina)

"Jsou tu lidé, kteří čekají na tvou pomoc, fedajkine. Tamhle a tamhle..."

A ukazuje přesně na ležící raněné.

STILGAR

"Muad’Dibe... podle zákona..."

PAUL

"Nyní žijeme podle Atreidova zákona, Stile. Nikdo z těchto lidí nebude odvezen na poušť. A všichni, kdo budou chtít, dostanou tleilaxanské oči. Na moje náklady..."

A po těchto slovech odkráčí tím směrem, odkud přišel Stilgar. Bez pomoci. Jako kdyby skutečně viděl.

Z PAULOVA POHLEDU...

...když odchází, objevují se na místě další fedajkinové. Nevědomky před ním ucouvnou. Nemohou uvěřit tomu, co vidí. A jsou vyděšeni...protože vidí jeho zranění, ale snad ještě víc tím, že Paul nějakým způsobem i nadále vidí.

PROLNOUT:

EXTERIÉR. CITADELA - ÚSVIT

Jednotka toptér přilétá ve formaci k paláci. Jedna z nich se stočí dolů k soukromé přistávací ploše. Ostatní setrvají v obranném postavení.

INTERIÉR. CITADELA - CHVÍLI POTÉ

Skupina tělesných strážců rychle vede Chani z přistávací plochy dovnitř. Svižným krokem ji odvádějí...

INTERIÉR. CHODBY PALÁCE - ÚSVIT

Chani si nemůže nevšimnout odvrácených pohledů, polohlasného šepotu, upjatého chování služebnictva, úředníků... a kněží... je tu tolik kněží. A pocit strachu je doslova hmatatelný.

INTERIÉR. KRÁLOVSKÉ KOMNATY - ÚSVIT

Přivedou ji do místnosti, kde spatří... Stilgara. Radí se s několika pomocníky. Kvizarátské kněze, kteří si stranou něco mumlají. A Irulán. Stojí sama u nohou postele... ve které... Je Paul a prázdně hledí někam do dáli, kam vidí pouze on.

Chani přistoupí. Zpraží Irulán výhrůžným pohledem. Princezna pomalu ustoupí do stínu do pozadí a... Chani dojde k posteli. A Paul ví, že tam je. Otočí se a pohlédne na ni.

PAUL

"Má milovaná..."

On vidí, že je to ona. Chani nemůže nic víc dělat, pokud chce zůstat vyrovnaná. Protože... Paulovy oči jsou teď naprosto černé. Nezůstala v nich ani stopa po fremenské modři. Nemá žádnou duhovku. Žádnou zornici. Nezůstalo mu nic než vlhké ebenové zřítelnice. Zaostřené na... na co?

PAUL

"Omlouvám se. Nebylo možné, abys toho zůstala ušetřena..."

Chani se k němu skloní. Něžně ho líbá. A zvláště kolem těch očí. Stěží dokáže zadržovat pláč.

NA DRUHÉM KONCI MÍSTNOSTI.

Stilgar všem pokyne, aby odešli. A jakmile jsou pryč...

CHANI

"Tys věděl, že se to stane..."

PAUL

"Muselo se to stát."

CHANI

"Proč? Proč?"

A zní to téměř až... nazlobeně.

PAUL

"Kvůli našemu synovi."

Odtáhne se od něj. Rukama si instinktivně chrání břicho.

CHANI

"Jak dlouho už to víš?"

PAUL

"Já to věděl vždycky. Šlo jen o to... kdy k tomu dojde. Odpusť mi to, Chani. Nebylo možné, abych nás toho ušetřil. Vyčkával jsem tak dlouho, jak jen to šlo..."

Nakloní se, aby se dotknul jejích rukou. A usmívá se. V tuto chvíli mu na ničem jiném nezáleží.

PAUL

(pevně ji k sobě přivine)

"Půjdeme zpátky do pouště, Chani. Zpátky do síče, ve kterém se narodí náš syn."

CHANI

"Mám strach, Muad’Dibe. Náhle mi to připadá, jako že nám zbývá... tak málo času."

PAUL

"Patří nám celá věčnost."

CHANI

"Tobě patří celá věčnost. Mně patří pouze přítomnost."

Tiskne ji tak, jako kdyby se měla rozpadnout, kdyby ji pustil. Skane mu osamocená slza. Pomalu mu stéká po tváři na polštář. Chani si jí nevšimne.

INTERIÉR. CITADELA - BOČNÍ MÍSTNOST. O NĚCO POZDĚJI - DEN.

Malý trpaslík, kterého dostal Paul od Otheyma, je sám, když tu najednou... Přichází Alia. A s ní i Idahův ghola. Jakmile je trpaslík spatří, začne si nervózně pobrukovat nějaké nesmysly.

ALIA

"Ty jsi Bijáz."

BIJÁZ

"Kéž bych raději byl Bižu než Bijáz. Bižutérie je hezčí než koňská řiť."

ALIA

"Takže ty jsi jen imitace. Hříčka přírody. Něco, co má lidi zmást a naštvat."

BIJÁZ

"Naštvat ano. Zmást ne. Copak je vítr jen hříčka?"

ALIA

"Takže ty jsi vítr?"

BIJÁZ

"Ne, já jsem slova ve větru. Slova, která znamenají jména. Jména, která znamenají smrt."

(pohlédne na Idaha)

"On to ví."

ALIA

"Jak to myslí?"

BIJÁZ

"Myslím to tak, jak to říkám. A říkám to tak, jak to myslím. Nadešel čas zúčtování. Pokud jste se mi nepřišli jenom posmívat."

ALIA

"Můj bratr říká, že znáš jména těch zrádců."

BIJÁZ

"Chudák Muad’Dib. Chudák Bijáz. Zrazený a zrádce. Konečně spolu."

A trpaslík se usmívá od ucha k uchu. Přihlouplý, žalostný úšklebek. Věnovaný přímo... Idahovu gholovi.

INTERIÉR. CHODBY CITADELY... O NĚCO POZDĚJI

Alia a Idahův ghola. Rozhodným krokem kráčejí od Bijázovy cely.

ALIA

"Tak co, mluví pravdu?"

IDAHO/GHOLA

"Proč by lhal?"

ALIA

"Má na programu něco jiného."

IDAHO/GHOLA

"Jak to víš?"

ALIA

"Já... vycítila jsem to."

IDAHO/GHOLA

"Smysly jsou nebezpečné. Dají se ošálit."

ALIA

"Jenom stroj funguje beze smyslů. Jsi snad stroj, gholo?"

IDAHO/GHOLA

"Jsem mentat. Důvěřuji logice a statistikám..."

ALIA

"...a ne mystice a proroctvím."

A ghola se náhle zastaví. A Alia ví proč.

ALIA

"Můj bratr měl kdysi mentatského učitele, který takhle mluvil..."

IDAHO/GHOLA

(chvíli mlčí, poté...)

"Hawata."

ALIA

"Ty si to pamatuješ."

IDAHO/GHOLA

"To jsi udělala schválně."

ALIA

"Ty si to pamatuješ."

IDAHO/GHOLA

"Ne. Já to cítím. V tom je rozdíl."

ALIA

"Vážně?"

Ghola neodpovídá. A najednou... Začne se potit. Ta fasáda mentatského klidu jako kdyby popraskala. Má sucho v ústech. Vypadá vyčerpaně.

ALIA

"To tě děsí, viď?"

(o jeho pohledu)

"Ta paměť. Bojíš se, že si vzpomeneš, cos byl zač."

IDAHO/GHOLA

"Žádný ghola nebyl dosud obnoven ve své původní podobě, mé dítě."

ALIA

"Já nejsem žádné dítě! Probrala jsem se ke vědomí už v matčině lůně. Mám vzpomínky mnoha žen, které žijí v mém nitru. Vím to, co věděly ony. Cítím to, co cítily..."

IDAHO/GHOLA

"Možná, že vaše myšlenky jsou staré. Ale vaše tělo je pořád ještě tělem dítěte. Musíte si dávat pozor na to... jak ho použijete."

Rozpřáhne se, aby mu dala facku. Ale... On její ruku zachytí. Jen pár milimetrů před svou tváří.

Alia mávne druhou rukou. On zachytí i tu. Alia se vzpouzí. On ji drží.

ALIA

"Nikdo se mnou ještě takhle nemluvil!"

IDAHO/GHOLA

"Já pouze říkám pravdu."

Alia na něj zlobně pohlédne. Rudá vzteky. A užaslá. A on jí ten pohled vrátí. Její odvaha na něj udělala dojem. A její vůně.

ALIA

"Pravda dokáže být nebezpečná, gholo. Ale já ji vydržím."

(po chvíli)

"A co ty?"

Vytrhne se mu dříve, než stačí odpovědět. Nechá ho tam samotného. On za ní hledí, jak odchází. Její poznámka ho podráždila. Ale možná ...možná ho ještě víc podráždila Alia samotná.

OSTRÝ STŘIH

INTERIÉR. CITADELA RODU CORRINO/SALUSA SECUNDUS. NOC.

TYEKANIK, velitel sardaukarů princezny Wensicie, stojí v pozoru. Podává hlášení.

TYEKANIK

"...palácoví fedajkinové jsou všude..."

"...dokud s tím Alia neskončí, nemůže se ani obyčejný kapesní zloděj cítit v bezpečí."

A přesně v tom okamžiku kolem něj Wensicia projde.

WENSICIA

"Ti hlupáci měli dokonce i spalovač kamene, a nepodařilo se jim uspět."

TYEKANIK

"Naši špióni vůbec netuší, kdo za tím je. Mohli by to být fremenští povstalci z hloubi pouště, mohl by to být někdo ze samotného Kvizarátu. Možná se to nikdy nedozvíme."

WENSICIA

"A co Scytale?"

TYEKANIK

"Setrvává ve svém převleku za Otheymovu dceru."

WENSICIA

"A ten trpaslík?"

TYEKANIK

"Je uvězněn v Pevnosti. Nikdo neví kde... až na Imperátorovu rodinu."

WENSICIA

" Takže náš plán zůstává nenarušen."

"Čím déle se Palác bude zabývat tím útokem, tím déle Muad’Dib neucítí tu roznětku, která doutná přímo pod ním."

ZATMÍT