Checkotay - Brána (3.)
„Vyválím vám tvář v tom, čemu se chcete vyhnout.“
Kazatel
Chekotay a fremeni leželi na okraji nevysokého písečného přesypu. Před nimi, asi sedm kilometrů daleko, leželo město Kartágo. Náhle se na letišti zablesklo a zanedlouho již komandér uviděl, jak se k nim blíží toptéra. Přeletěla těsně nad fremeny a z její kabiny vyskočil jakýsi muž. Ach, tak na tohle tedy čekali! Muž chvíli mluvil s naíbem, ten jej pozorně poslouchal. Chekotay byl mimo dosah, ale došlo mu, že onen muž je fremenský špión. Když skončil, naíb chvíli přemýšlel a pak si k sobě komandéra zavolal.
„Mám zprávu, která tě asi bude zajímat. Před třemi týdny sem byla donesena jakási fregata. Vezla ji jiná fregata patřící Gildě. Ta poškozená byla uložena uložena do tajného podzemního hangáru na latišti.“
„To musí být Zfetovaný mustang!“ vyhrkl Chekotay.
„Ano, zřejmě jde skutečně o tvou loď.“
„Musím se tam hned vydat!“ Na naíbově tváři se objevilo zklamání. „No jo, ale sám asi nebudu mít moc šancí…měli bychom naše útoky skloubit,“ navrhl Chekotay.
„Jak to myslíš?“
„Já získám loď a pak pomůžu vám, až budete osvobozovat své lidi.“
„To by snad šlo, ale…“
„Vezmeme si tyhle vysílačky!“ řekl nadšeně Chekotay a z batohu vytáhl malý komunikátor. Hned naíbovi vysvětlil, jak se používá a pak přešel na bližší podrobnosti útoku. Debatovali spolu až do rána, pak teprve se odebrali spát do písečného úkrytu, který byl zahrabán opodál.
Když slunce naklonilo se k obzoru, písečný úkryt se otevřel a z něj vylezla dvacítka fremenů a Chekotay. Opatrně se vydali k městu. V rukou přitom drželi zbraně, které Chekotay tahal z vaku jako kouzelník králíky.
„Přízemní pohled na náš vesmír říká, že problémy nesmíš hledat daleko.“
Kniha Azhar: Shamra I.4
„Jak dlouho si myslíš, že se udržíme?“ zeptal se Skill Hoggan dívky, které měl nyní plnou hlavu. Caitlin pouze potřásla hlavou.
„Kam teď jdeme?“
„Lezeme nahoru k počítači.“
„Ale tam…“
„…nás určitě nebudou hledat, Skille.“
„Máš pravdu. Sylvie ale dá prohledat loď od zádě k přídi. Co potom?“
„Budeme utíkat, jak jen to půjde.“
„A pak?“
„Jestli nebude opraven počítač, zemřeme.“
„Nechci, abys umřela!“
„Tak pořádně drž ty moduly. Bez nich jsme ztraceni.“
„Chtělo by to nějaké zbraně.“
„Potom.“ Vylezli na palubě 5 a tiše se rozběhli k počítačové místnosti. Nikdo tam nebyl. Caitlin vzala moduly a rozběhla se ke zdroji, Skill si stoupl ke vchodu a obnažil svůj otrávený meč. Netrvalo to ani půl hodiny a Caitlin se postavila s vítězoslavným úsměvem na tváři. Zdroj zablikal, počítač taky, a pak se válec ze stropu nasunul na sloupek vyčnívající z polokoule. Uzavřel se, ale ještě před tím, než mohlo být počítačové jádro vystřeleno v nouzové kapsli, stiskla Caitlin pár tlačítek na ovládací konzoli. Válce se zase vysunuly a oba vjely na svá místa - jeden do stropu, druhý do polokoule. Ta slabě zeleně zablikala a pak se ozval milý, skoro ženský hlas: „Systém T-CARS verze 5.123, USS. Zfetovaný mustang, šesté spuštění. Provádím diagnostiku primárních počítačových komponent. Čekejte prosím.“ Caitlin se vyčkávavě opřela o stěnu. Zanedlouho se dočkala. Dveře se otevřely a v nich stál jakýsi muž s pistolí v ruce. Skill ho bez váhání zapíchl svým mečem. Pak oba vyběhli ven. Z dálky slyšeli dusot mnoha nohou.
„Sakra, já jsem si neuvědomila, že se startovací protokoly ozývají po celé lodi!“ vyčítala si Caitlin.
„Fajn, a kam teď?!“
„Na můstek!“
„Diagnostika primárních počítačových komponent dokončena. Chyba: nedefinovaná struktura nouzových součástí bioneurální sítě a nouzového zdroje. Výkon systému: šedesát procent. Všechny primární systémy jsou v pořádku.“
„Počítači,“ vykřikla v běhu Caitlin. Jak ráda tohle říkám! Pípnutí ji oznámilo, že počítač je připraven zpracovat příkaz.
„Proveď celkovou diagnostiku šestého stupně. Zablokuj můstek a strojovnu.“
„Provádím celkovou diagnostiku šestého stupně. K druhému příkazu je zapotřebí autorizace.“
„Zablokuj strojovnu a můstek, stupeň pět, autorizace Caitlin Ku-va-ma´ch třicet jedna.“
„Provedeno.“
„Nepřipadá ti to trapné, povídat si se strojem?“
„Když jde o přežití, tak ani ne.“
„Scéna je připravena, herci právě dorazili.“
Napoleon Bonaparte
Nadžir Thar by mnohem raději počkal na příchod noci, jejíž pláštík by ukryl nekalé činnosti, ale jeho zvědové mu přinesli zprávy, které jej donutily akci urychlit. „Schyluje se k bitvě mezi fremeny a Harkonneny. Lůza pouště se stahuje do okolí Kartága a s ní několik mužů padlého vévody,“ stálo v jedné ze zpráv. Nadžir považoval možnost dobytí dobře opevněného Kartága hlídaného vynikajícími vojáky (Nadžir se až divil, jak moc se jejich výcvik podobá tréninku Salusy Secundus), avšak v bitvě by se mohlo přihodit příliš mnoho nečekaných věcí, které by jeho plán zhatily v zárodku. Když nyní posunul útok o deset hodin dřív, mohl s lodí odletět ještě před zahájením bitvy a měl navíc dostatečnou časovou rezervu pro případné komplikace. Takže vlastně o nic nejde. V klidu.
„Začněmež,“ řekl potichu a následován hloučkem najatých společníků, rozběhl se k letišti kryt souvislou řadou nízkých domků, za nimiž byl i přes den tmavý stín. Kolem křižovatky hlídané několika vojáky v modrých uniformách přešli jako živě se bavící skupinka podnapilých obchodníků aby se o kousek níže opět změnili v tiché a obezřetné zabijáky. Nepozorováni dosáhli letiště a začali zaujímat svá místa přesně podle pečlivě natrénovaného plánu. Uběhla hodina. Polední slunce donutilo hlídače před malou budovou ustoupit do jejího stínu, zde však na něj čekal Nadžirův mihrot. Místo Sylviiny hlídky, která nahrazovala mrtvou hlídku Gildy, se postavil muž z Tharova doprovodu. Zbytek skupiny, až na zajišťovací tým, vklouzl do výtahu a sjel do hangáru. Když se otevřely dveře, první, co uviděli bylo několik překvapených tváří patřících technikům Kosmické gildy. Překvapení z nich nevyprchalo ani po smrti, která nastala záhy po tom, co Nadžir pokynul rukou. Celkem osmnáct mužů prošlo dílnami a zastavilo se v útrobách obřího hangáru. To, co uviděli, je naplnilo úžasem. Když se vzpamatovali, hbitě zabili ostatní techniky a zablokovali druhý vchod. Pak se odvážně pustili do průzkumu tajemné lodě.
„Tohle je sázka na budoucnost; to nemůže vyjít!“
Ing. Feng, Poslední den stvoření
Systematické prohledávání lodě přece jen přineslo výsledek: Skill Hoggan a Caitlin byli zahnáni do přídě. Protože nefungovaly turbovýtahy, nemohli se přemisťovat dostatečně rychle a tak je mohla přesila Sylviiných mužů odříznout od zbytku lodě. To bylo špatné. Caitlin utíkala tmavými chodbami a táhla Skilla za sebou. Vždy, když prošla úsekem, zablokovala dveře, ale vnitřní přepážky nedokázaly odolat palbě dvou laserpalů, které Sylvie Raedes sehnala na černém trhu. A odolné pancéřové dveře se zavřít nemohly, na to nebylo dost energie. Uprchlíci se nemohli dostat ani ke zbrojírně, ani ke strojovně a podle údajů počítače byli vetřelci i v okolí můstku. Byli všude. Skill si uvědomil, že jsou v pasti, ze které není úniku a že zachránit je může jen něco opravdu zoufalého. Jeho mentatské já problém obracelo a zkoumalo ze všech stran, ale nenacházelo žádnou možnost. Mlčel však, neboť nechtěl Caitlin strašit. A taky doufal,že je zde ještě něco, o čem neví.
„Počítači, vztyč na této palubě vnitřní silová pole!“ rozkázala Caitlin a snažila se popadnout dech.
„Nelze splnit.“
„Vysvětli.“
„Nedostatek energie.“
„Copak se odsud nedostaneme?!“
„Nevidím žádnou šanci,“ řekl tiše Skill.
„Ty, mentate?“ v jejím hlase zněl výsměch a to Skilla ranilo.
„Nejsem vševědoucí a mám málo údajů. Jediná naše šance na přežití je ta, že nás nenajdou. Že se někde schováme a hledání přečkáme. To ti říká mentat, Caitlin!“
„Promiň Skille. Možná…vím kde bychom se mohli schovat. Možná.“
„Kde?“ zeptal se, ale Caitlin už zase běžela.
Zanedlouho doběhli před další anonymní šedé dveře, ale když je otevřeli, uviděl Skill, že se nejedná o nějakou obyčejnou kajutu.
„Ták, tohle je ošetřovna,“ řekla Caitlin a rozhodila rukama, jako by jí to tady všechno patřilo.
„Počítači, aktivuj PZH.“
„Nelze splnit.“
„Proč ne!?“
„Nedostatek energie.“
„Boha jeho! Já ti dám energii ty plechovko zatracená!!“
„Ehm…co je to PZH?“
„Pohotovostní Zdravotnický Hologram. Simulace doktora nadaná určitou mírou inteligence a samostatnosti. Mohl by nám pomoci.“
„Ale asi nepomůže.“
„To ne. Ale tady na ošetřovně máme poslední šanci,“ řekla a sledována zvědavým pohledem mentatovým přešla k jednomu z podivných lůžek.
„Lehni si na to.“
„Cože?“
„Povídám, lehni si sem!“ Skill ji poslechl. Caitlin aktivovala konzolu a pak stůl zakryla mohutným krytem, ve kterém byly uloženy diagnostické a léčebné přístroje. Sama pak učinila totéž se sebou. Když ji jemné elektrické impulsy pomalu uspávaly, aby zamaskovaly životní projevy, pomyslela si: Tohle je sázka na budoucnost. Až se probudím, budu buď opět zajatá, nebo svobodná. Doufejme, Skille!
„Objevovat se na nečekaných místech je můj koníček.“
Chekotay
Nadžirův muž hlídající vchod se začal potit. Teď již nemohlo být pochyb o tom, že se herkonnenský důstojník doprovázený početnou suitou rozhodl zamířit přímo k němu. A už byl tady, vysoký, v modré uniformě oblečený muž s krutou tváří.
„Ustupte!“ rozkázal a hlídač jej uposlechl bez jediného slova. Pak si však uvědomil, že musí hrát hlídku Gildy.
„Ale Kosmické gil…“
„Mám svolení,“ vyštěkl důstojník a mávl nějakým papírem. Pak posunkem rozkázal jednomu vojákovi, aby zaujal místo u dveří. Domnělé gildovní hlídky si nikdo nevšímal.
Musím uvědomit velitele, pomyslel si onen muž. Rozpomněl se, že při plánování byl upozorněn ještě na jiný vchod, na druhé straně rozlehlého hangáru. Rozběhl se k tomuto vchodu s cílem varovat svého pána dříve, než ho objeví harkonneni. Nedoběhl však daleko, když se náhle zapotácel, udělal ještě pár kroků a svalil se na zem.
Na pustém letišti, nad kterým se tetelil suchý vzduch, se nic nehýbalo. Na zemi zde ležel známý barový povaleč a zabiják a jeho nevidoucí oči pozorovaly vyprahlý písek. Slunce se blýskalo na dýce, která mu trčela ze zad.
Následuje zkratovitý souhrn:
A věci se daly do pohybu. Na ošetřovně spali mentat Skill Hogan a nadporučík Caitlin Torres-Parisová, a všude kolem se hemžili lidé věrni Bene Gesseritu a Sylvii Raedes, která jej zastupovala. Na zádi se právě opatrně plížil Iksiánský assassin Nadžir Thar a jeho sedmnáct mužů. Právě v té chvíli do hangáru vpadla jednotka vojáků, které sem poslal Feyd-Rautha Harkonnen, na-baron z Giedi Primy. Na okraji města zrovna umíralo několik jiných harkonnenských vojáků, jejichž hrdla byla čistě proříznuta krispely. A saurdaukarský důstojník velící operacím na Arrakis náhle dostal rozkaz od samotného Padišáha Imperátora. Na orbitě Iksanského měsíce kroužila tajemná loď a Ctihodná matka představená Gaius Helena Mohiamové spřádala další podivné plány. Jen Gilda mlčela. Její navigátoři odhalili možné budoucnosti, a podle všech bylo lepší počkat. Gilda prostě počká, až se všechny ostatní strany zkompromitují, a pak shrábne celou kořist. Jak prosté, pomyslela si Mluvčí pravdy, ale neřekla by to, kdyby dokázala poodhrnout závoj času. Navigátoři totiž věděli, že vyslaná Ctihodná matka loď z Duny neodveze. Ale více podrobností zastíral nexus.
„Když se tak jasné světlo luny
na vrchol nebe vyneslo,
vycházeli jsme z lesních slují,
na nebezpečné řemeslo.“
Stará Terranská báseň
Na okraji Kartága byly jako vlaštovčí hnízdo nalepeny nuzné čtvrtě, ubohé baráky těch nejchudších. Ožívaly v noci, neboť jejich majitelé si nemohli dovolit vysušující slunce. Přes den zde byl klid a mír. Právě nyní však byl narušen několika muži v dlouhých volných pláštích, kteří tiše procházeli křivolakými uličkami. Mířili ke středu města, k hlavnímu paláci. V jeho podzemních kobkách úpěl bratr bývalého naíba Crannera. Dvě desítky bojechtivých fremenů se plížily ho osvobodit, přestože podle fremenského zvyku byl každý zajatec považován za mrtvého. Ale tenhle zajatec měl něco navíc, něco, za co stálo obětovat dvacet jiných. Jacurutu! Síč prokletých, fremenské tabu, sto let staré kmenové vzpomínky – a nyní nové zprávy o spolupráci lidu z Jacurutu s pašeráky a dokonce se samotnou Gildou! Pokud by se tyto zprávy potvrdily – a Crannerovi bylo naznačeno, že jeho bratr je potvrdit může – znamenalo by to zásadní zlom ve fremenské politice. V konečných důsledcích by to znamenalo, že pokud fremeni včas neprovedou určitá opatření, mohou být jako síla neutralizováni, a to na velmi dlouho. Informace Crannerova bratra byly pro naíby svobodných kmenů životně důležité. A proto se jeden naíb vzdal své hodnosti a společně s několika dalšími dobrovolníky se vydal přímo do jámy lvové.
Plížit se hustě obydleným městem je neskonale obtížnější než ve volné poušti. Fremenům zabral tichý přesun k cíli téměř tři hodiny. Nyní leželi na střeše jednoho z nejvyšších Kartágských domů a sledovali palác, v němž ještě před několika měsíci bydleli Harkonneni. Ale nynější siridar Glossu Rabban si jako centrum své moci vybral Arrakén, stejně jako vévoda Leto Atreides či hrabě Fenring před ním. Proto také bylo Kartágo hlídáno tak slabě, že se do něj mohla vplížit jednotka fremenů.
Slunce se již chýlilo ke konci své poutě, když vůdce fremenů odložil svůj dalekohled a připravil se k útoku. Spolu s ním i jeho muži. Všichni zaujali svá místa, někteří se vydávali za tuláky a postávali u obchodů, jiní se schovávali ve stínech honosných domů. Cranner se narovnal, pohledem znovu zkontroloval vše potřebné a vydal se přímo ke vchodu paláce.
Na nevysokém pahorku nedaleko Kartága postávali dva muži. Jeden byl již trochu starší, s hustým plnovousem upraveným tak, aby nebránil masce filtršatů v práci, oblečený ve starých filtršatech, na kterých měl oblečenou ještě pískově hnědou abu. Jeho společník byl o dost nižší a mladší, rozhodně ještě nebyl dospělý. I přesto si od něj starší muž udržoval uctivý odstup a jednal s ním jako rovný s rovným.
„Již by měli brzo začít,“ řekl ten starší.
„Již brzo. Ale pravděpodobně neuspějí.“ Starší muž se zachmuřil.
„Z čeho tak usuzuješ?“
„V tom městě je mnohem více vojáků, než vaši zvědové uvedli. Harkonnenové je mají schované. A jsou zde i saurdaukaři. A pak je zde ještě něco…nevím, co to je, ale cítím zvláštní pohyby moci…je to podivné. Napětím mírně svraštil tvář, ale jeho mentatské nadvědomí mu nedokázalo odpovědět. Starší muž chtěl něco říct, ale dlouhý laserový paprsek, který protnul oblohu, ho umlčel.
Bývalý naíb došel až k levenbrechovi hlídajícímu bránu.
„Je tohle palác, ve kterém je umístěna věznice?“ otázal se zdvořile.
„No...ano,“ odpověděl voják.
„A je zde uvězněn jistý Sor´ak, fremenský zvěd?“
„Moment, podívám se…“ Voják nahlédl na svazek kořenného papíru. „Ano, je. Proč to chcete vědět?“
„Rád bych ho osvobodil.“ Voják chvíli nevěřícně zíral do modromodrých očí Crannerových.
„Co co cože?“
„Jdu ho osvobodit.“
„Jen přes mou mrtvolu!“
„To beru,“ řekl Cranner, jedním švihem tasil krispel a čistě podřízl vojákovo hrdlo. Ostatním hlídkám se vedlo stejně. Dvacet fremenů vniklo do pevnosti.
„Život je jako grapefruit. Je takový žlutooranžový a na povrchu dolíčkovatý, a uvnitř je šťavnatý a hňácavý. A uprostřed má jadýrka. Jo, a někteří lidé si ho dávají půlku k snídani.“
Ford Prefect, Sbohem a díky za všechny ryby
„Má paní,“ ozval se jeden ze Sylviiných mužů. Benegesseriťanka se na něj podívala, ale její oči jej neviděly. Zděděné vzpomínky…
„Prohledali a zajistili jsme již téměř celou loď. Poslední patro, které ještě nebyl prohledáno, je obklíčeno a …“
„Pojďme,“ řekla tiše Sylvie Raedes a vykročila. Ani ne za minutu poté se stejným místem proplížily temné stíny, neomylně vedené assassinským stopařem. A za nimi…ještě jeden stín?
Sylvie Raedes stála v kruhu svých „vykonavatelů boží vůle“ jak si říkal a upřeně sledovala, jak dva laserpaly postupně řežou uzavřena lůžka. Zbývala již pouze dvě. Když zhuštěný proud fotonů hladce odřízl přístrojový poklop od spodní části lůžek, naskytl se jí dlouho očekávaný pohled: mentatský zrádce a ta podivná cizinka úplně bezmocní, jako na podnosu. Začali se probouzet. První nabyl vědomí Skill. Zamrkal překvapeně očima a postavil se. Okamžitě na něj zamířily oba laserpaly. Mentat se postavil a pohlédl na svou nadřízenou.
„Tak jste nás našla.“
„Co jiného bys čekal od benegesseriťanky, než že splní svůj úkol?“
„Možná jsem čekal také…soucit…lidství…“
„Ty, mentat? Nevíš o čem mluvíš, Skille,“ řekla a použila Hlas velmi jemně. „Když už jsme u toho lidství, to ty ses choval nelidsky a jako odborník přes logiku bys to měl pochopit.“ Otočila se k němu čelem. „Sesterstvo se snaží zajistit lidstvu přežití. Má na to svůj plán. Je to jeho cíl. Ergo: Cokoliv Sesterstvo učiní, je v zájmu lidstva a…“
„Ale ne lidské. Nepoučujte mě o logice! A nepoučujte mě ani o citech. Jsem mentat a jsem také jen člověk. Jediná správná cesta vede na rozhraní mezi zájmy celku a zájmy jednotlivce. Musím být nalezen kompromis, obě strany sporu musí mít stejná práva. Jen to je správné.“
„Zajímavé, to ti řekla ona?“ Sylvie ukázala na Caitlin nehybně ležíc na stole.
„Ano.“
„Z cesty, kterou jsme nastolily před tisíciletími, nelze jen tak lehce sejít, člověče. Máš na výběr: Sesterstvo nebo smrt.“
„Bene Gesserit i s jeho omezeními, s klapkami na očích, nestvůrně přesný aparát, který žije v bludu, že pomáhá lidstvu, nebo smrt svobodného člověka, který respektuje své zásady?“ Sylvie byla špatná benegesseriťanka, která by pravděpodobně nikdy nepřežila zkoušku a i nyní špatně vyhodnotila obsah mentatových slov.
„Zabij ji a můžeš se k nám opět připojit. To je rozkaz!“ Skill se mírně předklonil, jak se vší silou snažil ovládnout své svaly.
„Ale…já…už…vás…neposlouchám!“
„Je mi tě líto. Takový skvělý mentat…“ Zrak ji ulpěl na lůžkách. Byly prázdné. „Kde je!?“ Ještě zahlédla kapky krve a záblesk dýky, a pak se v nevelké místnosti rozpoutalo peklo.
„Já se vrátím...“
Vítěz soutěže O nejzprofanovanější heslo Vesmíru
Harkonnen před vchodem byl snadný oříšek. Hromádku prachu, na kterou ho proměnil Chekotayův phaser, vítr brzo odvál do zapomnění. Komandér sjel výtahem do hangáru. Překvapená hlídka u dolního vchodu nestihla říct ani „U veliké matky“, načež ho paprsek poslal do hajan. Chekotay opatrně vyhlédl zpoza rohu a uviděl Harkonnenovy vojáky, jak obcházejí loď. Sundal si džebálu, zabalil do ní svou fremetu a schoval ji nedaleko výtahu. Nechal si pouze pušku, ruční phaser nastavený na omráčení, dýku a tricoder. Hangár hlídaly hlídky vojáků v modrém, ale pro Chekotaye, komandéra Hvězdné flotily to nebyl problém. Tiše se proplížil kolem naskládaných beden s diagnostickými přístroji z Richesu až k přídi a hbitě se protáhl dilatační mezerou inerciálních tlumičů pod plášť, kde našel průchod, pečlivě krytý plátem ablativního pancéře. Otevřel jej a vstoupil do přechodové komory, pak dekódoval druhé dveře a prolezl do Jeffrisova průlezu. Zamířil vzhůru úzkým komínem a s vědomím, že „všechny cesty vedou do Říma“ se vydal k srdci lodě.
Po několika minutách se vykulil z průlezu ve strojovně. S uspokojením shledal, že je zde sám. Uprostřed dvoupatrové místnosti se nacházelo warp jádro – energetický zdroj lodi, komora, v níž se antihmota mísila s deuteriem. Byl to průsvitný válec asi pět metrů vysoký a tři čtvrtě metru v průměru. V nouzovém osvětlení Chekotay viděl svůj odraz na tmavě šedém obalu jádra. Přistoupil co nejblíže k ochrannému zábradlí a pomalu natáhl ruku, aby se dotkl toho nejcennějšího, co tato loď skýtala. Cítil, jak se mu vrací síla, jak mizí otupělost, která ho zachvátila po sestřelení. Potřásl hlavou a pak se rychle vydal k ovládacímu pultu. Prsty se mu rozlétly po klávesnici, zprvu sice trochu váhavě, ale brzy již bylo jasné, že nouzový zdroj pracuje, počítač je aktivní a že zážehová sekvence je spuštěna. Přenechal aktivaci palubnímu počítači, spustil ochranný kryt kolem jádra a pak uzavřel celou strojovnu. Vklouzl do dalšího průlezu, odhodlán získat zpět svou loď.
Saurdaukarský levenbrech, mající za úkol zničit to, co imperátorova mluvčí pravdy označila za „nový iksanský stroj“ i s jeho obsluhou, si nevšiml malé zčernalé hromádky harkonnenského popela před dveřmi do výtahu. Postupně se všech jeho padesát mužů přesunulo do hangáru, kde se tváří v tvář střetli s harkonnenskými. Ti okamžitě kapitulovali a byli eskortováni do Kartágské pevnosti k pozdějšímu výslechu. Saurdaukaři se rozestavili kolem lodě. Jejich velitel si ji pozorně prohlížel, ale pak vydal ten rozkaz.
„Zničte tu věc!“ Paprsky laserpalů se zařízly do vnější vrstvy.
„Jak jste ubozí ve svých soukromých vesmírech, vybudovaných na lži a ignoranci! Tvrdíte o sobě, že jste vůdci, a přitom necháváte Vesmír plynout kolem sebe bez povšimnutí. Toto vám slibuji: Zbořím vaše uzavřené světy a znovu vás naučím žít!“
Leto II. Atreides
Velitel benegesseritského kontingentu nevěřícně zíral své muže masakrované dlouhými dávkami ze dveří ošetřovny. Pak se vrhl do boje. Jeden z jeho mužů se chopil laserpalu, ale nestihl vystřelit, neboť jej do čela zasáhla vržená dýka. Pak do místnosti vtrhl Nadžir Thar se svými muži. Rozhořel se boj muže proti muži, laserpaly a automaty již nebyly k ničemu. Dýka, meč, boxer zabíjeli bez přestání. Zableskly se Holtzmanovy štíty, zasvištěly vrhače šipek. Uprostřed vřavy proti sobě stanuli dva protivníci: benegesseritská sestra a iksanský assassin. Sylvie stála na jednom stole a prudkými kopy zabíjela, když se k ní přitočil Nadžir a švihl po ní mečem. Sylvie se vyhnula a provedla protiúder. Velmi ji překvapilo, když jej protivník vykryl, ale teď nebyl na překvapení čas. Další výkop zasáhl ruku držící meč. Nyní se benegesseriťanka na Nadžira vrhla a snažila se mu rozdrtit hrdlo, ale on ji odvrhl a tasil druhou dýku. Uder malíkovou hranou mu zlomil ruku, i přesto však stihl vrazit benegesseritce koleno pod žebra. Pak se ale Sylvie vznesla do vzduchu a přesným kopem zasáhla spánek. Bezduché tělo Nadžira Thara kleslo na šedou podlahu.
Benegesseriťanka se rychle zorientovala v situaci. Její bojovníci podléhali iksanským a ani bleskurychlé zabití několika assassinových mužů již nemohlo situaci zvrátit. Ztráty na obou stranách byly hrozné. Sylvie se prosmekla kolem posledního hloučku bojujících a popadla laserpal. Pak bitka skončila. Čtyři iksansští se nakláněli nad tělem umírajícího druha, pak si však všimli Sylvie. Jeden chtěl vystřelit ze samopalu, ale byl hbitě rozřezán paprskem. Zbylí tři hledali únikovou cestu. Sylvie jim jednu nabídla.
„Jste nájemní vrahové, že?! Uděláte cokoliv pro pár solárů…moji muži ještě nedostali výplatu, a teď jsou mrtví. Mohli by jste ji obdržet vy tři. Výplatu všech mých mužů. No?“
„Má paní…“
„Požehnej Tvůrci a jeho vodě. Požehnej Jemu, přicházejícímu a odcházejícímu. Jeho cesty nechť očistí svět. Nechť On zachovává svět pro svůj lid.“
Fremenská motlitba
Fremeni vnikli do úzkých katakomb jako uragán. V mžiku odrovnali hlídky a probili se ke kobkám. Zde nebyli problémem stráže, nýbrž ztráta orientace. Fremeni, zvyklí na širou poušť a chodbičky síče, se ztratili v chodbách harkonnenské pevnosti, navržená právě pro co největší zmatení protivníka. Po chvíli však přece jen nalezli to, co hledali: cely. Plastické kompakty ukořistěné z atridské zbrojnice vytrhly plastocelové dveře ze stěny. V jedné cele se nacházel také Crannerův bratr Sor´ak. Přesněji řečeno pouze to, co z něj zbylo.
Ač se to zdálo neuvěřitelné, Sor´ak dosud žil. Upřel své prázdné oční důlky ke dveřím. Když do zbytků jeho nosní chrupavky pronikl důvěrně známý pach fremenů, pozvedl se na pahýlech rukou a trhaně začal odpovídat na otázky. Rozhovor netrval dlouho. Jakmile zajatec vyřkl poslední slovo o Jacurutu, zemřel. Cranner se krátce pomodlil a pak na jeho tělo hodil zápalnou bombu. Pak se otočil a následován svými muži a osvobozenými fremeny vyběhl ven z pevnosti. Díky zanechaným značkám našel zpáteční cestu snadno, když však vyběhl před pevnost, narazil na vážnou překážku – divizi harkonnenských doplněnou o pár saurdaukarů.
„Může-li se něco pokazit, určitě se to pokazí.“
Mentatské pravidlo
Maxitrajler typu III letící na zvláštní trase z Beta Leonis zaparkoval nad Kaitinem. Zanedlouho z něj vyletěla malá fregata doprovázena vojenskou lodí. Obě lodě dosedly měkce na kosmodrom. Vystoupil jediný cestující, který zamířil k jedné z nejhlídanější budově na Kaitinu. Výtah ho zanesl třicet podlaží hluboko do relativně malé místnůstky. Byla stroze zařízena. Asi v jedné šestině ji protínalo plasklo, za nímž se v oranžovém melanžovém plynu pohyboval jeden z nejlepších navigátorů Vesmírného cechu. Richesský neurolink propojený přímo na hlasový sintetizátor vypadal jako pupeční šňůra. Návštěvník se postavil tak, aby jej navigátor viděl. Po chvíli se ozval malý reproduktor.
„Přiššel jsssii.“ Tichý mechanický hlas zněl strašlivě.
„Nějaké nové zprávy?“
„Nexusss…rozplynul sssee.“
„Tak?“
„Vidím…zasss o koussek dále...ee…“
„A co vidíš?“
„Ta loďď. Přinesse nám problémmy. Mnoho p r o b l é m ů .“
„Jakých?“ Navigátor neodpověděl. Jeden z vůdců Gildy si byl jistý, že kdyby mohl, usmíval by se. Vzápětí se ale opravil. Navigátoři nemají emoce. Copak by někdo, kdo mění vesmír, mohl mít potěšení z takovéto situace?
„To n e v í m…m“
„Říkal jsi…“
„Vníma-t a ssděli-t je rozzsdí-l, víšš?“
„Takže vnímáš budoucnost, vidíš dál, než kdokoliv z nás ostatních, ale nemůžeš to vyjádřit?“
„Sss“ ozvalo se pouze z reproduktoru a pak se návštěvníkovi náhle zatočila hlava. K zemi se spíš zřítil, než usedl. A pak..uviděl…
„Dost!“ Pocit úzkosti pominul.
„Užžž víššš.“
„Asi…já…“
„Ani můj-j tří-hemisssférový-ý mozzek s l o g i c k ý m i lalo-ky pětti nássobně zzvět-šennými to necháppe.“ Návštěvník se sbíral země.
„To nelze vysvětlit čtyřrozměrným prostorem, D´murre.
„Ne-e.“
„Tak jak? Tvá vidění jsou jiná, než u ostatních. Kolik melanže…“
„Kořen-ní…já už nepotřebuj-ji kořenní…“
„To ten neurolink! Richesané ti museli něco provést.“
„Ne-uděla-li to ssschválně. Al-le nyní jsssem víc-c než dřívve.“
„A přesto nedokážeš vysvětlit svá vidění. Nebo právě proto?“ Náhle sebou prudce ucukl, neboť z melanžové mlhy se vynořilo beztvaré tělo navigátora a rozpláclo se o plasklo.
„Nnejde o tu loď! A ččtvrtý rozzměr…Iksssané…“
„Co udělali Iksané?“
„Transssdimenzionáln-í průlomm bortí nášš…vessmír…“
„Cože?“ Pak se zamyslel a použil své vlastní předzvěstné schopnosti. D´murr ho vyrušil.
„Ne-ejde o tu loď. To Arrakiss…zásah vyššíh-o řáddu.“
„Víš, o čem to mluvíš!“ vykřikl zděšeně.
„Vvíc, nežž kdo jin-ný,“ řekl D´murr.
„Nemůže-li se něco pokazit, stejně se to pokazí.“
Mentatské pravidlo
Na orbitě desáté planety systému Delta Pavonis bylo živo. Na třicet bitevních lodí se zformovalo na odvrácené straně měsíce. Když se však odmaskovala loď spojenců, hravě zastínila i ty nejodvážnější představy. Její tvary vyjadřovaly smrt v jazyku známém každému. Baculaté lodě Iksanů vedle toho vypadaly jako neškodné bárky. Achneb Šau´Ri stál na vyhlídkové palubě a zamyšleně sledoval zelený svit warp gondoly. Loď se pomalu pohnula tak, aby viděl na Bránu. Ta se náhle zaleskla, osvítila okolní lodě a pak z ní vyletěl Válečný pták D´deridex. Ohromná loď zamířila k menšímu křižníku a zaujala pozici po jeho boku. Achneb nevěřícně zíral na zelený koráb, jehož pouhý „zobák“ na přídi byl velký jako iksanský bitevník. Pak se zablesklo znovu a vyletěl další D´deridex.
„Jsou nádherné, že?“ ozvalo se za Achnebem.
„Jsou tak obrovské. Větší než maxitrajler.“
„A přece to nejsou největší lodě.“
„Jejich výroba musela být drahá.“
„Každá z těchto lodí se zaplatila již několikrát.“
„Nepochybně.“ Již několikrát…jsou to válečné lodě, splaceny musely být válkami. A těch válek musel být mnoho! Poprvé za celou dobu spojenectví ucítil Achneb pochybnosti.
„To vaše Hvězdné impérium musí být velmi silné.“
„To je. A bude ještě silnější.“ Nyní již Achneb tušil, že se dostal na šikmou plochu, že míří k pasti. A že není úniku.
„Kapitáne, ztrácíme energii rychleji, než Ferengové čestné úmysly!“
Chekotay, Jak inteligentně a neotřele oznámit kolosální průser, kapitola II.
Jeffrisův průlez vzbuzuje ve svých návštěvnicích vskutku klaustrofóbní pocity, umocněné faktem, že na mnoha místech pouze dvojitý plášť dělil průlez od tajemných dálav vesmíru. Humanoid se tímto prostorem mohl pohybovat pouze po kolenou. Chekotay se řítil vpřed stylem tryskového mimina, a tak ani není divu, že nestihl zabrzdit, když se před ním zčistajasna objevila čísi hlava. Oba úderníci se svalili na zem, ten cizí se však zvedl rychleji.
„Aúúú, do prrr……ůsmyku!“ syčel Chekotay a tahal phaser.
„Komandére!?!“
„Děkuji, nechci, dám si raději koláč.“
„Chekotayi!“ vykřikla ona osoba a vrhla se na komandéra se zjevným úmyslem uškrtit ho.
„Caitlin? Co ty tady?“ Ne, nechtěla ho zaškrtit, nýbrž obejmout.
„Já? Spíše co ty tady!“ Konečně se jim podařilo obejmout se, aniž by jim přibyly další boule. Chekotay svou důstojnici radostně zmáčkl. Se svou lodí a inženýrkou půjdu třeba do pekla! Chtělo se mu zůstat v příjemném obětí trochu déle, ale Caitlin se odtáhla.
„Všechno si povíme potom.“
„Jasně, teď musíme…“
„…na můstek.“
„Ne, do zbrojnice.“
„Na to se vykašli.“
„Hemží se to tady různými…“
„Venku jich je ještě víc. Musíme to vyšroubovat na orbitu.“
„V plášti je díra jako kráva!“
„Nemám čas vysvětlovat, prostě musím během čtvrthodiny tuhle kocábku nastartovat!“
„O.K. Jdu do strojovny…“
„Jádro se aktivuje. Potřebuju, abys přemostila plasmová vedení.“
„Dobře, tak jdu tam.“
„Vem si tohle,“ řekl Chekotay podávaje jí phaserovou pušku. „Já už si něco najdu.“
„Dej mi phaser. O kousek níž mám pokoj, tam se vyzbrojím lépe.“
„Tady máš dva a tricoder. Běž.“ Caitlin se hbitě protáhla kolem. „Jo a sežeň si nějaké lepší šatstvo než tohle. Vzbuzuje to ve mně rozptylující myšlenky.“ Už slyšel pouze její smích. Byl rád, že ji zase potkal, ale současně měl pocit, že něco není v pořádku.
Vykopl poklop a zaslechl, jak mizí v hlubinách turbovýtahové šachty. Opatrně se vytáhl ven a zachytil se drobných příček žebříku. Nouzová hydraulika je okamžitě vyklopila více. Nyní již mohl šplhat bezpečněji. Na můstek vedly jen tři cesty: Dva turbovýtahy a tajná přechodová komora pro EVA. Turbovýtahy nyní nejezdily kvůli nedostatku energie, takže musel šplhat. Asi na úrovni paluby tři umístil pod jednu příčku detektor a o kousek výše termální detonátor. Po chvíli šplhání dorazil před dveře můstku a nouzovou hydraulikou je otevřel. A potom již konečně stál na můstku své lodi. Měl tvar oválu a směrem dopředu se svažoval. Na levé straně bylo operační stanoviště, pod ním komunikace. Vepředu byla dvě pilotní křesla. Napravo zase taktické stanoviště a koordinace. Zadní část mezi turbovýtahy vyplnilo stanoviště vědecké a zády k centrální obrazovce inženýrské kontrolní panely. A mezi tím vším tři křesla: poradce, první důstojník a velitel lodě. Chekotay se chvíli kochal, pak však přistoupil k panelům. Čeká ho ještě mnoho práce.
„Život je tvrdy.“
A není?
Caitlin vylezla na chodbu na osmé palubě plně vyzbrojena a vystrojena. Bojová uniforma Flotily, phasery, dýka, kufřík s nářadím a to celé doplněné bat´lethem, to jí dodalo náladu. Vrhla se do oprav. Většinu věcí zvládli opravárenští roboti. Uprostřed oprav ji ale vyrušily kroky. Chtěla se někam schovat, ale už bylo pozdě. Byla obklíčena třemi muži a ženou třímající dva laserpaly.
„Ale, nějak se nám vyparádila. Zbraně dolů!“ zavelela Sylvie. Caitlin opatrně vzala phaser a položila ho na zem. Když pak vytahovala druhý, kopla do toho ležícího a zapnula jej. Paprsek prořízl ztemnělou chodbu a útočníky na chvíli oslepil. Pak vyletěl druhý proud energie a dezintegroval jednoho assassina. Zbylí začali pálit ze samopalů. Caitlin se bleskurychle skryla za roh, pak se vyklonila a řídíce se údaji tricoderu znovu vypálila. A zasáhla. Poslední chlápek se dal na útěk, Caitlin za ním. Oběma jim vyšly vstříct dvě ohnivé čáry proudící z laserpalů Sylvie Raedes. Jeden z nich zapálil útočníka a dal Caitlin čas odskočit. Nyní se rozběhla, odrazila se od hořícího muže a v letu se otočila a sekla bat´lethem. Rána odsekla hlaveň jednomu laserpalu, kterým se Sylvie kryla. Z druhého vystřelila, ale laser pouze nařízl konec klingonské bojové čepele. Caitlin se prudce ohnala rozhodnuta useknout své protivnici hlavu. Ta použila zbývající laserpal jako kryt a sama přešla do útoku. Neměla čas uvolnit svaly, přesto však zaútočila nebýval prudce a hlavou vrazila Caitlin do podbřišku. Ta se však opřela o její záda a přenesla se za ni. Sylvie pokračovala do kotoulu. Štvalo ji, že nebyla dost rychlá a tak se uvolnila a připravila si gom džabbar. Potom prudce vyrazila. Caitlin přesně podle jejího očekávání sekla čepelí, ale benegesseriťanka v poslední chvíli uhnula a její ruka, na které se třpytila dlouhá smrtící jehla vyrazila vstříct Caitlininým slabinám.
Vzduch se zablýskal, jehla narazila na průhlednou překážku a síla nárazu odhodila Sylvii zpět. Současně s tím se rozblikala světla na chodbě. Když Raedes dopadla na podlahu, zahlédla ještě vítězoslavný úsměv na tváři své protivnice. A pak se ozval hlas. Sylvie ho již slyšela, tenkrát na nahrávce z jednání mezi Iksem a velitelem této lodě.
„Tady komandér Chekotay, velitel hvězdné lodě Federace USS Zfetovaný mustang. Připoutejte se a nekuřte, pojedeme na výlet. A z obavy o vaši bezpečnost jsem zvedl silová pole. Volné jsou pouze trasy do baru na palubě čtyři.“ Caitlin se usmála. Cesty do baru, to znamená, že silová pole můžu vypínat přes obvody replikátorů. Chytré.“ Pak se otočila a odběhla. Sylvie se na ni dívala a konečně pochopila, že selhala. Zamyšlena si pozdě všimla tichounkých kroků za sebou. Chtěla se otočit, ale pak ucítila na svém krku čísi dech a drobné píchnutí v krku. Cítila, jak ji ochabují svaly působením jedu. Nebyla dobrou benegesseriťankou a zřejmě by neprošla zkouškou na Ctihodnou matku a proto neměla proti metakyanidu nejmenší šanci. S vypětím vůle se otočila, chtěla vědět, kdo ji to zabil. Již téměř ztratila zrak, ale stále ještě otáčela ztuhlým krkem. Podlamovaly se ji kolena, když uviděla nehybný obličej lady Margot Fenringové. Pak zemřela.
Její vražedkyně stála nad tělem. Zabila jsem. Nesmím v tom najít zalíbení. Zabila jsem ji, protože byla pouhým malým kolečkem v obrovském soukolí plánů Sesterstva. Byla špatnou sestrou a nedala se zachránit. A v současné situaci bylo zabití jedinou přijatelnou možností. Proto jsem odstranila člověka a připravila lidstvo o část jeho potenciálu. Ukryla Gom Džabbár, otočila se a odešla.
DALŠÍ ČÁST se nese více ve stylu Star Treku, přestože se stále odehrává v Imperiálním vesmíru Duny. Také jsem vypustil citáty na začátku každého odstavce, protože už mi fuckt došla fantazie.
Jakmile uzavřel silová pole, hangár a všechny vstupy, přešel Chekotay k systémům monitorujícím spotřebu energie. Koutkem oka zaregistroval, jak se jedna známka života na palubě pohybuje. To je Caitlin. Pochopila můj vzkaz. Znovu se vrátil k práci a zanedlouho již mohutnými svazky supravodičů procházela strašlivá energie.
„Impulsní pohon zapojen,“ ozval se počítač a na příslušném grafu vyskočilo několik procent nahoru. V tom se ozval komunikátor.
„Chekotayi, slyšíš mě?!“
„Chekotay slyší.“
„Jsme obklíčeni v paláci. Dokážeš nás odsud dostat?“
„Dej mi patnáct minut, pak jsem tam.“
„Tak dlouho se snad udržíme.“
„Chekotay konec.“
Když se na ošetřovně střetly síly Bene Gesseritu a Iksu, využil Skill Hoggan situace a vzal roha. Bezcílně běhal po chodbách a snažil se najít svou lásku. Zanedlouho však narazil na další překážku: Saurdaukaři, jejichž laserpaly nedokázaly proniknout pláštěm, vběhli do lodi s úmyslem zničit ji zevnitř. A zde je uvěznil Chekotay, když uzavřel přepážky a vztyčil silová pole. Skill vběhl jedné takové skupince přímo do cesty, až v poslední chvíli uhnul paprsku laserpalu. Čtyři saurdaukaři se rozběhli za ním. Mentat utíkal chodbou, pak však narazil do silového pole. Byl v pasti. Imperátorovi vojáci ho dohnali, a když uviděli, že nemá zbraň, tasili své dýky a šli ho zabít. Ale za nimi šla ještě jedna postava, a ta se na scéně objevila právě včas na to, aby mohla odstřelit dva saurdaukary. Zbylí dva se otočili a pozvedli své zbraně, ale zezadu na ně skočil Hoggan a jednoho strhl na zem. Ten druhý vzápětí obdržel nehezký dáreček v podobě zásobníku ze samopalu. Pak přišel střelec blíže a jednou ranou zastřelil zbývajícího vojáka. Skill se postavil a tázavě se zadíval na muže v černém plášti.
„Kdo jste?“
„To samé bych se mohl zeptat já vás.“
„Já jsem Skill Hoggan, mentat.“ Mužovy rysy ztvrdly.
„Benegesseritský?“
„Dříve. Nyní mě chce Sesterstvo vidět mrtvého.“
„Tak to jsme dva. Já jsem Nadžir. Nevíte, jak se z téhle lodi dostat?“
„Nevím. Já tady chci spíše zůstat,“ odvětil mentat. Jo, to já taky, pomyslel si assassin.
Pípnutí komunikátoru vyrušilo Caitlin uprostřed práce.
„Jo?“
„Tady můstek. Cait, potřebuju pohon a transportér do deseti minut, zvládneš to?“
„Impuls už máš. Na transportér se můžu mrknout hned, jak tam dorazím. Kterou místnost chceš?“
„To je jedno. A buď opatrná, po chodbách se potloukají různý individua.“
„Jo. Já vím,“ špitla inženýrka a vyběhla ze strojovny.
Prolezla několika průlezy a pak utíkala chodbou. Dveře do transportní místnosti 1 byly zaseklé, musela je odstřelit pyropatronou a pak roztáhnout ručně. Protože bylo plasmové vedení do této sekce lodi porušené, musela převést energii z osvětlení a podpory života. Místnost ztmavla a byla bez umělé gravitace, ale loď byla stále ještě v poli Duny, takže žádný problém. Zanedlouho již mohla komandérovi nahlásit zprovozněný transportér. Vyšla tedy zpět do strojovny, když uslyšela z vedlejší chodby střelbu. Vběhla tam a uviděla, jak z jedné kajuty tryská plamen samopalu a odpovídají mu paprsky laserpalů. Saurdaukaři byli v přesile. Z místnosti vyběhla postava a skočila do dalších dveří. To je Skill!! Caitlin vběhla do přestřelky pálíce obouručně z phaserů. Skill a ještě jeden muž ji podpořili dávkami ze samopalů a pak se všichni tři stáhli za silové pole. Skill a Caitlin si padli do náruče a Nadžir si náhle připadal přebytečný a zase ho rozbolela hlava, ale pak Skill svého společníka představil a všichni zamířili do strojovny.
Chekotay na můstku své lodi – noční můra nejednoho admirála Flotily. Právě nyní seděl komandér na stanovišti pilota a pomalu přidával energii do motorů. Loď se zvedla, až narazila na strop hangáru. Prorazila ho jako papír a pomalu stoupala nad překvapené obyvatele letiště. Pak, ve výšce asi sto dvaceti metrů, se pomalu otočila a zamířila k centru města.
„Komandére, základní opravy už mám udělaný. Za chvíli budu na můstku.“
„Počkej, inženýrko, potřebuju tě teď v transportní místnosti.“
„Jasně.“
Soustava Delta Pavonis byla plná lodí. Od Caladanu až k Iksu se táhla řada Ikasanských bitevníků. A vedle nich – šest mohutných zelených Válečných ptáků. V čele flotily stál křižník třídy Vor´cha. Na jeho palubě velitelé spojenecké flotily probírali plán útoku. Byl prostý: Třicet bitevních lodí zaútočí na Kaitin, přemůžou Imperátorovy strážní lodě a pak už nebude mít padišáh na výběr. Trůn Zlatého lva připadne Achnebu Šau´Ri, a ten na své spojence nezapomene. Útok bude překvapivý. Místo toho, aby útočníci prosili Gildu o povelení letět, jednoduše své lodě přenesou pod křídly spojenců. Warbirdy vypadají skutečně jako dravý pták – výstražný zobák na přídi, ocas na zádi, a mezi tím horní a dolní zaoblené delta křídlo. A mezi tato křídla se vejde pět bojových lodí iksanů. Warbirdy pak přeletí vesmír pomocí warpu, na Kaitinské orbitě vypustí své pasažéry a budou je krýt. Iksanský vůdce stál na můstku křižníku a sledoval naloďování svých plavidel. Jedná po druhé jeho lodě prolétaly do prostoru mezi křídly D´Deridexů, kde je zachytily silné vlečné paprsky a silová pole. Během hodiny byl proces u konce.
„Bohové pod námi,“ šeptal Achneb. A pak, když si dodal odvahu, silnějším hlasem: „Takže – bohové budiž nám nakloněni – vpřed!“
O minutu později byla soustava Delta Pavonis zcela prázdná.
Bývalý naíb Cranner ležel na kachličkách paláce a z pahýlu ustřelené nohy stoupal dým. Právě před chvíli dovnitř vběhlo pár harkonnenských a ještě než zemřeli, stihli laserpaly napáchat dost škody. Snad polovina jeho mužů již byla mrtvá. Cranner k sobě pohybem ruky přivolal svého pobočníka.
„Ta zpráva je důležitější, než naše životy. Všichni jsme slyšeli pravdu o Jacurutu, takže aspoň jeden z nás se s ní musí probít ven. Jestli Chekotay nepřijde…“
V tom se rozrazily dveře a v nich stálo několik vojáku. Okamžitě je zasypal proud střel, a pak se rozhořel boj muže proti muži. Cranner v zápalu boje málem přeslech pípnutí komunikátoru.
„Cranner!“
„Tady Chekotay. Vy tam něco slavíte?“
„Pomož nám!!“
„Jasná páka, tygře. Jenže napřed se musíte všichni shluknout na jedno místo. Úplně všichni.“
„To bude problém. My se tady totiž zrovna nemůžeme uvolnit.“
„Chápu. Trochu vás podpořím.“
V následující chvíli měli fremeni dojem, že na ně spadne celý palác. Zfetovaný mustang proletěl těsně nad ním rychlostí o poznání větší, než zvuk. Všichni uvnitř ztuhli hrůzou, ale fremeni se brzo vzpamatovali a zatlačili své protivníky pryč. Pak se seběhli kolem svého vůdce.
„A co teď?!“
„Moment, přepojím vás.“ Pak se ozval ženský hlas.
„Mám vás zaměřené. V jakém poloměru od vysílače se nacházíte?“
„Asi pět metrů.“
„Mám vás. Čekejte.“
Do místnosti vběhlo několik saurdaukarů. Všichni naráz vypálili na fremeny, ale paprsky již protly prázdný vzduch.
„Zvedá se vítr.“
„To je heinalí – srážeč lidí. Pomůže našim bratřím uniknout.“
Dva fremeni stáli na vysoké duně na okraji Kartága a sledovali město. Když je zasáhla vlna písku zvednutého větrem, jeden z nich si lépe upevnil masku filtršatů. Ten straší však přímo vychutnával kontakt s rodným pískem. Když závan větru utichl, oba překvapením ztuhli. Nad městem se vznášela loď, která tam ještě před chvílí nebyla. Vzápětí k oběma dolehl hromový rachot sonického třesku. A pak se náhle na písku před nimi materializovala parta dezorientovaných fremenů.
„U veliké matky!“ vydechl překvapený Cranner.
„No to mě podrž!“ přizvukoval mu Stilgar. Paul Muad´Dib uložil tuto podivnou skutečnost do paměti k pozdější analýze a nevšímaje si lodi stoupající ke hvězdám, vytáhl tlouk a šel přivolat červa.
Chekotay se rozloučil s Crannerem a pomalu začal stoupat. Pronásledovaly jej dvě nebo tři toptéry, ale unikl jim do výše. Ve stratosféře se ještě přidal malý člunek Gildy, ale ani ten nestíhal. Zanedlouho byla loď na orbitě. Na můstek se dostavila inženýrka zavěšena do mentata a provázena assassinem. Místo pozdravu hodila Chekotayovi deaktivovanou nálož zpod žebříku.
„Tak, komandére, trochu jsem si pohrála s transportérem a vyházela z lodě pár podivných existencí a taky něco časovaných náloží.“
„To vidím. A pár podivných existencí sis vzala do sbírky?“
„Veliteli, tohle je mentat Skill Hoggan. Pomohl mi utéct ze zajetí a tak trochu…jsme se sblížili, no.“
„A-ha,“ řekl jen překvapený komandér. „A ten druhý?“
„Dovolte, abych se představil,“ začal Nadžir a v hlase se mu objevil nenápadný přízvuk. „Vlastně se jmenuji Richard Moreau a jsem renegátský princ rodu Alvari. V současné době jsem na útěku před Iksany a Corriny a byl bych vám vděčen, kdybyste mě vysadil na nějaké neutrální planetě.“
„Jak moc vděčen?“ zeptal se Chekotay a chtivě se předklonil.
„Noo, já nemám nic víc, než co vidíte,“ řekl nerozhodně Nadžir a rozhodil rukama.
„To bude stačit.“
„Cože?“
„On chce hlavně vědomosti,“ ozvala se Caitlin.
„Aha, těch mám dost, i z nejvyšších kruhů.“
„Jaké máte číslo bot?“
„Čtyřicítky, proč?“
„Fajn, jsme domluveni!“ vykřikl Chekotay a potěšen, že napálil tímhle starým vtipem dalšího, se otočil k pilotnímu pultu.
„Tak, vy dva se postavte někam, kde nebudete zavázet, ty, Caitlin, si stoupni k taktickému a pošli mi něco do warpu, jedeme domů!!!“ Inženýrka si stoupla ke konzoli a začala zaučovat Skilla.
