Kynes - 1. poviedka

Pokud určitá skupina lidí najde odvahu přetvořit náboženství jiné skupiny, měli by se mít na pozoru před následky svých činů.

Archivy Bene Gesseritu

NÁDHERNÝ ÚSVIT SLUNCE osvětlil mnoho budov a kamenných nádvoří Školy matek na Wallachu IX., jedné z hlavních vyučovacích planet duchovní školy Bene Gesserit. Ctihodná matka Chusuková se prodírala davem Sester směrem k jedné z administrativních budov, ve které byla oficiální kancelář Matky Představené. Chusukové přinesla akolytka vzkaz, aby neprodleně přišla do kanceláře vládkyně Sesterstva, aniž se zpráva zmiňovala o předmětu schůzky.

Chusuková měla štíhlou postavu, krátké hnědě vlasy (nyní zakryté černou abou) a oválný obličej. Její tělo bylo posíleno z každodenních cvičení. Snažila se v davu spěchat.

Co mi může chtít? Vyšle mě na nějakou misii?

I přes ranní dávku melanže, která ji uklidnila, cítila velkou zvědavost. Zvědavosti se musí vyvarovat každá Sestra, neboť zvědavost zabíjela v minulosti mnoho lidí. To ji říkali její učitelky ještě před „její“ melanžovou agonií. Když si na tato slova vzpomněla, zklidnila svůj tep a zpomalila chůzi, aby nebyla v davu nápadná.

Vysoká administrativní budova, kterou si vybrala za sídlo Matka Představená byla postavena z šedivého kamene a nebyla nijak zvlášť krásná. Opravdová krása je v nás, neboť my máme Zděděné vzpomínky, které obsahují spoustu krásných věcí. Zase slova její učitelky! Chusuková zbytek cesty k budově přemýšlela o politice:

Psal se rok 8140 P.G. Impériu 40 let vládl Pádišáh Imperátor Shaddam Corrino III. Federální svaz Landsraadu, sněm velkorodů, stále kontroloval jeho rozhodnutí. Chusuková věděla, že to křehké příměří udržuje Velká Konvence, smlouva s prvními zákony Impéria vytvořená po Služebnickém Džihádu. Imperátor a jeho „přátelé“ drželi 62.8 % Combine Honnete Ober Mercantiles, společnosti organizující meziplanetární obchod. Ale podle nejlepších Sester-analytiček se měl postupem času podíl „imperátorské družiny“ zmenšovat. Kosmická Gilda, společnost na vesmírné lety držela více než 8000 let monopol na tento druh dopravy. Používala Navigátory, zmutované lidské bytosti, jejichž těla byla prosycena melanží, aby dokázali zakřivit prostor a tak zkrátit obrovské vzdálenosti. MELANŽ – „koření všeho koření“ - látka schopná nejen prodloužit život, ale i látka dávající netušené psychické schopnosti Benegesseritským Sestrám, které prošly melanžovou agónií. Jeji nejužitečnější schopností bylo Předávání Zděděných vzpomínek, té obrovské řady mrtvých Sester. Každá Ctihodná matka se také připojí ke Zděděným vzpomínkám. Jednou…

Chusuková dorazila k širokým hnědým dveřím hlavní budovy. Když chtěla použit pneumatickou transportní dráhu, aby ji vyvezla do nejvyššího patra, přistoupila k ní akolytka a informovala ji, že Matka Představená na ni čeká v nejspodnějším patře budovy. Až dole pod zemí? To bude něco důležitého. Pomyslela si Chusuková, když vstupovala do transportní dráhy, která ji vezla dolů.

V NEJSPODNĚJŠÍM PATŘE stála Matka Představená Porfová u stolu z mahagonu. Jeden ze staré Terry. A přeci není starší než samo Sesterstvo. Stála v místnosti se zelenými stěnami a hnědou podlahou. V rozích místnost osvětlovali luminy. Její šlachovitá postava byla zahalena do černé aby, kterou ve Škole matek nosil skoro každý. Vrásčitý obličej mnoho napovídal o jejím věku. Už brzy se k vám přidám, mé Sestry.

Zděděné vzpomínky se jí ozvaly v hlavě. Ještě pár let vydržíš.

„Opravdu si myslíš, že se Chusuková na ten úkol hodí nejlépe?“ zeptala se Syarová, správkyně Archivů. Přišla před deseti minutami a neustále měla pochybnosti.

Matka Představená odpověděla: „Má bezvýhradnou oddanost k Sesterstvu a v projektu Missionara Protectiva působí již deset let. Je jí třicet let a tak ji snad nebudou považovat za zbytečnou přítěž. Nebo bys tam raději jela sama?

Syarová něco zabručela. Ozvalo se zaklepání a na vyzvání Porfové vstoupila Ctihodná matka Chusuková.

Syarová k ní přistoupila a spustila: „Ctihodná matka Chusuková, působící v projektu Missionara Protectiva. Podílela ses na vytvoření ideálního náboženství pro domorodce žijící v mlžných lesích Ekazu. Je to pravda?“

Chusuková rychle odpověděla: „Ano je to pravda. To náboženství. kde „čarovná žena“ plní úlohu anděla je jeden z našich největších úspěchů. Pokud to přijmou…

Matka Představená zvedla ruku, aby ji zastavila a řekla: „Teď budeš pracovat na jiné věci.“

Konečně mi řeknou oč jde. Náboženství rybářů na Caladanu?

Syarová vložila do otvoru ve zdi riduliánský krystal. Uprostřed místnosti se objevil hologram planety, který měl asi metr v průměru. Arrakis – jediné naleziště melanže. Z reproduktorů ve zdi se ozval hlas:

„Záznam Archivu Bene Gesseritu A11X2378545. Toto je planeta Arrakis, známa také jako Duna. Na Arrakis se nachází jediný zdroj drahocenného koření, jehož účinky zná každá Sestra. Nás ale zajímají i původní obyvatelé této pouštní planety, fremeni. Nevíme, jak se dokážou vyhnout nebezpečným obrovským písečným červům, ani jak dokáží přežít v tak hrozných podmínkách. Někdy v budoucnu by se fremeni mohli stát objektem Missionarie Protectivy. Na této planetě by mohla uvíznout některá Ctihodná matka, která by potřebovala pomoc mezi těmito kmeny…“

Zde Porfová záznam přerušila. Hologram se stále vznášel uprostřed místnosti. Chvíli počkala a pak se zeptala: „Víš proč jsme tě zavolali?“

„Chcete abych pomohla vytvořit nové náboženství pro fremeny,“ zněla odpověď.

Syarová se podívala na Chudákovou a řekla: „Oni už své náboženství mají. Věří v písečného červa, Šáj – hulůda. Nové náboženství lidi zotročuje, to věděli i misionáři na staré Teřře, ale nic si z toho nedělali, protože právě tento fakt přinášel jim a jejich náboženství zisk.“

„Náboženství fremenů je pro nás ideální. Uctívání písečných červů je kombinace úcty a strachu. Je to víra v přírodu. To se může Sestře v nesnázích hodit. Ale Sestra v nesnázích bude potřebovat ještě něco,“ řekla Porfová.

„To něco mám já dostat do jejich náboženství, že?“ poznamenala Chusuková.

„Ano. Chceme, abys do jejich víry přidala jednu drobnost,“ řekla Matka Představená.

„Jen já?“ zněla otázka Chusukové.

„Ano jen ty. Odcestuješ sama na Arrakis a nějak se dostaneš mezi fremeny.“ Což nebude vůbec lehké.

„Mohu se zeptat, jakou drobnost mám do té víry přidat?“ zněla další otázka.

„Jen takovou drobnou legendu. Tentokrát je hlavní postavou muž,“ zapojila se Syarová.

Porfová se naklonila k Chusukové a řekla: „Nyní mne poslouchej Sestro. Ani za ty tisíce let se nám nepodařilo proniknout do fremenské společnosti. Mnoho Sester, které se o to pokusili, buď zabili sami fremeni, nebo zemřeli na poušti. Možná zemřeš také. Můžeme ti dát jen neověřené informace. Nevíme, kolik jich je ani kde se na Arrakisu skrývají. Rod Mutelli, který už šedesát let vládne formou pololéna na Arrakisu je velmi tvrdě tyranizuje a možná se je snaží vyhladit. Nikdy se s nimi nepokoušel uzavřít žádné spojenectví. Ostatní se tváří jako by o nich nevěděli, ale oni existují. A myslíme si že oni jsou klíčem k mnoha tajemstvím Arrakis.“

„Další informace ti pošleme později, nesmíš o tom mluvit“ dodala Syarová. Když Chusuková odešla, podívala se Porfová na Syarovou.

„Jaké jí dáváš šance?“ zeptala se Porfová.

„Zemře hned při prvním kontaktu,“ odpověděla správkyně Archivů.

„Další pryč“ povzdechla si Matka Představená, „do týdne chci seznam dalších možností.“

„Kdy vybereme novou kandidátku?“ zeptala Syarová.

„Jako obvykle, za pět let,“ dodala Porfová. Pět let, co je to pro ženu se Zděděnou pamětí.­

Syarová se otočila a odešla z pracovny Matky Představené. Porfové se v hlavě znovu ozývaly hlasy Zděděných vzpomínek. Opravdu si myslíš že nemá žádnou šanci?

Pokud změníme ekosystém planety, změníme i obyvatelstvo této planety? Zná někdo na tuto otázku odpověď?

Pardot Kynes: Úvod k Arrakiské čítance

VÍTR UNÁŠEL písek po dunách. Temná noc padla na Arrakis, třetí planetu soustavy Canopus, planetu známou jako Duna. Skupina fremenů vyklouzla ze síče Tabr, jednoho ze starobylých úkrytů pouštního lidu. Jejich fremenská roucha povlávaly ve větru. Šli svým „maskovacím krokem“ který napodoboval drobné přesypávání písku tak, aby nepřilákali červa. Ve skupince šel i naib Kamros. Nastal den lidské oběti pro Šáj-hulůda, stařešinu pouště. Stejně jako každý rok byl obětován pouze nemocný člověk. Vybraný člověk nikdy neprotestoval, protože věděl, že tak může posloužit svému kmeni nejlépe.

Naib Kamros se při chůzi díval na hvězdy. Vše pro dobro kmene. Rod Mutelli tvrdě pronásledoval fremeny kvůli jejich loupežným přepadům na sklady koření. Tohle byla, je a bude fremenská zem. Žadní cizinci, zvláště ne Mutelliové, na ni nemají právo. Šáj-hulůde, skrze tuto oběť tě prosíme o Tvou ochranu našeho lidu...

Skupina fremenů došla k malé skále trčící v písku na vrcholu menší duny. Malá část skály byla opracována do podoby oltáře. K němu přistoupil muž v bílém rouchu, bez filtršatů. Voda, která z něj vyprchala jistě také odejde ko Šáj-hulůdovi. Muž poklekl před oltářem, ruce nechal volně viset a začal stále dokola drmolit: „Požehnej tvůrci a jeho vodě. Požehnej Jemu, odcházejícímu a přicházejícímu. Jeho cesty nechť očistí svět. Nechť On zachovává svět pro svůj lid.“

Naíb věděl, kdo dnes bude obětován. Statečný bojovník Keil, který onemocněl po jednom z mnoha nájezdů. Útočili na sklad koření a Kiel si nedával pozor. Stál přímo v cestě chemickým výbušninám, které fremeni házeli (a také vyráběli). Výbuchy Keilovi nijak neublížily, ale přiotrávil se z jejich výpárů. Do měsíce mu rozpraskala kůže na rukou a na lýtkách. Z ran mu vytékal hnis a tak je měl neustále ovázané, dokonce i dnes, při obětování. Stále kašlal a obličej měl nateklý. Keil sám požádal o oběť a bylo mu vyhověno. Naíb se na něj díval a vzpomínal na přepady, které spolu podnikli. On a Keil spolu vyrůstali jako přátelé od dětství a Kamros by za něj položil život. Ale dnes tě nemohu zachránit, starý příteli. Vybral sis sám. Dobro kmene je přednější. Šáj-hulůde, víš že s Kielem odejde i část mé duše?

Keil se díval na skálu před sebou. Vnímal písek pod koleny a cítil pot ze strachu z neznámého. Jeho fremenské smysly mu připomněli, jaké je to plýtvání vodou kmene. Uviděl vedle sebe pohyb v písku. Muad‘ Dib, myš klokanovitá, odhopkal do noci. Keil vzpomínal na loučení se svou ženou. Oblékla mu bílé roucho, vzala jeho obvázáné ruce a zadívala se mu do modromodrých očí.

„Nikdy na tebe nazapomenu.“ řekla mu nakonec a políbila ho.

Keil se došel naposledy podívat na svého dvouletého syna. Až to pochopíš, budeš na mne hrdý, synu. Jeho žena si vezme jiného muže, ale nikdy na něj nezapomene. I jeho syn si ho bude pamatovat. Teď jen musím počkat na smrt. Kdy mě obětují? Jako dlouho mě chce Kamros trápit?

Naíb povzdechl a vydal rozkaz vybranému muži. Ten přistoupil ke Keilovi, dal mu ruku na rameno, vytáhl mléčný krispel a podřízl Keilovi hrdlo. Ten ani nehlesl. Z tepny vystříkla krev a zalila opracovanou plochu skály. Ale většina krve dopadla do písku, jako dar pro Šáj-hulůda. Muži vzali bezvládné tělo a odnesli ho daleko do písku. Položili ho měkce na písek a vedle něj zasadili tlouk. Potom se obrátily k tělu zády a odcházeli k síči. Za chvíli zaslechli sílící sykot, který navždy přehlušil tlouk. Naíb šel dál, jako ostatní fremeni. Věděl, že každý kmen vykonával tyto oběti. Kmeny – tím, že jsme do nich rozdělěni, strádáme. Sice jsme Ichwán Badawijjín, bratrstvo fremenů, ale jako jeden národ bychom měli větší sílu. Cožpak se nikdy nenajde nikdo, kdo by nás sjednotil?

Kosmická Gilda nám nikdy neprozradila podstatnější informace o mozcích Navigátorů. Jak poznáme kam jejich předzvěstný smysl může v době nouze dosáhnout?

Matka Představená Porfová : Argumentace v Radě Proktorek

CTIHODNÁ MATKA Chusuková seděla v jednom z transportních člunků Gildy který ji vezl do maxitrajleru na oběžnou dráhu Wallachu IX. Asi před půlhodinou přiletěla toptérou z komplexu školy Matek na kosmodrom, kde na ni čekal tento člunek s několika cestujícími na palubě. Chusuková přemýšlela o cíli své cesty. Zpráva od Porfové měla dve důležité informace. Fremeni prý mluví šakobsou. Ten starý lovecký jazyk a na Arrakis? Další informace uváděla, že fremeni mají něco společného se Zensunnitskými poutníky, kteří byli po tisíciletí hnáni vesmírem z jedné planety na druhou. Dále ji jen zajímala zpáva znějící takto:

"Osa natáčení planety Arrakis svírá pravý úhel s poloměrem její oběžné dráhy. Sama planeta není koule, ale spíše něco jako vřeteno, dost široké kolem rovníku, zužující se k pólům. Vyvolává to dojem umělosti, jako by tato planeta byla kdysi dávno záměrně vytvořena."

Byla to zpráva třetí Imperiální komise. Ale ví Matka představená se svou obrovskou pamětí Zděděných vzpomínek něco víc o této zprávě? Ne, určitě ne. Pokud by něco věděla, řekla by mi to na té schůzce. Chusukovou hodně zneklidnila legenda, kterou měla mezi fremeny zasít. Je to tím jménem, Lisán al‘ Gharib, „Hlas z vnějšího světa“? Tu noc po schůzce s Matkou Představenou a správkyní Archivů se jí poprvé zdál sen, který se jí poté opakoval každou noc. Ve snu viděla muže, spíše ještě chlapce na kamenné terase, jak shlíží na davy pod sebou, které se shromáždily ve velké jeskyni. Dokonce i chlapcův obličej dokázala popsat: oválný tvar obličeje, silné lícní kosti, černé vlasy, orlí nos a zelené oči. Kolem chlapce se jakoby vznášelo slovo, které ji začínalo děsit: Lisán al’Gharib. Je to opravdu muž z legendy? Je to více než bláznivé proroctví vytvořené Sestrami? Nebo je to jen připomínka Zděděných vzpomínek? Ale Zděděné vzpomínky mlčely a nechtěly odpovědět. Chusuková se přestala zaobírat sny a přemýšlela raději o tom, jak se dostane k fremenům. Však ono se něco naskytne. Snad mi s tím pomohou benegesseritské špionky na Arrakis. Hlavně to musí vyjít!

V JESKYNNÍCH CHODBÁCH síče Rudého jícnu se procházela žena v černé abě. Její obličej vypadal díky vysušené pokožce a modromodrým očím jako maska. Vzpomínám si na dobu, kdy mé oči byly hnědé. Už je to dvacet let. Fremenská Ctihodná matka Ronesa se vydala na ranní procházku síčem. Fremeni ji ustupovali z cesty, protože cítili, že Ctihodná matka chce být v rozjímání sama. Ronesa kolem nich tiše procházela a lidé se na ní dívali s úctou a obdivem. Ale v některých očích zachytila i strach. Bojí se neznámého. Lidstvo se vždy bálo neznámého nebo neprozkoumaného jevu, o kterém nevědělo, zda mu přinese užitek nebo zkázu. V dávných dobách, ve Zlatém věku Země, se lidé báli ohně, elektřiny, vesmírných letů a mnoha dalších věcí. Ale tito fremeni se bojí mne, ženy, která přišla z jiné planety, stala se jejich Ctihodnou matkou a přijala jejich zvyky. Přemýšlela o Sesterstvu Bene Gesserit, které jí vychovalo a vyslalo v pouhých třiceti letech na Dunu, aby pronikla do společnosti pouštního lidu a dále informovala Bene Gesserit. Pronikla do ní ale nikdy neodeslala žádnou zprávu. Při Obřadu semene převzala od své předchůdkyně (divoké fremenské Ctihodné matky!) Zděděné vzpomínky. Fremenské Zděděné vzpomínky! V Bene Gesseritu nepodstoupila Melanžovou Agónii a Obřad semene ji málem zabil. Málem. Přežila jsem to! Proč jsem nikdy neodeslala žádnou zprávu? Proč jsem neuposlechla svých příkazů? Má loajalita nebyla příliš velká. Už když jste mne odebraly v pěti letech od rodiny, slíbila jsem si, že vám nikdy nebudu oddaná jako ostatní Sestry. Fremenské Ctihodné matky mě v tom utvrzují!
Ostatní Sestry, které přišly po ní se pod jejím vedením buď začlenily do fremenské společnosti a staly se z nich obyčejné ženy, nebo (pokud odmítly) „zmizely v poušti“. Šáj-hulůd je přijal do svého království. Kruci, čím dál víc uvažuji jako fremenka. Matka Představená a ostatní Sestry zalezlé ve Škole Matek na Wallachu IX. si myslí, že já i ostatní sme mrtvé.
Ctihodná matka došla do svého jeskynního pokoje. Zde na ni čekal fremenský posel.
Když vstoupila, uklonil se a řekl: „Dostali jsme zprávu ze síče Tabr. Připravují se na utracení červa a prosí tě o tvojí přítomnost na obřadu. Mám vyslat posla, se vzkazem, že přijedeš?“
Ronesa si představila dvoumetrového tvůrce obehnaného vodním kruhem. Chtějí, abych proměnila Vodu Života! Co na tom, už jsem to dělala mnohokrát. V Tabru s obřadem počkají na mne.
Ronesa se podívala na fremena a odpověděla: „Ano, vyšli ho. Odjedu za tři dny a v Tabru zůstanu asi čtyři měsíce.“ Fremen se uklonil a odešel. Sám se postará o nejlepší Jezdce písku pro Ctihodnou matku. Ronesa jezdila na palankýnu a každý z mužů považoval za obrovskou čest vézt ji při jejích cestách po Duně. Orgie a proměna Vody Života! Je třeba dělat „práci“ Ctihodné matky!

Když jsem přišla na Dunu, působila na mě poušť a všechno lidské utrpení na této planetě velmi depresivně. Často jsem byla na pokraji úplného psychického zhroucení. Ale jen do té doby, než jsem se přidala k fremenům a zjistila, že oni, i přes svůj těžký životní úděl, jsou na tomto strašném světě šťastní.

Ctihodná matka Ronesa: Soukromý Deník

MAXITRAJLER SE OBJEVIL na oběžné dráze planety Arrakis. Vyrojili se z něj obchodní lodě a člunky směřující na kosmodrom v Arrakénu. V jednom člunku seděla Ctihodná matka Chusuková, převlečená za obyčejnou obchodnici. Brzy se již setkám s Arrakis.

O DVĚ HODINY později Chusuková bloudila špinavými a zaprášenými ulicemi Arrakénu a hledala adresu, na které měla nalézt špiónku Sesterstva. Na každém rohu stáli vojáci rodu Mutelli oblečení v červených a oranžových uniformách navlečených přes nekvalitní filtršaty. Chusuková viděla, jak chytili jednoho starce a vtáhli ho přes jeho protesty do toptéry a odvezli do paláce Mutelliů. Jen náhodná oběť. Určitě ho zabijí pro výstrahu ostatním a vyvěsí na nějakém velmi frekventovaném náměstí. Bude to lidem připomínat, jak skončí, jestli budou „vystupovat z řady“. Dávno věděla, že rod Mutelli vládne na Arrakis železnou rukou. Jeho vojáci byli jedni z nejkrutějších vojáků Impéria. Vlastně úplně nejbezohlednější vojáci jsou fanatické jednotky Padišáha Imperátora, sardaukaři.
Konečně našla adresu, kterou hledala. Třikrát rychle a třikrát pomaleji zaklepala na dřevěné dveře. Dveře se otevřely, a ona za nimi uviděla temnou místnost. Vešla dovnitř a žena za ní zavřela dveřní pečeť. Ocitla se v malé temné místnosti hliněného domku. Žena, která jí otevřela, byla menší postavy se čtvercovým obličejem. Její rty se leskly světlem z vedlejší, větší, místnosti.
Žena se podívala na Chusukovou a řekla: „Jsem Sestra Durrila a jsem špiónka tady na Duně."
Takže ona se už trochu přizpůsobila. Žádná Arrakis, ale Duna. „Já jsem Ctihodná matka Chusuková.“ zněla odpověď.
Durrila pokynula k druhé místnosti a řekla: „Pojď, mám pro tebe jídlo a pití.
Když se obě usadili u nízkého kamenného stolku, dostala Chusuková trochu ptačího masa silně prosyceného kořením a k tomu džbán vody. Věděla, že Durrila „pracuje“ v sídle rodu Mutelli a má vody dostatek.
„Mám pro tebe filtršaty, jsou pravé od fremenů“ řekla Durrila, když se Chusuková najedla.
Říká planetě Duna a má pro mě pravé filtršaty od fremenů. „Děkuji ti. Nevíš jak bych se dostala k fremenům?“ zeptala se Chusuková.
Durrila se na ni zadívala zvláštním pohledem a řekla: „Myslela jsem si, že jsi další špiónka. Co chceš dělat u fremenů? Fremeni jsou velmi nedůvěřiví.
„Nemohu ti říci cíl svého poslání. Mohu ti jen říci, že jsem z Missionarie Protectivy.“ podotkla Chusuková.
„Opravdu nevím, jak by ses k nim mohla dostat. Možná by ses mohla připojit k nějaké posádce písečných vozidel, utéci od nich do pouště a doufat že tě fremeni najdou.“ řekla Durrila.
„To je příliš riskantní“ podotkla Chusuková.
„Jiná možnost asi neexistuje“ povzdechla Durrila.
„Děkuji ti za informace, ale už budu muset jít. Dojdu se převléci do vedlejší místnosti.“ Řekla Chusuková.
„Našla jsem ti pokoj v jednom špinavém hotelu kousek odtud. Potom ti ukážu cestu.“ Podotkla Durrila.

O DESET MINUT později šla Chusuková směrem k hotelu. Jak tu může Durrila žít? Ovšem, tuto práci ji nařídilo Sesterstvo. Chusuková si uvědomila, že toho o loajalitě k Sestersvu ví méně, než se kdy domnívala.

Fremeni ve mně vidí ženu, která skrz Vodu života rozmlouvá se Šaj-hulůdem. Já v nich vidím hrdé válečníky, kteří by byli schopni šířit své náboženství do okolního vesmíru i násilnou formou. Kdyby to Bene Gesserit věděl, určitě by podnikl kroky k jejich vyhlazení. Proto se snažím ochránit toto tajemství všemi silami. Fremenský džihád by Bene Gesserit citelně oslabil. Zde se ale nabízí otázka, zda se najde někdo, kdo by tento džihád vyprovokoval.

Ctihodná matka Ronesa: Soukromý Deník

K SÍČÍ TABR připlul písečný červ s několika fremeny a Ctihodnou matkou Ronesou na hřbetu. Naíb síče Tabr, Kamros, stál na skále před síčem s několika fremeny jako uvítací delegace. Červ je přes 700 metrů dlouhý. Důstojný červ pro Ctihodnou matku. Fremeni na červu dali Ctihodné matce čas, aby slezla z červa a dostala se do bezpečí. Potom uvolnili háky z červích prstenců, seskočili do písku a vydali se k síči za Ctihodnou matkou. Naíb otevřel dveřní pečeť a všichni vstoupili do chodeb, které osvětlovali luminy. Fremeni ze síče Rudého jícnu přijali pohoštění a co nejrychleji odešli do pouště přivolat červa k návratu domů. Tento den patřil síči Tabr a oni nechtěli nijak překážet.
Zatímco ji vedl Kamros do její soukromé nístnosti, přemýšlela Ronesa o zprávách svých špehů, V Arrakénu se prý objevila další Benegesseritská Ctihodná matka. Ale tahle není obyčejná. Je z Missionarie Protectivy. Copak si ty manipulátorky myslí, že mohou znovu měnit fremenskou víru? Proti té Ctihodné matce Chusukové budu muset něco podniknout.

O DVĚ HODINY později vstoupila Ronesa s naíbem do velké sněmovní síně síče Tabr. Stropem byla skoro dokonalá polokoule, na níž byli namalované hvězdy tak, aby připomínali noční oblohu. Ronesa rozeznala stříbrožlutý půlkruh slunce, znak pro Arafel, temný mrak posledního soudu. Představa zkázy, která zničí celý vesmír Od té doby, co jsem u nich, jsem poznala velmi zajímavé historky. Ale Arafelu se bojím nejvíc. Lidé, kteří se tu shromáždili, ji uctivě ustupovali z cesty. Tolik fremenů. I když jsem Vodu Života proměnila již mnohokrát, vždy mě ohromí ten počet. Naíb ji dovedl na římsu vyvýšenou nad davem. Vybraní muži na ni již rozprostřeli koberce z kořenného vlákna a připravili ji pro Ctihodnou matku. Ronesa se posadila na kamennou lavici. Kamros se zvednutou paží obrátil k davu a řekl: „Ctihodná matka přijela k nám do síče Tabr aby požehnala Obřadu semene.“
Lidé se podívali na Ronesu, která zvolala: „Šáj-hulůd nás sleduje. Nechť přistoupí vodní mistři.“
Dav se rozestoupil a uličkou přicházeli čtyři muži se dvěma šplouchajícími vaky. Když vystoupili na římsu, zeptala se Ronesa: „Je zde semeno?“
„Je zde semeno.“ Řekli jednohlasně vodní mistři.
Ronesa se znovu zeptala: „Je zde voda?“
„Je zde voda, ale my ji pít nemůžeme.“ Odpověděli vodní mistři.
Ronesa otevřela vak a řekla: „Požehnána je voda a její semeno.“
Naíb rozmotal hadičku a nabídl jí Ctihodné matce. Ta se napila a automaticky začala proměňovat jed v drogu. Po proměně nechala sklouznout kapku drogy do vaku s vodou, která se měnila v drogu. Fremeni rozdělovali vodu do dalších vaků. Poté k vakům začali přistupovat ostatní fremeni. Každý z nich se trochu napil a vrhl se do velkých orgií.
Ctihodná matka stála na římse a dívala se na ně. Já jsem jim poskytla tuto radost v jejich těžkém a tvrdém životě. Copak lze udělat něco víc?

Hlavním úkolem Sesterstva by mělo být vytvoření kroků, které by vedly k přežití lidstva. Pokud jednou v budoucnosti někdo tyto „kroky“ vytvoří a započne, může se ten člověk obrátit proti Bene Gesseritu, za to že jsme tyto kroky nestvořili.

Proktorka Korsová: Návrh v Radě (návrh nebyl přijat)

CHUSUKOVÁ VYŠLA ZE svého pokoje v „hotelu“ v Arrakénu. Bylo to čtyři dny po schůzce s Durrilou. Její pokoj byla místnost o velikosti tři krát tři metry vybavená velmi skromným lůžkem a napodobeninou fremenského záchodu. Chusuková se nyní vydala na večerní procházku po městě, ve kterém se jí lépe přemýšlelo. Večer chodilo po ulicích více lidí než ve dne. Po stranách ulic stály stánky prodavačů vody. Mezi nimi procházeli obezřetní Mutellští vojáci a určitě i nějací jejich špehové. Chusuková stále zahýbala ulicemi, aniž by se bála, že nenajde cestu zpátky do hotelu. Mám přece svůj orientační smysl. Raději přemýšlela o svém poslání. Jak se mám dostat k fremenům, když ani náš špeh, žijící na Arrakis už pět let, neví jak? Nemohu přece začít kázat tady na ulici.
V temné uličce po levé straně zaslechla nějaký šustivý zvuk a automaticky změnila své postavení v bojovou pozici. Vycítila velké nebezpečí. Chusuková vešla do uličky a když si její oči zvykli na tmu, spatřila přímo před sebou hromadu odpadků. Tak proto ten zvuk. Obrátila a chtěla odejít zpět na hlavní ulici. Z odpadků vyskočili čtyři muži v temných pláštích a filtršatech. Jeden z nich chtěl Chusukovou omráčit ránou do zátylku, ale jeho ruka minula cíl. Chusuková totiž reflexivně uskočila, rychle se obrátila, vykopla a zasáhla jednoho z útočících mužů do nohy. Muž se skácel na zem. Zbývající tři útočníci se na Chusukovou vrhli a snažili se ji omráčit. Ta uhýbala jejich ranám a útočila ještě divočeji. Překvapily jí bojové schopnosti útočníků. Ti lidé vydrží i v boji proti benegesseritské Ctihodné matce. Co je to za muže a proč mě napadli? Jsou velice dobři bojovníci. Jen o pár centimetrů se vyhnula pěsti, která jí mířila na hlavu. Při uhýbacím manévru ji jeden z mužů kopl do nohy. Zapotácela se a to stačilo dalšímu útočníkovy, aby ji chytil za obě ruce. Přímo proti ní stanul čtvrtý útočník s mólskou pistolí v ruce. Podíval se jí do obličeje a řekl: „Už se ani nehni, čarodějnice. Půjdeš s námi do síče Tabr za naší Ctihodnou matkou. Jestli budeš chtít utéct, zabiju tě.“
Říká mi čarodějnice. Tak se říká benegesseriťankám. On ví kdo jsem! Pravděpodobně je to fremen. Má to jejich roucho.
Chusuková se odvážila promluvit: „Já jsem Ctihodná matka, fremene.“
Fremen ztuhl a odpověděl: „Nebyla jsi vysvěcena.“
Chusuková se znovu odvážila: „I když na mě míříš tou mólskou pistolí, nevíš jak jsme my benegesseriťanky rychlé. Zvláště jak rychle se pohybuje plnohodnotná Ctihodná matka.“
Na konec věty vložila malý důraz Hlasu.
Fremen sklonil zbraň. V životě už slyšel mnoho historek o Ctihodných matkách Bene Gesseritu a o jejich bojových schopnostech. Věděl, že Chusuková je mohla všechny zabít. Podíval se na muže, kterému pomohli jeho dva druzi vstát. Pistoli zasunul do pouzdra a řekl: „Poslala nás pro tebe naše Ctihodná matka. Neřekla nám, kdo jsi. Musíš s námi jít.“
Chusuková se podívala na hlavní ulici, po které ještě před chvílí šla. Ctihodná matka? Chce se mnou jednat? Nevěděla jsem, jak se dostat k fremenům a teď se mi příležitost sama naskýtá.
Chusuková odpověděla: „Půjdu s vámi do síče Tabr.“

FREMENI JI VEDLI k toptéře ukryté mezi skalami. Během cesty pozorovala jejich chůzi. Napodobují přirozené zvuky pouště, i když tady je bezpečí. Určitě je to učili od dětství! Když došli k toptéře, zeptala se jednoho fremena, jestli se při letu neobávají Mutellských radarů.
Fremen odpověděl: „Létáme nízko nad zemí, skoro u písku. Tam ztrácejí radary signál.“
Chusuková si myslela své a nasedla do toptéry. Když vzlétli, podívala se dolů na duny v měsíčním světle. Pokud se mi podaří přednést jim tu legendu, musím udělat ještě něco. Bylo to ve vzkazu od Porfové. Připomněla si slova ze vzkazu Matky Představené, který dostala těsně před odletem z Wallachu IX: Fremeni nemusí naší legendě věřit. V tom případě musíš udělat cokoliv, co je přesvědčí. Můžeš zkusit využít jejich víry v to hrozné pouštní zvíře. Závisí na tobě část projektu Missionarie Protectivy. Podle toho musíš uvažovat.

SÍČ TABR PŘIPADAL Chusukové jako obrovské lidské mraveniště, když procházela kamennými chodbami a míjela davy lidí. Ti ji ustupovali z cesty, protože v ní viděli „vodní tučnost“, tolik typickou pro obyvatele jiných planet. Asi před deseti minutami přistála toptéra s Chusukovou na palubě před síčem a byla schována do skal.
Chusuková byla zvědavá na Ctihodnou matku fremenů, která pro ni poslala čtyři útočníky. Ti ji nyní vedli do místnosti kde se s tou ženou měla sejít. Procházeli kolem místností, ve kterých se vyráběly filtršaty, rohože z kořenného vlákna a zbraně. Chusuková pomocí čichu rozpoznala zvláštní druh zbraní. Chemické výbušniny! Jak jsou tito lidé doopravdy silní a kolik jich je? Benegesseritské záznamy říkají, že jich je sotva 500 000. Pokud ale mají těchto sídel více, musí jich být daleko víc.
Fremeni ji zavedli do uličky, na jejímž konci byl vchod krytý červeným závěsem. Chusuková postoupila vpřed a závěs rozhrnula.
Vstoupila do místnosti o rozloze šesti metrů čtverečních, kde byla dvě kamenná sedátka. Sotva se stačila posadit, vešla do místnosti druhým, menším vchodem žena v černé abě. Chusuková postřehla modromodré oči, vysušenou pokožku a plná ústa. To musí být fremenská divoká Ctihodná matka! Chusuková ji šakobsou pozdravila.
Rozšířila oči, když jí žena odpověděla galaštinou: „Já jsem Ctihodná matka Ronesa.“ Ronesa! Jméno jedné ztracené Sestry. Vydává se za Ctihodnou matku, nebo přežila Agónii? Chusuková se jí na to zeptala.
„Fremeni mají svůj jed osvícení, který funguje stejně jako předávkování kořením. Poznala jsi, že jsem z Bene Gesseritu. Teď mi řekneš, proč tě sem vyslali.“
Jak mi přikazuje! Ale řeknu jí to. „Vyslali mne sem proto, abych zasela do fremenů legendu o muži, jenž by je osvobodil. Toto náboženství nebylo ještě pozměněno Missionarií Protectivou,“ odpověděla Chusuková.
„Nebylo pozměněno, říkáš?“ Zeptala se Ronesa a pokračovala: „Bene Gesserit se ho snažil ovlivnit už tisíce let a zčásti se mu to podařilo. Misionářky Sesterstva následovaly fremeny, tehdy ještě Zensunnitské poutníky, všude, kam se jen pohnuli. Jak jinak by se do jejich řeči dostal pojem Ctihodná matka? Určitě ti řekly, že tato víra v Šáj-hulůda je pro Bene Gesserit dostačující. To Bene Gesserit se snažil udělat ji dostačující. Fremenské Zděděné vzpomínky mi to řekly. Ano Chusuková, nejen Bene Gesserit má Zděděné vzpomínky. I jiná společenstva je mohou mít, pokud vědí, jak je uchovat navždy.“
Chusukovou to odhalení otřáslo. Řekli mi, že ostatní Sestry určitě zemřely! „Co se stalo s ostatními?“ zeptala se.
„Zapadli do fremenské společnosti. Myslíš, že nám o tobě řekli lidé z Arrakénu? To Durrila nám o tobě řekla.“ Zněla odpověď a Ronesa pokračovala: „Nyní mi řekni ten blábol, tu legendu.“
Chusuková začala pomalu přeříkávat legendu.

KDYŽ CHUSUKOVÁ PŘEŘÍKÁVALA legendu, v Ronese se něco pohnulo. Zaplavil ji pocit, který nedokázala identifikovat. Měla nutkání říkat Bi-la Kaifa, fremenské přitakání k modlitbě. Když Chusuková legendu přeříkala, tak jí Ronesa řekla: „Změníme spolu pár termínů. Potom ti dovolím tuto legendu přednést v tomto síči. Nevím, co je to za pocit, který jsi ve mně vzbudila, a který stále v mém nitru přetrvává, ale pokud tento pocit dokážeš vyvolat u fremenů, nikdo na tebe a tvou legendu nezapomene.“

Sesterstvo Bene Gesserit nemá žádnou vojenskou sílu. Ale máme miliony lidí věřících v jedno z mnoha naboženství, které jsme vytvořili nebo pozměnili. Nesmíme tuto sílu podceňovat, protože tento fakt může být někdy silnější, ne armáda Impéria. Nesmíme vška podceňovat ani fakt, že některé národy se na nás mohou za pozměnění svého náboženství mstít.

Důsledky Missionarie Protectivy

Ronesa vedla Chusukovou síčem do velké síně. Lidé se na ně dívali s úctou v očích. Chusuková se dívala na davy lidí proudící jinými chodbami. Ronesa svolala celý síč do velké síně. Jak obě ženy procházely kolem lumin, kamenné stěny deformovaly jejich stíny. Konečně došli do velké síně. Chusuková postupovala davem s Ronesou po boku. Naíb Kamros byl nervózní, neboť nevěděl, o co půjde. Když postupovali k římse, dívala se Chusuková na noční oblohu nakreslenou na stropě síně. Co má znamenat ten stříbrožlutý kruh? Než se stačila zeptat Ronesy, už dorazili ke svému cíli.
Když obě ženy vyšli na římsu, řekla Ronesa lidem: „Svolala jsem vás kvůli této ženě. Její jméno je Chusuka. Zde na Duně se jí zjevil Šaj-hulůd a pronesl k ní proroctví. Vyhledala mě, abych ji umožnila přednést ho fremenům.“
Chusuková se podívala do mnoha očí, které se na ni upřely. Musím dodržet rozkazy Porfové. Lidé se nesmějí podřídit zvířatům. Chusuková se nadechla a řekla:

„Legenda, kterou vám přináším, je vázána poutem karámy a idžázu. Samotná legenda zní takto: Přijde vyvolený, váš Lisán al' Gharib, hlas z vnějšího světa, který vás povede do ráje. On zrozen bude z benegesseritské čarodějnice. A oni budou sdílet váš nejvroucnějši sen.
Mahdí si bude uvědomovat to, co ostatní nemohou chápat. On bude mít pátravé oči a rezervovanou upřímnost. Pojmenujete ho synonymem pro moudrost a sílu.
Pozdraví vás svatými slovy a vaše dary budou požehnáním. On bude znát vaše návyky, jako by se s nimi narodil. Bude nadán moudrostí a silou, jakou nikdo předtím nepoznal. Lisán al' Gharib prohlédne všechny úskoky a lsti. Mahdí bude vidět prostřednictvím Vody Života. Lisán al' Gharib bude moci být mrtev a živ zároveň. A jeho slovo přinese věčnou smrt těm, kdož se postaví proti spravedlnosti.“

Během odříkávání legendy se na Chusukovou dívalo stále více lidí. Některé z těch pohledů byly radostné. Ale ve většině viděla pochyby. Musí tomu uvěřit! Po přeříkání legendy se v síni rozhostilo ticho. Ronesa postoupila před Chusukovou a pokývla na Kamrose. Naíb také přikývl a odešel. Sám vyšle posly do ostatních síčů o věštkyni, která k nim přišla, aby jim přinesla legendu o Spasiteli. Kdyby fremeni věděli, že tuto legendu nestvořil Šaj-hulůd, ale Sestry Bene Gesseritu! Ale neřeknu jim to. Zatím.

O TŘI DNY později seděla Chusuková ve svém vlastním pokoji. Fremeni se k ní chovali stejně uctivě jako k Ronese, protože ona přinesla proroctví, které se nyní šířilo po celém Arrakisu. Poslové, kteří odcestovali do jiných síčů, se ještě nevrátili. Jak mohou na Arrakisu cestovat? Toptérami? Chusuková řešila, zda má být dále loajální k Sesterstvu, nebo se přidat k fremenům. Matka Představená lhala. Prý jsme se pokoušeli proniknout do jejich společenství jen pár desítek let. Prý si sami vytvořili své náboženství. Jsme jako misionáři ze Staré Terry. Přeměnou náboženství lidi zotročujeme. Ale nemohu se od Bene Gesseritu odpoutat tak lehce. Ony mne vychovaly. Když jsem prošla Melanžovou Agónií, přijala jsem i jedno z jejich hesel. Pro dobro Bene Gesseritu musíš položit i svůj život. Melanžová Agónie mě připoutala k mým Sestrám. To je hlavní rozdíl mezi mnou a Ronesou. Ona nebyla Ctihodná matka, když přišla na Arrakis. Fremeni jí poskytli Vodu Života, jed osvícení, a ona se během toho rituálu připoutala k jejich společnosti. Já jsem ale přišla jako Ctihodná matka. Musím být stále věrná Bene Gesseritu. Musím ochránit své Zděděné vzpomínky. Zvláště před Ronesou. Je toho tolik, co by ji rozzuřilo. Bene Gesserit ty vzpomínky má. Vždyť jsem těsně před odletem předávala se správkyní Archivů Syarovou.
Do jejího pokoje vtrhla Ronesa a řekla: „Musíš se rozhodnout, zda se přidáš k nám nebo musíš zmizet.“
„Mou loajalitu k Bene Gesseritu nezlomíš.“ Řekla Chusuková.
„Možná“ řekla Ronesa, ukázala na zavěs kryjící vchod a pokračovala, „ale tam za tím závěsem je fremenský svět. Musíš si vybrat. Buď se staneš mou služebnicí a později možná i Ctihodnou Matkou, nebo zemřeš.“
Chusuková se rychle nadechla a zeptala se: „A co mé Zděděné vzpomínky?“
„Před svou smrtí je předáš mně.“ Odpověděla jí Ronesa.
„Mohu si tvou nabídku rozmyslet?“ Zeptala se Chusuková.
„Máš na to dvacet minut.“ Odpověděla jí Ronesa.
„Roneso, věří lidé tady v síči té legendě?“
„Všichni fremeni mají velké pochyby o pravdivosti této legendy.“ Zněla odpověď Ronesy. Ronesa se obrátila a odešla.
Takže drtivá většina fremenů legendě nevěří. Podle rozkazů Matky Představené mám udělat cokoliv pro to, aby uvěřili. Ronesa mne chce zabít. Nemohu se odtud dostat. Zbývá mi jen poslední zoufalá možnost. Mám na to dvacet minut. Musím spěchat a musím se pohybovat nenápadně, aby si mě příliš nevšímali.

ZA DVACET MINUT vstoupila Ronesa do soukromé místnosti Chusukové. Ta tam ale nebyla. Kam mohla jít?

CTIHODNÁ MATKA CHUSUKOVÁ byla tou dobou několik set metrů od vchodu do síče Tabr na písku a spěchala stále dál do pouště. Asi po dalších deseti minutách chůze se zastavila. Horké slunce ji pálilo do obličeje. Od Tabru šla krokem, který lehce přivolával červa.
Zachránila jsem vás, Sestry! Zděděné vzpomínky jí naposledy v jejím životě poradily: „Udělej co musíš Sestro. Pro dobro Bene Gesseritu musíš položit i svůj život.“ Chusuková nesla na zádech tlouk, který našla u dveřní pečeti síče. Nyní ho zabodla do písku a zapnula ho, jak jí to ukazoval na její žádost jeden z fremenů. Doufám, že mě vidíš Roneso. Já zemřu ve službách Bene Gesseritu, ale ty budeš dál kněžka těch ubožáků z pouště.
Chusukové se náhle znovu zjevil sen o chlapci na kamenné terase. Se zlověstným syčením se k její postavě blížila červí stopa. Náhle se červ ponořil do písku. Chce mě sežrat stejně, jako požírá písečnou továrnu. ALE PROČ SE MI ZNOVU ZJEVUJE TEN SEN? Náhle se červ vynořil a Chusuková padala do temnoty. Roneso, poznáš proč jsem to udělala.

Mnoho Sester zemřelo na našich misiích. Ale jejich oběť nebyla zbytečná. Díky nim se nám podařilo zasít po vesmíru mnoho „záchranných sítí“ pro naše Sestry, které by se mohly ocitnout v nebezpečí.

Důsledky Missionarie Protectivy

O DVA MĚSÍCE později seděla Matka Představená Porfová ve své kanceláři na Wallachu IX. Nepřicházejí žádné zprávy od Chusukové. Určitě je mrtvá. Ach Sestro, byla jsi dobrou Ctihodnou Matkou. Ale dokázala jsi mezi fremeny dostat tu legendu?
Do místnosti vrazila správkyně Archivů Syarová a udýchaným hlasem řekla: „Podle naší špionky Durrily se mezi fremeny ve městě začalo mluvit o spasiteli, kterému říkají Lisán al‘ Gharib.“
„Takže úspěch. Ale Chusuková to nepřežila.“ Podotkla Porfová.
„To nevíme jistě, Matko Představená. Mohla se přidat k fremenům.“ Řekla Syarová.
Porfová se podívala na Syarovou a řekla: „Podle mě je mrtvá. Ale pokud přežila u těch otrhanců, co na tom záleží. Náš požadavek je splněn. Nyní odejdi, Sestro.“
Syarová se otočila a odešla z místnosti. Porfová přešla k velkému oknu ve zdi, kterým bylo vidět na jedno z mnoha nádvoří, po němž proudily davy Sester. Nikdo nemůže ohrozit Bene Gesserit. My budeme existovat dál.

CTIHODNÁ MATKA RONESA stála před vchodem do síče Tabr a čekala na východ slunce. Udělala jsi to dobře, Chusuková. Odešla jsi do pouště a nechala ses zabít červem. Nechtěla jsi jen ochránit své Zděděné vzpomínky. Ty jsi věděla, že fremeni bodou říkat, že jsi odešla zpět k Šaj-hulůdovi. Díky tomu věří tvé legendě každý fremen. Stala jsi se pro ně svatou ženou, kterou jim seslal Šaj-hulůd.
Už několik týdnů za ní přicházeli poslové ze všech síčů a vyptávaly se na Chusukovou. Ronesa jim potvrzovala legendu a vyprávěla jim o svaté věštkyni.
Proč jim neřeknu, odkud ta legenda doopravdy pochází? Protože jsem rozpoznala ten pocit, který ve mně legenda vzbudila. Ten pocit nyní zažívá čím dál více fremenů, jak se zpráva šíří od síče k síči. Vzbudila jsi v nás naději, Chusuková. Naději na lepší život. Proto se jim to neodvážím říct. Fremeni potřebují naději ve svém životě plném strastí. Dala jsi tu naději i mně. Ta naděje ovlivní fremenskou společnost na tisíce let. Orgie, které jim dokážu poskytnout já, vydrží pár hodin. Dala jsi fremenům více, než jsem jim kdy dala já. Proto ctím tvou památku.
Zlaté slunce se přehouplo přes obzor a stoupalo k nebi. I když jsem Durrile dala rozkaz, aby poslala na Wallach IX. zprávu o náznacích legendy mezi fremeny, určitě sem přijdou další benegesseriťanky. Některá z nich by po mně mohla převzít funkci fremenské Ctihodné matky. To ale ukáže až budoucnost.

MAXITRAJLER PLUL PO oběžné dráze planety Arrakis. Navigátor ve své komoře vyčkával na povel k zahájení zakřivování vesmíru. Náhle uviděl před sebou temnotu, ve které se křižovalo obrovské množství různých cest budoucnosti. To je Nexus. Co se děje, že vidím právě toto místo? Tak rychle, jako se vidina dostavila, i zmizela. V kabině se rozsvítilo světlo. Povel k započetí zakřivování vesmíru! Navigátor se připravil a v daný okamžik zakřivil prostor. Maxitrajler zmizel z oběžné dráhy Arrakis a odletěl ke své další zastávce.

KONEC