Kynes - 2. poviedka (2. časť)
"Na planetu Myrsu, která byla domovem Vesmírných pirátů, byl veden útok, který všechny zbylé piráty zničil. Samotná planeta se z tohoto útoku vzpamatovávala ještě dlouho poté. chcete vědět, proč tomu tak bylo? Čtěte dále…"
Historie Impéria
„OPRAVDU CHCETE, abych odletěl?", ptal se vévody Atreida nevěřícně Hyar Gomar ve vévodově pracovně na Senasaru. Bylo to šest dní po příletu vévody na Beakkal.
Tarus si povzdychl a řekl: „Vím, že to zní zvláštně, ale je na tobě vidět nervozita. Rod Atreidů tě ale potřebuje při plné síle, Hyare. Nenařizuji ti, abys odletěl, ale prosím tě o to jako přítel. Než tohle skončí, tak budeš na Caladanu dohlížet na naše jednotky. Ale záleží na tobě.“
„Dobrá tedy. Odletím,“ řekl Hyar.
DRUHÝ DEN ODPOLEDNE se Hyar loučil s vojáky a vévodou před svým odletem na Caladan. Z hlavního města pro něj přiletěla toptéra, která ho měla odvézt na kosmodrom. Když k ní vykročil, doběhl ho vévoda a řekl: „Něco jsem ti zapomněl dát.“
Poté Tarus Atreides stáhl z prstu pečetní prsten atreidských vévodů a dal ho Hyarovi do ruky.
„Pane vy si ho nechcete nechat?“ zeptal se překvapeně Hyar.
„Předej ho Adrianovi. Beztak se sem nehodí, “ řekl Tarus.
„Ano ,sire, předám ho.“ odpověděl Hyar.
MAXITRAJLER SE VYNOŘIL ze zakřiveného prostoru na oběžné dráze Beakkalu. Lodě Vesmírných pirátů se připoutali na odpoutání. "Musíme počkat nad planetou, dokud maxitrajler neodletí." Vrata lodě se otevřela a Feygar poprvé v životě uviděl modrozelený Beakkal. "Je krásnější, než jsem čekal." Potom uviděl lodě přilétající k maxitrajleru. "Nejdřív se vystupuje."
HYAR SEDĚL NA židli na palubě atreidské bojové fregaty, která mířila k otevřeným vratům maxitrajleru. Naklonil se k velkému oknu před sebou, neboť ho zaujala velká aktivita u vstupních dveří nákladového prostoru. Vylétávalo z něj několik obchodních lodí, ale i velké množství neoznačených plavidel. "Bojové neoznačené fregaty! Vesmírní piráti! Musím podat zprávu na Beakkal a vrátit se."
Hyar se rozběhl na můstek, kde sedělo několik pilotů a vystrašeně se dívali na neoznačené fregaty.
„Pane, co se to děje?“ zeptal se jeden z nich.
Hyar mu nevěnoval pozornost a začal vysílat zprávu na Beakkal.
Asi dvě minuty poté mu přišla zpráva z Beakkalu. Podle rozkazů se měl nalodit na maxitrajler a najít posily. Hyar to řekl pilotům a ti nasměrovali loď do otevřeného vstupního otvoru.
Vévoda Tarus Atreides a hrabě Donir Vernius vyšli z hlavního stanu spolu se svou osobní stráží.
Tarus se rozhlédl po krajině. "Tahle planina se nedá ubránit. Kde bychom se mohli krýt?" Jeho zrak spočinul na řadě padesáti obrovských zikkuratů na okraji planiny. "To je vhodné místo!"
„Donire, kdy může začít útok?“ zeptal se Tarus hraběte Vernia.
„Maxitrajler odletí asi za deset minut a pochybuji, že by zaútočili dříve,“ zněla odpověď.
„Mohli bychom se ukrýt v těch zikkuratech,“ navrhl Tarus.
„To je dobrý nápad. Na planině není jiné místo na ukrytí. A ty stavby jsou velké a pevné, takže by mohli vydržet,“ řekl Donir.
Poté vyšli oba muži k fregatám. Tarus uslyšel zahřmění a když zvedl oči k obloze, viděl černá mračna. "Bouřka. To jediné chybělo."
KDYŽ FREGATA VLETĚLA do nákladového prostoru maxitrajleru, díval se Hyar po ostatních lodích. Bylo zde mnoho obchodních lodí, ale jen pět plavidel bojového typu. "Ty by proti fregatám neměly šanci. Ale jak piráti mohli sehnat tolik lodí a kde vzali peníze na přepravu?"
Po několika vteřinách dal příkaz pilotům k ukotvení k podlaze. "Než tenhle maxitrajler doletí k posilám, tak na Beakkalu všichni zemřou! Ledaže…"
Hyar rychle došel ke komunikačnímu zařízení, a požádal o spojení (šifrovaným kanálem) s letovým auditorem Vesmírné Gildy.
Po chvíli se před ním objevil hologram malého hubeného mužíka s hnědýma očima. „Kdo jste a proč jste požádal o rozhovor?“ zeptal se.
Hyar odpověděl: „Jistě víte o tajné obranné akci rodů Atreidů a Verniů zde na Beakkalu. Neříkejte mi, že Vesmírná Gilda tají takovéhle věci před vlastními lidmi.“
Gildař po dvou vteřinách přemýšlení řekl: „Ano, víme o utajené akci. Ale kdo jste vy?“
„Mé jméno je Hyar Gomar a jsem velitelem vojenských jednotek atreidského rodu. Nyní přejdu k věci. Převezli jste sem tři sta neoznačených, ale ozbrojených fregat. Všiml jste si, co chci naznačit? Pochopil jste, kdo to je?“ řekl Hyar.
Letový auditor polkl a vystrašeně řekl: „Vesmírní piráti! Ale my za to nemůžeme. Nekontrolujeme úmysly našich zákazníků… “
„Ticho, “ přerušil ho Hyar a řekl, „nesete za to odpovědnost. Mám tyto požadavky. Změníte plánovanou trasu a okamžitě mne přenesete k planetě Tusir, kde je umístěno šest legií sardaukarů. Nad planetou vyčkáte na naše nalodění a poté nás přenesete zpět nad Beakkal. Chápete?“
„To nemůžete žádat. Vy nepřikazujete Vesmírné Gildě,“ křičel auditor.
Hyar také zvýšil hlas: „Máte pravdu, nepřikazuji Gildě. Ale pokud nesplníte můj požadavek, tak budu vypovídat před Nejvyšší Radou Landsraadu a Imperátorem o tom, co se zde odehrálo. Dokázala by Gilda takový skandál ustát? Nebo ututlat?“
Po chvíli auditor tiše odpověděl: „Dobrá tedy. Dopravíme vás na Tusir“
"Pokud znáš nepřítele a sebe, nemusíš se obávat o výsledek stovek bitev. Jestli znáš sebe ale ne nepřítele, můžeš utrpět kromě vítězství také porážky. Jestli neznáš nepřítele ani sebe, nezvítězíš v žádné bitvě."
Sun – Tzu: Umění Války
BOJOVÉ FREGATY VSTOUPILY do atmosféry Beakkalu, kde se zformovaly do bojové formace a poté letěly zničit hlavní štáb Beakkalské armády. Když ho zničily, letěly na jih směrem k hlavnímu městu. Z džungle ale vystoupalo čtyřicet obranných fregat a zaútočilo. Tak rychlou reakci Feygar nečekal, ale stejně jeho lodě obránce zničily a utrpěly ztrátu patnácti vlastních lodí. Nikdo, ani Feygar si nevšiml znaku sokola a dvoušrobovice na trupech zničených lodí.
Poté dal Feygar rozkaz k rozdělení vojska a přikázal prohledat planetu a zničit každý odpor. "Jak je to možné? Beakkalská armáda nemůže být tak dobrá! To musí být někdo jiný."
BITVA O BEAKKAL probíhala na jednotlivých základnách atreidských a verniovských sil. Vojáci bojovali proti neznámým útočníkům, kteří se vyloďovali z fregat, a i když bojovali dobře, přesila byla příliš velká. A tak v toptérách a fregatách ustupovali do hlavní základny, na Senasar.
FEYGAR SEDĚL NA můstku své velitelské fregaty. Přišel k němu pobočník a řekl: „Pane, naši vojáci hlásí, že obránci nepatří k beakkalské armádě. Na uniformách mají jedni znak sokola a druzí měděnou a purpurovou dvoušroubovici.“
Feygar se zatvářil překvapeně a pak řekl: „Z těch základen se stahují nějaké jednotky, že? Neútočte na ně a sledujte je. dovedou nás k velení.“
Když pobočník odešel, sevřel Feygar ruku v pěst. "Sokol a dvoušoubovice. Atreisové a Verniové. Co tu dělají? Tajná akce? No, to není důležité. Oni mohou vděčit Gildě. Jak říkával můj děd: ´Gilda je jako jediný převozník na řece oddělující dvě znepřátelená území. Ale žádné z nich nezaútočí na převozníka, protože on je jediná možnost k přepravě vojsk. Klidně převeze nepřátelské vojsko na svou zemi, jen když z toho má co největší zisk.´ To můj děd na Gildě nesnášel. Proto zaútočily naše jednotky na ten maxitrajler. Proto nás vyhnali z Impéria. Ale dnes konečně ovládnu planetu, která mi patří po rodovém právu."
V HLAVNÍ ZÁKLADNĚ atreidských a verniovských sil panoval zmatek. Na planině v dešti přistávali toptéry s vojáky, kteří přežili a stáhli se z malých základen. Mnoho jich bylo ranných, ale ti lehce ranění se připravovali na boj a nebrali na svá zranění ohledy. Vévoda Atreides procházel mezi nimi a snažil se z nich získat informace o Vesmírných pirátech. Uniformu měl promočenou a bouře stále nabírala na síle. "Vojáci vědí, jak velká je přesila a přece nepodléhají panice. Ani já jí nesmím propadnout."
Přiběhl k němu hrabě Donir Vernius se svou osobní stráží a řekl: „Z ostatních základen se sem dostalo jen dvacet tisíc mužů. Ostatní jsou mrtví, nebo ještě bojují, aby nám poskytli více času.“
„I tak nemáme dost času. A nevíme, kdy dorazí posily.“ řekl vévoda Atreides.
Hrabě Vernius přikývl a zakřičel, aby ho Tarus slyšel ve velikém zahřmění bouřky: „Musíme se už stáhnout do zikkuratů. Tam budeme chráněni před bouřkou.“
Tarus se podíval na kamenné stavby a řekl: „Musíme tam přenést také raněné. Donire, teď mě napadá jedna obranná taktika. Jak vypadá struktura jednotlivých zikkuratů?“
„No, každý stupeň má vlastní vchod do chodeb uvnitř zikkuratů. Uvnitř je několik schodišť a velké místnosti. Do jednoho by se vešlo asi tisíc mužů.“
Vévodovi Atreidovi se začal v hlavě spřádat plán a zeptal se: „Kolik máme protileteckých zbraní? I když to bude účinné, tak je to při jejich síle jen zdrží. Musíme se udržet, než přiletí Hyar s posilou."
DO MÍSTNOSTI V hlavní budově tábora sardaukarů na Tusiru vstoupil jejich velitel – burseg a promluvil k Hyarovi, který čekal u stolu: „Většina sardaukarů je na cvičení v Gialských horách. Ty jsou až na druhé straně planety. Bude trvat hodinu, než je sem dostaneme. A půl hodiny bude trvat naložení vojenského materiálu do fregat, které jsou na tom cvičení také. Za jedinou kladnou věc se dá považovat to, že maxitrajler na nás bude stále čekat na oběžné dráze.“
Hyar si ho ostře přeměřil a zvýšeným hlasem s náznakem zuřivosti řekl: „Musíte si pospíšit. Jsem tu už půl hodiny. Nevíme kolik lidí na Beakkalu zatím zahynulo!“
„Uklidněte se. Děláme vše, co je v našich silách.“ řekl mu potichu burseg a odešel z místnosti.
Hyar vyšel na chodbu a podíval se z velkého okna na kosmodrom, kde stálo deset sardaukarských fregat. Už se do nich nakládaly toptéry. "Dělají vše, co je v jejich silách. Ale bude to stačit?"
ZIKKURATY BYLY NA Senasaru postaveny ještě v dobách Prvního Impéria, ale stále byly v dobrém stavu. Na stupně kamenných staveb vojáci umístili skoro všechny protiletecké zbraně, které měly, a kryly je narychlo postavenými zdmi z několika zborcených schodů či ozdobných zídek. Při urychleném sčítání škod se zjistilo, že zůstalo asi šedesát tisíc vojáků, padesát osm fregat a dvě stě toptér. Velitelé, vévoda Tarus Atreides a hrabě Donir Vernius, vyslali dvanáct fregat s pěti tisíci řadovými vojáky do hlavního města, aby v případě útoku pomohli tam ale vojákům se nechtělo odletět. Všichni věděli, že rozhodující bitva se odehraje zde na Senasaru. Vojáci chtěli zůstat se svými veliteli až do konce, ale až po třetím zopakování rozkazu uposlechli a odletěli.
DVACET KILOMETRŮ PŘED planinou Senasar ve vzduchu létalo dvě stě sedmdesát fregat Vesmírných pirátů. I oni měli ztráty. Nakonec sledovali jednu toptéru a ta je dovedla k hlavní základně.
„Pane, “ ozval se pobočník, „z planiny vzlétlo dvacet čtyři bojových fregat a sto toptér. Začínají kroužit kolem planiny, a brzy nás objeví. Co máme dělat?“
„Vysadíme několik tisíc bojovníků, aby obsadili strategické body okolo planiny. Ihned poté zaútočíme.“
KDYŽ BYLY MALÉ skupiny bojovníků vysazeny, zamířili fregaty k planině. Feygar uviděl v dešti mnoho vojenských stanů a několik smontovaných budov. Dal povel ke shození bomb a vyčkával. konečně začalo planinu v temné bouřce osvětlovat mnoho výbuchů. Stany vzplály a budovy se bortily. "Ale nikde žádní lidé. Kde jsou? A kam se poděly ty fregaty a toptéry? Těsně před tím, než jsme přilétly nám zmizely." Potom Feygar pochopil a podíval se k zikkuratům. Nestačil se však ani pohnout.
„TEĎ JE MÁME na dostřel pane.“ řekl důstojník hraběti Verniovi.
„Dobře, “ odpověděl mu hrabě a dal povel k palbě.
FREGATA VEDLE FEYGAROVY velitelské lodi se otřásla a poté vybuchla. Ze stupňů zikkuratů vyšlehly plameny a mnoho pirátských lodí bylo poškozeno. Dvacet jich ale bylo úplně zničeno a vybuchly. Zleva přilétali atreidské fregaty a toptéry, které zahájily palbu. "Byly nízko u země v levém kraji planiny, takže jsme je neměli na radarech." Feygar se zvedl z podlahy, kam ho odhodila tlaková vlna a dal další povely. Vesmírní piráti se začali bránit a manévrovat s fregatami. Celá planina byla osvětlena svazky laserových výbojů, které se zahryzávali do plášťů fregat. Pirátské flotile se podařilo zničit protiletecké baterie na stupních obrovských kamenných staveb a mohla se soustředit na vzdušný souboj. Po půl hodině střelby bylo hotovo. Pirátská flotila sice zvítězila, ale bylo ztraceno osmdesát fregat a čtyřicet vážně poškozeno. Spolu s nimi bylo ztraceno i mnoho mužů. Proto dal Feygar další rozkaz k vylodění zbývajících oddílů. Ale ještě předtím zakázal brát zajatce.
VÉVODA ATREIDES BĚŽEL chodbami jednoho ze zikkuratů a těsně za ním byla jeho osobní dvacetičlenná stráž. Doběhl do velké místnosti, kde narazil na hraběte Vernia. Hrabě ho zastavil a řekl: „Nyní bychom měli jít ven. Pokud sem hodí plyn, zemřeme tu všichni. Venku vzniklo působením bomb a vody mnoho zákopů.“
Tarus přikývl a řekl: „Odvysílám to velitelům v ostatních stavbách."
TARUS A DONIR vyběhli ven do zákopů, kde už čtvrt hodiny válčili vojáci jejich rodů. Všichni měli laserpaly a stříleli na protější stranu planiny, kde byly ukryty jednotky pirátů. Tarus vzhlédl k obloze a viděl, jak se výboje laserpalů zakusují do zbývajících fregat Vesmírných pirátů. Když se potom rozhlédl kolem sebe, stála u něj jen jeho osobní stráž v dlouhých černých pláštích. Hrabě Vernius mu zmizel z dohledu.
Náhle zaslechl bombu. "Ty fregaty ještě útočí!" Několik stovek vojáků se stáhlo do lesa, ale i odtamtud bylo slyšet syčení laserpalů. "Jsme obleženi!" Jeho osobní stráž začala pálit na nepřátelské vojáky vystupující v některých místech z džungle a tlačila ho zpět do zikkuratů.
„Pojďte, sire!“ křičel na něj jeden z jeho strážců.
Vévoda se mu ale vysmekl, vzal zbraň z rukou jednoho z mrtvých vojáků, poklekl do bahna a začal střílet také. Jeho osobní strážci se semkli kolem něho a stříleli stejným směrem jako on.
Bomby dál dopadaly na promáčenou zemi a zabíjely desítky lidí. Z lesa před vévodou vystupovalo stále více bojovníků a on dal rozkaz k ústupu s kryjící střelbou. On a jeho osobní stráž vstali a začali rychle couvat a dále stříleli před sebe.
Dva výboje zasáhly dva členy osobní vévodovi stráže do hrudníků. "Musíme se dostat k našim." Z lesa ale vylétl další výboj a zasáhl vévodu Atreida do prsou. Osobní stráž zareagovala okamžitě. Dva její členové přestali střílet, otočili se a táhli vévodu pryč od džungle. Zbývajících šestnáct gardistů zalehlo a začalo je krýt. Jeden z ležících bojovníků vykřikl: „Táhněte ho dál. Neohlížejte se. Za tím pahorkem je naše linie. BĚŽTE!
Dva gardisté táhnoucí ještě živého, ale smrtelně zraněného vévodu, přelezli pahorek a skočili do dlouhého příkopu, který byl plný jejich spolubojovníků. Z druhé strany přiběhl hrabě Vernius a poklekl vedle umírajícího Atreida. Vévodovi tekla krev z úst a stále se mu zavírali oči.
„Jak to vypadá, Donire?“ Zeptal se tiše vévoda.
„Naši vojáci jsou rozděleni do mnoha zákopů. My máme štěstí neboť jsme za nimi. Bomby nás ale od nich izolovali.“
„Pane hrabě, “ křičel atreidský poručík, který stál deset metrů od svého umírajícího velitele, „vyčistili jsme ten prostor u džungle. Zbytek nepřátel ustoupil zpět mezi stromy. V tom prostoru je šest mužů, asi vévodova osobní stráž. Posílám je k vám. Do toho prostoru bylo přemístěno asi třicet našich mužů.“
K ležícímu vévodovi přistoupil šest špinavých mužů z jeho osobní stráže a zaujali kolem jeho těla obrannou pozici. Potom vzali laserpaly a střílely do fregat na obloze. Tarus se naklonil k hraběti Verniovi a zašeptal mu svá poslední slova: „Zdržte je co nejdéle.“
Potom položil hlavu a zavřel oči. Sice ještě slyšel zvuk boje, ale ten pomalu ustupoval do pozadí. Uviděl před sebou tvář Vanesy, poté tvář svého syna Adriana, když mu bylo sedm let. Cítil kapky deště na své kůži. "Déšť jako na Caladanu!" Vévodovi se zdálo, že cítí moře. a potom už byla jen temnota…
HRABĚ DONIR VERNIUS vzal laserpal vévody Atreida, který právě zamřel. Neváhal a spolu s ostatními ještě čtvrt hodiny hájil postavení svých jednotek. Potom nad sebou uviděl fregatu s připravenými střílnami. "Zemřu. Ale Rathon ještě není připraven!" Loď začala pálit. Hrabě Vernius dostal dva zásahy do hrudi a spadl na zem nedaleko vévody Atreida. Zemřel okamžitě.
FEYGAR STÁL U okna a díval se na bojiště. Slyšel hlášení svých vojáků o dobytých částech planiny. Všechny hovořily jasně. "Zvítězili jsme!"
DVĚ HODINY PO příletu Feygarových lodí na Beakkal bylo dobojováno. Na planině ležel mrtvých vojáků a trosky zničených lodí. I bouřka skončila. Feygar nechtěl prohledávat planinu a rozhodl, že zbylé lodě poletí do hlavního města, které zničí. Ale předtím chtěl přistát někde na okraji džungle, aby konečně stanul na své planetě. Hledali vhodné místo jen několik minut. Když Feygar poprvé stanul na povrchu Beakkalu, připadal si jako nejšťastnější člověk v Impériu.
FLOTILA DVĚ STĚ PADESÁTI sardaukarských fregat vylétla z nákladového prostoru maxitrajleru, který se objevil nad Beakkalem. Hyar Gomar stál na můstku velitelské fregaty vedle velitele sardaukarů, bursega Sanmara. Jeden z členů posádky ohlásil bursegovi, že senzory zachytily asi sto dvacet fregat na jednom z okrajů džungle na jižní polokouli planety. Bašár vydal příkaz, aby se k nim přiblížily. Když o deset minut později Hyar identifikoval skupinu fregat jako Vesmírné piráty, a když piráti sami začali střílet, opětovali sadaukaři palbu. Hyar pozoroval boj a pochopil, že na Senasaru bylo dobojováno.
Poškozené pirátské lodě neměli proti sardaukarským čerstvě vyzbrojeným fregatám šanci. Všichni bojovníci Vesmírných pirátů zamřeli v lodích, neboť jejich vůdce Feygar je vzal do hlavního města a žádného nenechal na Senasaru. Po boji bylo těžce poškozených dvacet sardaukarských fregat. Všechny pirátské lodě byly zničeny. Ale na okraji džungle bylo asi padesát lidí, a burseg vydal rozkaz ke svržení bomb a granátů.
FEYGAR VIDĚL ZKÁZU své flotily a poznal znak lva na trupu fregat. "Corrinové. Sardaukaři!" Věděl, že jeho muži zemřeli, ale on by se mohl zachránit útěkem do džungle. Spolu se svými spolubojovníky se tedy rozeběhl k pralesu. Nestačil uběhnout ani deset metrů, když před něj dopadl granát. Střepiny se mu zaryly do obličeje, rukou a trupu. Jedna velká střepina mu prorazila lebku a Feygar zemřel na povrchu planety, která se měla stát jeho staronovým domovem.
"Planina Senasar byla pokryta těly tisíců obránců a trosky zničených lodí byly rozesety do okruhu čtyř kilometrů. Musel to být hrozný boj. Možná si myslíte, že to zveličuji, ale na jedno nesmíte zapomínat. Já jsem tam byl a viděl jsem to."
Burseg Sanmar před vyšetřovací komisí
PO PĚTI DNECH se Hyar vrátil na Caladan. Stále před sebou viděl obraz zničeného Senasaru, jak ho našli po souboji s zbytky Vesmírných pirátů. Na stupních obrovských zikkuratů byly znaky střelby a bombardování. Když Hyar procházel ulicemi k hradu Caladan, poznali lidé jeho uniformu a dívali se na něj se slzami v očích. "Všichni truchlí pro vévodu. Proč jsem ho opouštěl?"
Hyar při prohledávání na Beakkalu našel po půlhodině těla vévody Atreida a hraběte Vernia. Oba bojovali do své smrti. Když sardaukarská flotila přiletěla k hlavnímu městu, vyletělo jí vstříc dvanáct fregat s muži, které vévoda Atreides poslal na obranu města ještě před svou smrtí. Vojáci vyprávěli Hyarovi a bašárovi o zničení malých základen a o plánu stáhnout se do zikkuratů. Poté se vojáci vrátili s Hyarem na Caladan.
Na hradě jakoby se zastavil život. Vévodkyně Vanesa se ihned, jak se dozvěděla o smrti svého muže, zavřela do svých komnat a nevycházela ven. Adrian trávil většinu času v bývalých komnatách svého otce a truchlil pro něj.
Když ho Hyar našel, přivítal ho Adrian je tichým pozdravem a pohledem uslzených očí.
„Můj vévodo, váš otec mi dal příkaz, abych vám předal toto,“ řekl Hyar a vytáhl z kapsy atreidský pečetní prsten.
Adrian si ho vzal do dlaně a díval se na něj. "Také mne oslovuje vévodským titulem. Stejně jako mentat Sagor."
Hyar se ale nevzdával a řekl: „Můj pane, to co se stalo, je strašné. Impérium tím dostalo hroznou, krvavou lekci. Ale je nutné abyste se ujal vlády a pečoval o Caladan.“
„Proč Hyare?“ zeptal se Adrian, otočil se k oknu a pokračoval, „abych se zalíbil Landsraadu? Aby CHOAM měla zisky z caladanských komodit?“
Hyar rychle řekl: „Ne kvůli tomuhle. Ale kvůli svému lidu. Lid ve vás věří a doufá, že zmírníte jeho žal, který zavládl po smrti vašeho otce. Sám jsem cestou sem viděl mnoho ztrhaných tváří zármutkem. Vy musíte obnovit štěstí caladanského lidu.“
Adrian se podíval hnědýma uslzenýma očima na znak atreidských vévodů ve své dlani a navlékl si ho na prst. Potom se obrátil k Hyarovi a řekl: „Budu vládnout svému lidu a planetě Caladan. Ale nyní poslouchej, Hyare. Imperátor svolal další zasedání Landsraadu. Chci, abys tam jel se Sagorem a se mnou. Potřebuji sebou silnou osobnost.“
„Ano, pane. Pojedu.“ odpověděl Hyar.
I RATHON VERNIUS, syn hraběte Donira Vernia, truchlil na Iksu pro svého otce. Už od doby, kdy přišla zpráva o jeho smrti věděl, že bude velmi těžké vládnout technické planetě Iks. Ale jedno věděl jistě. "Budu se snažit být dobrým vládcem."
"JE TO IMPERÁTORŮV rozkaz a já ho splním!" Nejvyšší bašár Krannel vedl flotilu stovky sardaukarských bojových fregat k malé planetce Myrse, u které je vyložil maxitrajler. "Vesmírná Gilda konečně ze svých záznamů dostala místo nalodění Vesmírných pirátů. Myrsa! Kdo by to čekal. Křižovatka na cestě maxitrajlerů." Nejvyšší burseg poté přemýšlel o zakázané zbrani, kterou vezla jedna z lodí sardaukarské fregaty. "Nikdo nepřežije!"
FEYGARŮV SYN SI hrál u malého stromku na hlavní základně povstalců, který vysadila jeho matka. Drtivá většina Vesmírných pirátů se nacházela v hlavní základně, kde očekávaly přílet Feygarem vedených lodí z Beakkalu. Jeden z mužů, procházející po přistávací dráze si všiml shluku fregat nad hlavní základnou a zakřičel: „Feygar se vrací!“
Lidé se začali sbíhat, ale další z mužů, který na fregaty zaostřil dalekohled uviděl znak Corrinského lva na trupu jedné z lodí a zakřičel ještě hlasitěji: „To jsou sardaukaři. Utíkejte!“
V základně nastal zmatek a lidé utíkali k budovám pro zbraně. Neviděli, jak se z jedné fregaty odpoutala jediná bomba a padala doprostřed jejich základny. Neviděli ani, jak poté všechny fregaty vzlétly na oběžnou dráhu.
Feygarův syn se zvedl ze země a pomalu se potácel k matce, která na něj čekala asi deset metrů od stromku. Náhle se vše rozsvítilo a ozval se velký výbuch. Zbraň dopadla na zem a vybuchla. Poslední, co Feygarův syn stihl zaregistrovat, byl hřib výbuchu zvedající se k nebesům.
DRUHÝ DEN SE na druhé polokouli Myrsy sešlo několik desítek pirátů, kteří atomový útok přežili.
„Jak mohli použít atomovou zbraň?“ opakoval stále dokola jeden z nich.
Další se mu snažil odpovědět: „Nevíme, co se přesně na Beakkalu stalo. Jediné co je jisté, je to, že Feygar musel být poražen. Třeba ale zničil nějaké město, stejně jako na Thuru. Potom nás Gilda vysledovala sem. A Imperátor ve vzteku přikázal použít zakázanou zbraň.“
Přeživší lidé se poté dohadovali ještě několik hodin. Potom se dohodli na tom, že se jejich společenství rozpadne, rozdělí si zbylé lodě a materiál a stanou se pašeráky, kterými byli, než je Feygar sjednotil. Jen se budou muset lépe skrývat.
"Událost, která se stala na Beakkalu, je sama o sobě hrozivá. Ale nejvíce mě děsí fakt, že se to může opakovat. Někteří dávají vinu Imperátorovi. Rod Corrino se podle nich prý příliš spoléhal na zdánlivou stabilitu Impéria a přehlédl blížící se nebezpečí. Ale jak bych se zachoval já, pokud bych seděl na trůnu Zlatého Lva? I když nad tím se příliš nezamýšlím, neboť není pravděpodobné, že by můj rod usedl někdy v budoucnu na imperiální trůn a stal by se tak královskou dynastií."
Vévoda Adrian Atreides
O měsíc později se konalo na Kaitanu další, předčasně svolané zasedání Landsraadu. Vévoda Adrian Atreides, doprovázený Hyarem Gomarem a mentatem Sagorem, se před branou komplexu Landsraadu setkal s hrabětem Rathonem Verniem na stejném místě, kde se poprvé setkali, když byli jejich otcové ještě naživu. Rathona doprovázeli dva válečníci a několik důstojníků. Když se jim Adrian podíval do tváře, tak je poznal. To byli oddaní bojovníci jeho otce. Byli tu s ním při první předčasné schůzi. Doprovody obou šlechticů uzavírali vojáci z čestné osobní stráže.
Adrian uviděl na Rathonově pravé ruce prsten s plamekamem. Zamnul si svůj prsten se sokolem a řekl: „Imperátor má prý na schůzi říci něco důležitého.“
„Ano, slyšel jsem, “ řekl Rathon a pak pokračoval, „ ale nyní už pojďme, Adriane, začíná schůze.
Když o pět minut později oba mladí šlechtici procházeli uličkou mezi lóžemi ostatních velkorodů v Řečnické síni, někdo vykřikl: „To jsou oni! Adrian Atreides a Rathon Vernius!“
Poté všichni šlechtici a jejich doprovody povstali a vzali tak úctu mrtvým otcům a jejich bojovníkům, kteří zahynuli na Beakkalu. Jak si Adrian všiml, povstal ve své lóži i Imperátor Známého vesmíru. Lidé stáli do té doby, než oba mladíci došli ke svým lóžím a posadili se. Poté začalo jednání.
Imperátor Fondill II. došel k Řečnickému pultu a řekl: „Všichni víte, že vám chci říci něco důležitého. Nyní k věci. Před měsícem byla vypátrána domovská planeta Vesmírných pirátů. Byla to planeta Myrsa na hranicích Impéria. Vyslal jsem sto fregat speciálním maxitrajlerem Vesmírné gildy. Základna Vesmírných pirátů byla úplně zničena. A teď to hlavní. Dle mého rozkazu byla základna zničena atomovou zbraní.“
Z lóže rodu Hagal se ozval hlas: „Ale Velká konvence zakazuje…“
„Velká Konvence opravdu zakazuje útok proti lidskému druhu,“ přerušil ho Imperátor a pokračoval, „ale jak byste rozhodl vy? Měl jsem riskovat životy dalších mužů, když jsem viděl, co se stalo na Beakkalu? Nebo co kdyby se piráti dostali do dalších maxitrajlerů a zničili další město? To jsem nemohl riskovat a proto jsem vydal ten příkaz. I když Velká konvence zakazuje použití jaderných zbraní, její vlastní pravidlo říká, že mají i nadále sloužit k ochraně Impéria. To nikdo nemůžete popřít.“
Když se proti Imperátorovi neozval žádný hlas, rozhodl se ještě říci: „Také bych zde nyní zavedl jedno privilegium pro rody Atreidů a Verniů. Nikdo nesmíte od této chvíle útočit na tyto rody, neboť jejich armády byly citelně oslabeny v boji o Beakkal, ve kterém zahynuli i bývalé hlavy těchto rodů. Toto privilegium jsem nezavedl jen z tohoto důvodu. Ale také proto, že za strašlivou bitvu na Beakkalu nese odpovědnost každý velkorod v Impériu. Zatímco jsme se zde dohadovali, rostlo nebezpečí. Když jsme se zde, v této síni přeli o důsledcích, umírali na Beakkalu lidé. To se již nikdy nesmí opakovat.“
Po Imperátorově projevu povstali ze svých křesel všichni představitelé velkorodů a začali tleskat.
TÝDEN PO SCHŮZI Landsraadu se konalo otevření památníku padlých bojovníků na planině Senasar. Země na planině byla zarovnána, poničené zikkuraty byly opraveny a na jejich stupně byly umístěny mramorové sochy. Mramorem byly obloženy též venkovní stěny kamenných staveb a do nich byla zlatým písmem vyryta jména všech padlých obránců. Samotní bojovníci pak byli pohřbeni na planině.
Adrian Atreides našel na jedné ze stěn dva záznamy. VÉVODA TARUS ATREIDES (46 LET) a HRABĚ DONIR VERNIUS (45 LET). "Proč se to muselo stát?"
Poté Adrian přešel k pozlacené části mramorové stěny, pod níž byly hroby jeho otce a hraběte Donira Vernia. U hrobů stála jeho plačící matka Vanesa, mentat Sagor, pevně stojící Hyar Gomar a impozantně stojící Imperátor se svou sardaukarskou stráží. Jakoby stranou stál hrabě Rathon Vernius. K němu vyrazil Adrian a vzdal úctu jeho otci, jako to udělal Rathon v případě Adrianova otce. Oba se potom otočili a podívali se na zlatý nápis na prvním zikkuratu. Bylo tam napsáno: ČLOVĚČE, KTERÝ PUTUJEŠ KOLEM, ZASTAV SE, NEBOŤ LIDÉ, JEJICHŽ JMÉNA JSOU NA TĚCHTO STĚNÁCH VYTESÁNY, ZDE PADLI V BOJI PROTI PŘESILE ÚTOČNÍKŮ Z VESMÍRU. ONI BRÁNILI EXISTENCI LIDSTVA A ZA TO JIM PATŘÍ DÍK VŠECH OBYVATEL IMPÉRIA.
Když si Adrian přečetl nápis, podíval se na modré nebe, na kterém hlídkovalo dvě stě sardaukarských fregat. Na planině také byli zástupci všech velkorodů Impéria a všichni vzdávali čest padlím bojovníkům.
Adrian se zamýšlel nad důsledky bitvy. "Vesmírná gilda byla nucena uznat velký podíl viny na celé záležitosti. Snížila dopravní poplatky za přepravu caladanských a iksanských komodit z domovských planet na čtvrtinu. To pro ni bude velká lekce! O téhle bitvě se budou vyprávět legendy. Bude se říkat, že přesila pirátů byla desetinásobná. Ale i když bude pravda zkomolena, lidé nezapomenou!"
Adrian stál vedle hraběte Rathona a nabídl mu ruku. Rathon ji přijal. "Naše rody zůstanou spojenci. Naši otcové byli jako světlo, které nás zatlačovalo do pozadí. Nyní jsme ale my tím světlem."
KONEC
PODĚKOVÁNÍ:
Nikovi, správci Světa Duny - www.dune.cz, za jeho podporu a za to, že tato povídka může být na tomto portálu vystavena.
Historikovi, správci Encyklopedie Duny - za jeho podporu a za to, že tato povídka může být na těchto stránkách vystavena.
Fremenovi, správci Fremen’s Siege - www.fremen.wz.cz za jeho podporu a za to, že tato povídka může být na Fremen’s Siege vystavena.
Xym za její podporu
Chekotayovi za jeho podporu
Alienovi za jeho podporu a morbidní návrhy k bitvě o Beakkal. (Raději neuveřejněné)
Všem fandům Duny, kteří udrželi popularitu původní knihy.
Franku Herbertovi a jeho následovníkům za skvělou vizi budoucích dob.
Nyní, pokud jste došli až sem, zkuste také něco napsat. Já jsem to zkusil a dopadlo to takhle. Proč by se to nemělo povést vám?
KYNES
